Nízkoemisní zóny zatím čeští řidiči znají hlavně ze zahraničí. Při cestách do Německa, Francie, Itálie nebo Nizozemska už jsou zvyklí řešit ekologické plakety, registrace aut, zákazové zóny nebo poplatky za vjezd do center měst. V Česku se o podobných opatřeních dlouho spíš jen mluvilo, realita ale zatím nepřišla. To se může v nejbližších letech změnit. Novela zákona o ochraně ovzduší, která začala platit v roce 2025, totiž obcím výrazně rozvázala ruce.

Česko v tomto směru není výjimkou, spíš dohání trend, který už v Evropě běží řadu let. V mnoha zemích jsou nízkoemisní zóny běžnou součástí městské dopravní politiky. Někde fungují jako přímý zákaz vjezdu starších aut, jinde jako placený vjezd nebo kombinace více pravidel.

Evropská komise dlouhodobě podporuje takzvaná pravidla pro regulaci vjezdu vozidel do měst. Pod tímto označením se skrývají právě nízkoemisní zóny, městská mýta nebo jiná omezení vjezdu. Česká města tak zatím patřila spíše k výjimkám, protože podobná opatření u nás pro osobní auta prakticky nemáme.

Neznamená to ale, že by nově musela vzniknout nízkoemisní zóna automaticky v každém větším městě. Český zákon nestanovuje přesnou hranici počtu obyvatel ani seznam obcí, které by zóny musely zavést. Rozhodnutí je na konkrétním městě nebo obci.

Pokud by se Česko inspirovalo v zahraničí, nejpravděpodobněji by se nízkoemisní zóny týkaly hlavně největších měst. V některých evropských státech se podobná pravidla vztahují především na města nad určitou hranicí počtu obyvatel, často kolem 150 tisíc.
V českých podmínkách by tak do úvahy připadala Praha, Brno, Ostrava a Plzeň. Právě tato města mají více než 150 tisíc obyvatel a zároveň se v nich řeší přehlcená doprava, znečištění ovzduší i zaplněná centra auty.

Ministerstvo životního prostředí už dříve uvedlo, že za vhodnější považuje zavádění nízkoemisních zón spíše ve větších městech. Důvodem je nejen vyšší intenzita dopravy, ale také lepší dostupnost alternativ, například veřejné dopravy. Podle mluvčí ministerstva Veroniky Krejčí mohou být města nad 150 tisíc obyvatel vhodnými kandidáty, pokud se v nich skutečně projevují problémy s emisemi z dopravy. Zároveň ale upozornila, že žádnou univerzální hranici určit nelze a každý případ se musí posuzovat samostatně.

Například co se týče Prahy, v minulosti zaznělo, že emisní zóny mohou souviset s dalšími dopravními projekty v metropoli, včetně dokončení velkého pražského okruhu.

Podoba budoucích nízkoemisních zón může být různá. Město by mohlo vyhlásit oblast, kam určitá vozidla nesmějí vůbec. Může ale také nastavit mírnější režim, kdy bude vjezd starších aut pouze omezený, případně zpoplatněný. Samostatnou otázkou bude přístup k rezidentům, zásobování, službám nebo vozidlům, která do centra potřebují vjíždět z pracovních důvodů.

Právě nastavení výjimek a konkrétních pravidel bude pro řidiče klíčové. Nízkoemisní zóna totiž nemusí automaticky znamenat plošný zákaz pro všechna starší auta. Může jít o systém, který bude rozlišovat podle emisní normy, typu vozidla, účelu jízdy nebo zaplaceného poplatku.

Jisté ale je, že debata o nízkoemisních zónách se v Česku posunula do nové fáze. Po změně pravidel mají obce nástroj, který mohou poměrně jednoduše nasadit. A prvními místy, kde se o něm bude vážně uvažovat, budou pravděpodobně právě největší česká města. Přesný termín, kdy bychom se mohli omezení dočkat, ale stanovený není. Zároveň je jasné, že v následujícím roce platit nezačnou. V zákoně je jasně stanovené, že zóny mohou platit až 12 měsíců od jejich oficiálního oznámení.