Nelže. A co slíbí, to také dodrží. BMW i4 eDrive35 na delší trať bohatě stačí
Ano, je to tak. To, co si zkusil už snad každý auto-moto novinář, jsem si teď vyzkoušel i já. Ne zrovna milovník elektromobility, kterého okolí už nejednou nazvalo fosilním dinosaurem, vzal vítěze anekty České auto roku 2022 a vyrazil s ním do Bavorska na trip, který čítal zhruba 900 kilometrů.
Než nahlédneme na to hlavní, tedy jízdu, nabíjení a zkrátka všechno týkající se pohonu budoucnosti, prohlédněme si kočár, kterým jsem se vezl. BMW i4 nebylo před rokem oceněno jen tak pro nic za nic. Mezi vozy na elektrický pohon patří mezi uznávanou špičku a je o něj zájem. V Česku si ho v roce 2022 pořídilo 65 zákazníků a letos bude tato cifra určitě překonána, jen od ledna do června se i4 prodalo 49.
Zdroj: Bart BěhalDesign vozu Gran Coupé je snad až zbytečné popisovat. Jde o elegantní fastback s ladnou boční linií, který je v elektrickém případě téměř k nerozeznání od svého benzinového či naftového sourozence. Jedním z mála rozpoznatelných prvků jsou například přední ledvinky se specifickou strukturou. V té takřka 4,8 metru dlouhý vůz ukrývá senzory, které řidiči dodávají mnoho užitečných informací o autě a jízdě.
Šmrnc dodával Individual
Testovaná verze s prestižní výbavou Individual měla nenápadnou barvu Manhattan Green či parádní příplatková dvacetipalcová aerodynamická kola 862 I,Bicolour za 52 832 Kč. Dále to byl M sportovní paket Pro, který obsahoval například aerodynamický paket, zadní spoiler, sportovní brzdy s červenými třmeny a samozřejmě další parádičky v interiéru.
Ten byl vyveden v elegantní světle hnědé kůži Vernasca Cognac s dekorativním černým prošíváním a bystrému oku samozřejmě ani tady neuniknou detaily ze sekce M. Třeba sportovní kožený volant či bezpečnostní pásy, za příplatek 14 898 Kč vše doplnilo obložení interiéru Aluminium fabric high-gloss, také z výsostné bavorácké kolonky Individual.
Zdroj: Bart Běhal
Dominantou interiéru je u značky už tradiční obří displej, ten sahá tak daleko, kam až oko dohlédne. Dobře, to je přitažené za vlasy, ale přístrojový panel má velikost 12,3″ a obrazovka infotainmentu dokonce 14,9″. Vše je ideálně na dosah, spolupráce se systém iDrive je pohodová a kdo nerad haptiku, má stále k dispozici oblíbený otočný ovladač.
Sportovní sedadla (překvapivě znovu ze sekce M) dobře vypadají a jsou velmi pohodlná. Dokreslují příjemnou a luxusní atmosféru uvnitř vozu. Na zadních sedadlech už to není taková sláva, což lze snadno poznat při pohledu z boku. Přední dveře jsou výrazně větší než ty zadní. Kolena musí při sezení do strany a svažující se střechu fastbacku si při usazení prohlédnete zblízka. Naopak 470 litrů zavazadlového prostoru je více než slušných.
Bavorák nalil čístého vína
Varianta i4 eDrive35 má z celé modelové řady nejnižší dojezd, využitelná kapacita baterie je 67 kWh. Což logicky koresponduje s cenou. V základu stojí vůz 1 352 000 Kč, námi testovaný pak 1 874 526 Kč, a to je srovnatelné s cenovkou u tradičních pohonů. Výkonově nabízí auto 210 kW a 286 koňských sil, kroutící moment je 400 Nm a na stovku se dostane za 6 vteřin.
Mě ale tentokrát zajímala spíš než rychlost hlavně vytrvalost. S i4 jsem se rozhodl vydat zpět do její domoviny, tedy nedaleko od Mnichova. Den před odjezdem jsem auto plně dobil, maximální slibovaný dojezd 483 kilometrů jsem sice na přístrojové desce neviděl, ale 401 se nakonec ukázalo dostatečných.
Že budu muset jednou dobíjet, s tím jsem zkrátka počítal, ale jako správný skeptik jsem se bál toho, že ve chvíli, kdy vjedu na dálnici, začne dojezd klesat víc, než bych si přál. A že z jednoho dobíjení budou dvě a já kromě recenze BMW budu dělat také recenzi nového románu Stephena Kinga „Pohádka“, který zaujal sedadlo spolujezdce a měl mě zabavit právě na dobíječkách.
Elektrické BMW
Jenže výhodou i4 je to, že vám od začátku nalije čistého vína. Žádné elektro-lhaní a ukazování dojezdu, který neexistuje. Jak jsem brzy zjistil, tak co bavorák slíbí, to taky dodrží. Přesto jsem se rozjel rozumně a tak, jak na to majitelé vozů této značky nejsou zvyklí.
Zařadil jsem se na dálnici do pravého pruhu s adaptivním tempomatem zapnutým na 125 km/h a nechal se vesele předjíždět. Právě tempomat je v boji o každý kilometr dojezdu důležitý, auto většinou samo pozná, kolik plynu či brzd je pro něj nejlepší.
Je taková jízda nezvyk? Ano. A problém? Určitě ne. Jde prostě jen o jiný způsob cestování, rozvážnější a klidnější, který připomíná putování po rakouských či švýcarských dálnicích, kde je stotřicítka takřka k nenalezení a málokoho napadne nařízení porušovat. Řidič se prostě veze a kontroluje situaci.
Zdroj: Bart BěhalNavíc je příjemné, že auto v lecčems myslí za své pasažéry. Po zadání cíle do navigace i4 okamžitě vypočítá, kde a za jak dlouho bude ideální zastavit na nabíjení, jak dlouho se bude dobíjet a zároveň kalkuluje s rezervou u dojezdu.
Žádné nabíječky v dohledu…
Vyjetí za Prahu bylo nakonec větším probuzením, než jsem čekal. Infotainment totiž neustále symboly nabíječek upozorňuje, kde všude můžete svého miláčka nakrmit. Jenže mimo větší město se jich najednou začalo na mapě objevovat zoufale málo. Často nebyla v dohledu žádná.
A dalším prozřením byl přejezd hranic a vstup do Bavorska. Nabíječka s nápisem EnBW 300 kW uprostřed venkova… no… možná bychom to s prodejem elektroaut v Česku neměli tak těžké, kdybychom měli podobnou infrastrukturu. Baterii v BMW jsem dobil do 100%, což nebylo nutné, bohatě by stačilo i 80%. Díky tomu se nabíjení protáhlo na 44 minut, maximální dobíjecí výkon byl 154,6 kW, ten průměrný pak 63,4 kW.
Ta třičtvrtě hodina vlastně nebyla zlá, než jsem se pořádně rozkoukal, zase jsem seděl v autě a vyrazil. Samozřejmě kdo bude argumentovat tím, že chce natankovat a z benzínky zase hned zmizet, proti tomu žádné náboje nemám. Neexistují. Řidič elektroauta prostě funguje trochu jinak.
Zdroj: Martin TomaidesMimochodem po dobytí jsem měl před sebou zhruba 230 kilometrů cesty výhradně po dálnici a v cíli v baterii zbývalo ještě 49 %. V běžném voze absolvuji stejnou cestu za 4,5 hodiny, tenokrát se necelá hodina přidala. Po cestě zpět jsem si navíc neodpustil zastávku v Zusmarshausenu, kde je jeden z nejmodernějších nabíjecích doků v celé Evropě. Bavorák v něm vypadal hodně sexy.
V rámci celého testu se spotřeba držela okolo 18 kWh a bylo celkem jedno, jestli auto jelo 110 nebo 120 km/h. Na pravidelných 130 už jsem se pak dostával ke 20 kWh. Těšilo mě, že ode dne, kdy jsem auto přebral vlastně jenom klesala…
Pokud modernou nazýváme elektromobilitu, pak BMW vyrobilo perfektní moderní auto. Model i4 asi nebude tím, o kterém sní muži mezi 15 a 40 lety, jak to u značky často bývá, ale současné požadavky splňuje více než výborně. I verze eDrive35, jejíž dojezd je z celé modelové řady nejnižší, na delších tratích obstojí. Nudu u nabíječky následně vynahradí perfektními jízdními vlastnostmi a špičkovým svezením.
