Nejhorší mýty o pravidlech jízdy – část 4.

Čtěte také:
Nejhorší mýty o pravidlech jízdy po dálnici – část 1.
Nejhorší mýty o pravidlech jízdy po dálnici – část 2.
Nejhorší mýty o pravidlech jízdy po dálnici – část 3.

Z diskusí nad posledními třemi články vyplynulo několik dalších témat, takže se na ně – jedno po druhém – podíváme.

1) „Zipování“

Zipování je technika střídavého zařazování v případě, kdy jeden ze dvou pruhů přestává být tzv. průběžný, tj. končí a druhý pruh průběžným zůstává. Typicky se jedná o zúžení na dálnici anebo i ve městě do jednoho pruhu z původních dvou.

Nejprve zákonná úprava:
§12 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích:

„Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu.“

Toto pravidlo je vcelku jednoduché, auta se střídají tak, že nejdřív jede auto v průběžném pruhu a pak auto z pruhu, který přestal být průběžným (stejně tak, jako je to nakresleno na příslušné dopravní značce). Řidiči z průběžného pruhu jsou tedy povinni „zazipování“ umožnit. Upozorňuji jen, že toto pravidlo platí pouze při tzv. souběžné jízdě, což je trochu nedomyšlené, protože když si představíte situaci, kdy jsou všichni už kompletně staženi do pravého pruhu, ale jedno auto jede „až na konec“ ke značce, tak se nejedná striktně vzato o souběžnou jízdu.

Zákon tady totiž předjímá, že všichni ti, co jedou v pruhu, který přestává být průběžný, pojedou až „na konec“ a zařazovat se budou až na konci. Tak by to asi mělo fungovat. Pokud se ale začnou všichni, až na jednoho, stahovat dřív, tak by ten, co jede sám, těžko splňoval podmínku souběžné jízdy. Je to nicméně spíš nedomyšlenost právní úpravy, v praxi s tím zpravidla nevznikají komplikace.

Je ale pravda, že řidiči mají někdy tendenci se spíš stahovat dřív a toho, kdo se stahuje na poslední chvíli, mají tendenci někdy nepouštět, což je důsledek předčasného stahování se do průběžného pruhu. Čistě teoreticky by při striktním výkladu zákona takového osamělého jezdce asi nemuseli řidiči z průběžného pustit, považuji ale takový závěr za příliš přísný.

2) Souběžné přejíždění dvou vozidel do „svých“ pruhů

V diskusi taky zazněl dotaz, co v případě, kdy na silnici o dvou pruzích chce ten zprava přejet doleva a ten zleva přejet současně doprava.

Pro tento případ nemají pravidla zvláštní ustanovení, platí obecná ustanovení o přejíždění z pruhu do pruhu. Tzn. povinnost neomezit a neohrozit. Řidiči se musí „domluvit“, resp. oba jednat s krajní opatrností tak, aby své manévry bezpečně dokončili.

3) Souběžné přejíždění dvou vozidel do „svých“ pruhů – připojovací pruh

Pokud ale jeden z těchto pruhů je připojovací, např. mne napadá Jižní spojka s nájezdem na D1 směr na Brno, kde je sjezd z D1 na Jižní spojku a za ním hned nájezd na D1 na opačný směr, pak, dle mého názoru, platí přednost vozidla, které sjíždí z průběžného pruhu do odbočovacího pruhu před předností řidiče v připojovacím pruhu. Opačný závěr by vedl k možnému zablokování průběžného pruhu.

4) Sjíždění dvou pruhů, aniž by bylo zřejmé, který je průběžný

Pokud se spojují dva pruhy, u kterých není zřejmé, který je průběžný, platí ust. §12 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích:“

Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“

5) Najíždění na dálnici

Velmi často se lze setkat se situací, kdy řidiči jedoucí v pravých pruzích na dálnici přejíždějí do levého pruhu proto, aby umožnili najetí vozidel z připojovacích pruhů, a přitom omezují nebo ohrožují řidiče, kteří je v daném okamžiku předjíždějí v levém pruhu.

Jedná se o velmi rozšířený a hlavně velmi nebezpečný nešvar, který je navíc v rozporu s pravidly silničního provozu (viz podmínky, kdy lze na dálnici přejet do levého pruhu). Líbí se mi, jak v Německu toto nedovolují a mají v pravém pruhu na dálnici u nájezdů plnou čáru, aby to každému došlo a nikdo tímto způsobem nepouštěl ty, co najíždějí z připojovacího pruhu a, ve snaze být ohleduplný, neohrožoval vozidla jedoucí v levém pruhu.

Není totiž nejmenší důvod si takto počínat a v zájmu vstřícného pouštění vozidla z připojovacího pruhu ohrožovat vozidla jedoucí v levém pruhu. Od toho, aby se auto dostatečně rozjelo a zařadilo při najíždění na dálnici, je připojovací pruh a pokud je provoz takový, že najet nelze, musí ten, kdo najíždí, prostě počkat tak dlouho, než bude dostatečná mezera, aby se (pokud je to nutné) i z nuly bezpečně rozjel a zařadil.

Praxe ale ukazuje, že to není o tom, že by někdo musel úplně zastavit, ale stačí jen mírně zpomalit, resp. tolik nezrychlovat při najíždění anebo naopak intenzivně zrychlit, což není žádný problém (potřebné zrychlení např. z 60ti na 130 je stejně otázkou několika málo sekund a i kdyby ne, tak musí řidič v připojovacím pruhu prostě počkat), protože musí dát přednost a ne aby si vynucoval uvolnění pravého pruhu tím, že budou řidiči z pravých pruhů ohrožovat řidiče jedoucí v levém pruhu.

Mám za to, že plná čára, jak jí kreslí v Německu, je dobrým nápadem. Samozřejmě ve spojení s tím, že řidič vozidla připojujícího se si nebude puštění vynucovat a bude dodržovat povinnost neohrožovat vozidlo v pravém pruhu (omezit jej nicméně může).

JUDr. Tomáš Beran