Nissan Navara 2,5D

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Nepochopím jejich důvody, protože nejsou logicky podložené – velké terénní auto se ve městě špatně ovládá, špatně parkuje a na okreskách se s ním musí pomalu, protože podvozek většinou nestíhá vysoké těžiště. Jako jediný alespoň trochu validní důvod se zdá zvýšená pozice za volantem a tedy lepší přehled o provozu, ale zamyslete se nad tím: při normální jízdě vidíte dobře i ze sporťáku a v koloně… tam z off-roadu akorát uvidíte, jak dlouhá je šňůra aut před vámi. Pomůže vám to nějak? Nepomůže.

Teď bych rád zdůraznil jednu věc, která možná některým čtenářům a zastáncům teréňáků mohla uniknout: proti off-roadům nemám nic. Nenapsal jsem proti nim křivého slova. Moje kritika se týkala pouze lidí, kteří si je koupí místo osobáka a používají je stejně, jako osobáka.

Pokaždé, když testuju térénní auto, můj den se rozdělí na dvě výrazně odlišné části, alespoň pokud jde o dobu strávenou za volantem. První, nudná, stresující a depresivní, je ranní část, kdy urazím pár kilometrů po dálnici a pak se snažím projet ucpanou Prahou směrem k redakci, načež podnikám zoufalé pokusy zaparkovat. Druhá část, zábavná a povznášející, které v poslední době přicházím na chuť čím dál víc, je večerní cesta domů. Vymotat se z Prahy je nutné malé zlo a pak to přichází – nájezd na dálnici míjím bez povšimnutí a hned v první vesnici zajíždím mezi dvě staré stodoly. Zdánlivě slepá ulička se mění v polní cestu a pak v lesní. Celých 30 km až domů zvládnu na nějakých 90% vzdálenosti mimo asfalt. Není to žádný extrémní terén, ale je to zábava, to vám mohu zaručit. A když se mi zachce trochu si zajet, jsou na cestě i dva brody.

I mezi off-roady je ale dost rozdílů. Některé tu trasu prostě projedou, u některých mám trochu obavy o zbytečně luxusní litá kola a jiná (ta nejlepší) si v cíli cesty posměšně odfrknou a z jejich masky se dá vyčíst posměšné „a tohle měl jako být terén, jo?“

Je větší lepší?

Nissan Navara se ovšem zvláštním způsobem vznáší nad všemi zmíněnými kategoriemi. Její odlišnost nejvíc vynikne při srovnání s příbuzným modelem Pathfinder, který jsem tu měl nedávno. První rozdíl je zřejmý, triviální, ale možná o to zásadnější – Pathfinder je „obyčejný“ kombík, Navara je pick-up… nebo lépe řečeno Double-Cab, protože má uvnitř dvě řady sedaček. A jezdit s velkým terénním pick-upem, navíc ještě černým a s chromovanými trubkami za kabinou, to není úplně obvyklý zážitek. Alespoň ne v Evropě.

Dalším podstatným rozdílem jsou rozměry. Navara je oproti Pathfinderu o 48 centimetrů (!) delší a její rozvor 3,2 metru také nepatří mezi ty obvyklé. Na ostrých terénních zlomech může znamenat značný problém.

Výrazně příjemnější odlišností testovaného auta je převodovka. V Pathfinderu byl líný automat, který okrádal motor o třetinu výkonu a dělal z auta uřvanou, žravou a línou obludu. V Navaře je ručně řazený šestikvalt a skoro se zdá, jako by tam byl i jiný motor. Na jedničku sice pořád hučí jako náklaďák, ale když zařadíte dvojku, dupnete na plyn a pustíte spojku, auto se postaví na špičky a vyrazí vpřed. Žádné mrhání výkonem se nekoná, konečně je znát, že se ze čtyřválcového dieselu podařilo dostat 178 koní a 403 Nm. Jediné, co převodovce chybí k dokonalosti, jsou přesnější a čistší dráhy řadící páky, ale to už bych chtěl od terénního auta skutečně hodně.

Paříž-Dakar po česku

Musím říct, že jsem se celý ten týden opravdu dobře bavil. Určitě to souvisí s tím, že jsem se přestěhoval na vesnici – kdybych měl jezdit jen po městě, spíš by mě to štvalo, než bavilo. Mezi malými vesničkami to ale zábava byla a i skryté sklony k exhibicionismu se projevily. Když dorazíte s takovýmhle černým kolosem před malou vesnickou samoobsluhu, pozornosti se zkrátka nevyhnete. A pokud na něm není poznat, jaká je vlastně jako barva, tak tuplem ne.

Poté, co jsme natočili video, jsem totiž Navaru záměrně neumyl. Několika průjezdy bahnitým brodem se mi podařilo pokrýt bahnem auto doslova až po střechu, takže jsem se držel svého hesla, že vyleštěný off-road je známka pozérství a myčkám se pečlivě vyhýbal. Nutno říct, že efekt byl větší, než jsem čekal. Přítelkyně se styděla do auta byť i jen nastoupit, ale při první jízdě zjistila, že reakce okolí v žádném případě nejsou negativní. Ani když jsem naposled jel v exotickém sporťáku, neviděl jsem cestou tolik zdvižených palců a roztáhlých úsměvů. A když jsem zastavil na náměstí, maminky vysvětlovaly svým ratolestem že „tohle autíčko jelo Paříž-Dakar, víš?“ Zkrátka a dobře, teprve teréňák, na kterém je vidět, že se opravdu používá, si dokáže zajistit patřičný respekt.

Na silnici se nudí

Co se týče jízdních vlastností, od Pathfinderu se také mírně liší. Navara má na rozdíl od něj tuhou zadní nápravu a je to znát. Na silnici víc poskakuje a když v ostřejší zatáčce přidáte příliš plynu, čtyři stovky Newtonmetrů protočí odlehčené vnitřní kolo jako nic. V terénu je to ale paráda. Nájezdové úhly jsou slušné, jenom jednou jsem si trochu škrtnul montáží pro závěsné zařízení. Pozor tedy musíte dávat hlavně na dlouhý rozvor, který nemá rád prudké lomy terénu. A pochopitelně se nesmíte nechat unést skvělými šplhacími vlastnostmi a zapomenout, že máte na kolech pořád jen silniční pneumatiky – jako jsem to udělal já. Pak stačí hlubší ložisko kluzkého bahna a nezbyde vám, než použít osvědčenou „ofrouďáckou“ pomůcku – mobilní telefon a zvolání „Pomoc!“

Řeknu vám, jsou chvíle, kdy si dokážu sám sebe představit na nějakém odlehlém statku… ale jen s Navarou ve stodole.

Děkujeme Polygonu Most (www.polygon-most.cz) za pomoc a spolupráci.

Honza Koubek

Měření a technické údaje