Navigační systémy jsou nebezpečné? Některé prý mohou zabíjet

Dobrý pomocník, ale zlý pán je pořekadlo, která platí nejenom pro oheň, ale podle tuzemské automobilové autority také pro navigace.

navigacni-systemy-jsou-nebezpecne-nektere-mohou-zabijet.jpg

Zdroj: archiv redakce

Nečekejte žádá dramatická odhalení ve stylu Akt X, žádné konspirace o tom, že navigace pracují na tom, aby řidiče pomalu a jistě likvidovaly. I když je tady řada případů, kdy navigační systém zazmatkoval, podal nepřesnou informaci a nepatřičný pokyn a řidič pak sjel do moře/spadl ze skály/vjel pod vlak. To, že uvedené přehmaty proběhly většinou v USA, je jistě jen shodou okolností a nesouvisí to s fenoménem tzv. selského rozumu.

Každopádně k věci, ÚAMK přišlo s varováním, že „navzdory snaze zjednodušit navigační systémy a jejich uživatelské rozhraní, dotykové navigace mohou být paradoxně nebezpečnější než přístroje s tlačítkovým ovládáním. Dotykovou obrazovku mnohdy nelze ovládat po paměti a vyžaduje řidičovu mnohem větší pozornost. Řidič proto na několik sekund ztrácí přehled o dění na vozovce, protože musí zaostřit na displej a teprve poté navigaci ovládat.“ Což má samozřejmě svou logiku.

Všechno je to pouze fyzika, o vztahu rychlosti, času a dráhy se učí už na základní škole a je jasné, že mám-li na tachometru 250 km/h, nebudu se jednou rukou drbat za uchem a druhou nastavovat navigaci. Zpráva ÚAMK říká, že „u dotykových displejů v autě obecně chybí hmatový dojem, a jejich nastavení je buď nutné předem nacvičit, anebo během řízení obětovat několik sekund pozornosti a že „“už tři sekundy běžné jízdy ale stačí k ujetí sta metrů, během nichž se může stát mnoho nečekaných věcí.“ To platí pro jízdu v rychlosti 120 km/h, jen abychom si věci zasadili do reálu.

Což není rychlost nijak závratná… respektive jinak, je to tempo povolené i s rezervou pro naše dálnice, takže nic nerealistického. Tři sekundy, za které při dané rychlosti přejedete s přehledem fotbalové hřiště. Jako řešení pak ÚAMK říká, že „stoupá riziko nehody, proto je lepší věnovat se ovládání palubních přístrojů až tehdy, kdy auto stojí.“ My musíme ale logicky oponovat:

Ono totiž ani to není tou nejideálnější cestou, už teď je řada lidí zvyklých za účelem telefonování mobilem zastavovat (což je správné) kdekoli je to napadne anebo kdykoli jim mobil zazvoní (a to správné není) a představa, že na dálnici u krajnice „na blikačky“ zastaví řidič v panice, protože špatně nastavil do navigace cílovou destinaci, není o nic radostnější než riziko nepozornosti při práci s navigací za jízdy.

Takže se ÚAMK plete? Ne, ale my opět zmíníme, jako už mnohokrát v minulosti a jednou i zde, tzv. „selský rozum.“ Pokud mám čas, nastavím si navigaci před jízdou, když auto stojí. Když musím pracovat s navigací za jízdy, dělám to při nízké rychlosti, často v krátkých intervalech kontroluji nejenom prostor před autem, ale řeším situaci kolem sebe, sleduji zrcátka. A mám-li zadávat data do navigace při tempu 130 km/h a vyšším (a nemám-li systém s hlasovým ovládáním, kde se stále dívám před sebe a „jen“ mluvím“), tak prostě zpomalím nebo v bezpečí zastavím. Anebo se tedy soustředím na navigaci ve chvíli, která je proto nevhodná, s vysokým rizikem nehody a se všemi následky, které s tím souvisí.

Mimochodem pokud z rychlosti 120 km/h zvolníte na 60 km/h, abyste navigaci nastavili (samozřejmě pokud to podmínky dovolují, nenabádáme nikoho k omezování ostatních pomalou jízdou), tak naberete „zpoždění“ půl minuty (od oka, aniž bychom brali zrychlení zpomalení, atd), čímž chceme říct, že třicetisekundová ztráta na cestě dlouhé pár set kilometrů je určitě přijatelnou daní za to, že navigaci nastavíte bezpečněji, nikoho neohrozíte a v pořádku pokračujete v jízdě. Není totiž nic důležitějšího než za volantem dávat pozor, soustředit se a hlavně přemýšlet.