Nissan Pulsar 1.6 DIG-T 190 k (2015)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 9

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 7.8

Radosti

Vnitřní prostor a komfortní podvozek, ve kterém lze najít zalíbení i na náročnějších silnicích…

Starosti

…akorát nesmíte mít přehnaná očekávání spojená s papírově nadějně vypadajícím motorem

Nissan v polovině minulé dekády ošklivě narazil s Almerou na hranici svých schopností nabídnout evropským řidičům konkurenceschopný produkt nižší střední třídy, což o pár let později pouze podtrhl propadák jménem Tiida. Výsledkem byl nepřímý nástupce Qashqai a zážeh raketového startu segmentu kompaktních crossoverů, nicméně ohromný úspěch malého SUV poměrně brzy zachytily další automobilky, zatímco Japonci prázdné místo mezi hatchbacky dlouho vyplnit nedokázali.

Karta se obrátila až koncem roku 2014, kdy s téměř desetiletým zpožděním a pokusem o reparát dorazil model Pulsar. Byl postaven na modulární platformě CMF s neobvykle dlouhým rozvorem až 2,7 metru hravě překonávajícím mladoboleslavskou Octavii i veškerou konkurenci, měl rozumné ceny, ale také pouze dva nezáživné motory, které v polovině loňského roku doplnila nejvýkonnější přeplňovaná šestnáctistovka o výkonu 190 koní.

Pokud má pro vás táto informace zajímavý potenciál a tušíte tip na nenápadný sleeper číhající na spodním okraji ostrých hatchbacků, pak vězte, že nemám v plánu prozradit vám vše podstatné hned v úvodu. Sami nicméně vidíte, že (prozatím) nejostřejší Pulsar jako stroj stažený ze závodní dráhy nevypadá a vizuálně si tudíž na nic nehraje. Kromě odtrhové hrany prodlužující střechu výraznější spoilery nemá – ty se objeví až u verze Nismo – a karoserie je natolik velká, že dvoubarevné osmnáctky vypadají jako naprosté minimum, aby při té mase plechu alespoň trochu vyplnily mohutné oblouky podběhů.

Interiér

Že v Nissanu neměli prakticky žádné sportovní ambice, ostatně dokládá také interiér. Sedačky i volant jsou sice potažené neurčitou ropnou frakcí prezentovanou jako umělá kůže, nicméně sedadla postrádají výraznější boční vedení a ještě méně přesvědčivé jsou některé panely palubní desky s rastrem snažícím se zřejmě napodobit strukturu karbonových vláken.

Nevypadá to příliš vábně zdálky, natož zblízka. Mám za to, že by v Nissanu udělali mnohem lépe, kdyby se soustředili spíše na obecně pečlivější výběr materiálů a subjektivně dali vnitřku i trochu odvážnější tvary lépe korespondující se sympatickým vnějškem, než o navození jakési pseudo-prémiové atmosféry. Pak by snad Pulsar tolik nepůsobil jako auto zapomenuté na konci devadesátých let, které se někdo rozhodl ještě jednou navonět a pustit do světa.

Co japonskému Golfu naopak upřít nelze, je skutečně obří kabina, kde může za sebou v relativním pohodlí sedět třeba dvojice téměř dvoumetrových cestujících, a i když zavazadlový prostor rekordní objem nemá, nenapadá mě nic příhodnějšího, než že je pro většinu situací naprosto postačující.

Pohon a spotřeba

Není tomu tak dávno, kdy byl výkon na hranici 200 koní považován v hatchbacku za přímou vstupenku do klubu mladých a neklidných, dnes je však vedle těch nejrychlejších vzrušující asi jako osmihodinová šichta za poštovní přepážkou. Tedy abych nepřeháněl, papírově Pulsar špatně nepůsobí. Na stovce umí ukázat záda třeba sportovně střižené i30 Turbo, nicméně projevy pohonné jednotky Nissanu v praxi vás k účasti na ilegálních nočních sprintech nepřesvědčí.

Co by mohlo být na přeplňované šestnáctistovce majitelům sympatické, je její tichý a kultivovaný chod v široké a nejpoužívanější části využitelného spektra otáček, který se před vrcholem pozvolně změní v poněkud monotónní a nijak zajímavé, nicméně stále snesitelné hučení. Co se naopak příliš nepovedlo, jsou její tak trochu rastafariánské reakce. Odezva na plyn se vždycky nějak dostaví, chce to ale přemlouvání a trpělivost, což ostatně platí i pro plný náběh tlaku turbodmychadla.

Když už se výkon přihlásí, z Pulsaru je docela živé a příjemně svižné auto, poněkud hůře se však ovládá v městských rychlostech či kolonách, kdy v kombinaci s trochu zadrhávající šestistupňovou manuální převodovkou a příliš pomalu padajícími otáčkami po ubrání plynu způsobují výše uvedené problémy nekonzistentní chování, takže si za volantem alespoň ze začátku připadáte místy jako automobilový panic.

Všechny ty digitální firewally mezi řidičem a pohonnou jednotkou bedlivě dohlížející na opatrný příděl paliva vám ve finále postupně seberou většinu chuti na řízení jen tak pro jízdu samotnou a donutí vás pohybovat se Pulsarem bez spěchu. Jediné co zůstává, je vědomí slušné výkonové rezervy, pokud je právě zapotřebí, akorát projevy motoru nejsou patřičně výbušné na to, aby bylo možné tento vůz považovat byť jen za stín Golfu GTI.

Letargický charakter motoru má však i svou pozitivní stránku. Přeplňovaný čtyřválec je při běžném užívání schopen jezdit za sedm až sedm a půl litru na sto a ani občasné pokusy o svižnější jízdu nejsou vykoupeny vysokou spotřebou, pokud se tedy shodneme na tom, že 8,5 až 9 l/100 km není na auto s výkonem 190 koní mnoho. V případě, že vám není odříkání cizí anebo preferujete spíše defenzivní styl jízdy, Pulsar umí být ještě úspornější, v kombinovaném provozu však nepočítejte, že byste mohli jezdit za méně než 6,5 litru.

Ovladatelnost

Poněkud lehký pocit zmaru nad pohonnou jednotkou se dá snadněji pochopit poté, co zjistíte, že podvozek vykazuje jistou známku talentu navzdory nevypínatelnému ESP, a tím nemám na mysli pouze dobrou stabilitu v podélném směru díky dlouhému rozvozu. Řízení postrádá tužší ukotvení, které by dokázalo eliminovat kopance do volantu od větších nerovností v zatáčkách, zároveň to ale znamená, že zpětná vazba není přes mírné přeposilování pouze zbožné přání.

Odpružení bylo kalibrováno zejména s přihlédnutím ke komfortu jízdy (a po této stránce Pulsar skutečně vyniká) než s ohledem na hrubé řezání vinglů a chirurgicky precizní hledání apexů, jenže geometrie jednoduché zadní nápravy je dost dobrá, aby se zadní kola pouze nevezla v závěsu a pomáhala auto řídit při změně výkonového zatížení a přesunu hmotnosti.

Také v tomto je Pulsar docela podobný i30 Turbo či sesterskému modelu Cee´d GT, i když korejské vozy mají o kousek účinnější izolaci a při jízdě jsou jejich podvozky trochu tišší.

Verdikt

Pokud bylo primárním cílem návratu Nissanu do nižší střední třídy nabídnout jeden z největších hatchbacků v segmentu s poměrně pohodlným a řidičsky zajímavým podvozkem a velkým zavazadelníkem, mise byla úspěšně splněna, Japonci se můžou plácat po zádech. Pulsar tohle všechno nabízí a spoustě majitelů nebude ke štěstí chybět zhola nic. Obávám se ale, že pro skutečný úspěch bude Pulsar či jeho následníci potřebovat něco navíc.

Předně asi širší nabídku pohonných jednotek, což z menší části řeší přeplňovaná benzínová šestnáctistovka. Jak už jsem psal, není zrovna bez chyb, nicméně v případě, že za jejími slibnými papírovými výkony nehledáte čertíka vystrkujícího růžky, tolik kritický jako jsem k ní byl já, vy asi nebudete.

Dalším nemalým zklamáním je pak obyčejná, levně vypadající palubní deska i zbytek materiálů kolem posádky, které bude mít neustále na očích, i když objektivně vzato je pracoviště řidiče docela přehledné a v ovládacích prvcích se lze zorientovat poměrně snadno. Navíc Nissan nechce za standardní Pulsary mnoho. Jeho nejsilnější verze je pořád o pár tisíc levnější než Hyundai i30 Turbo, ačkoli nepatrně rychlejší Octavia se 180koňovou osmnáctistovkou a trochu horší výbavou vyjde nastejno.

Podtrženo, sečteno: Pulsar je téměř nedostižný v poměru cena/prostor a slušně boduje také cenovkou ve vztahu k výkonům, jen tomu zkrátka chybí větší jiskra, důvod k nadšení. Velký a praktický cestovní kufr je mi sympatický, a když má navíc rychlá a tichá kolečka, je to vítaný bonus. Nicméně – a přes to vlak prostě nejede – tento konkrétní Nissan ve mně trochu očekávaný výbuch emocí způsobit neumí, jakkoli to může znít pateticky.

Měření a technické údaje