Náhrada škody při dopravní nehodě – 1. část

V jednom z minulých článků jsem se zabýval některými rozdílnými aspekty náhrady škody ve vztahu k povinnému ručení a havarijního pojištění a rovněž jsem rozebral prvotní související kroky týkající se dopravní nehody, tedy konkrétní postup na místě nehody. Nyní bych se v sérii několika článků chtěl zaměřit na jednotlivé samotné aspekty náhrady škody, a to zejména na rozsah náhrady škody z povinného ručení a případě i na některé aspekty havarijního pojištění.

Obecně lze nejprve uvést, že rozsah náhrady škody způsobené při dopravní nehodě provozem motorového vozidla, upravuje zákon č. 168/1999 Sb., jmenovitě ust. §6 tohoto zákona takto:

Poškozený má právo na náhradu:

– škody na zdraví nebo usmrcením,

– škody vzniklé poškozením,

– zničením nebo ztrátou věci,

– škody, která má povahu ušlého zisku,účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků shora uvedených

Níže rozeberu jednotlivé rozsahy těchto náhrad, a to podle jejich důležitosti, resp. zajímavosti pro řidiče.

Nejdůležitější je zpravidla otázka náhrady škody na vozidle poškozeném při dopravní nehodě. Poškozený neočekávaně přijde k újmě na svém majetku a náhrada škody na vozidle, tedy uvedení do původního stavu, je pro něj v takovém případě (pokud samozřejmě nedojde ke škodě na zdraví) naprostou prioritou. V rámci likvidace škody z povinného ručení je prvotní podmínkou účast likvidátora pojišťovny na prohlídce vozidla. V žádném případě nelze doporučit opravovat vozidlo dříve, než si jej likvidátor pojišťovny prohlédne, nafotí a sepíše zápis o poškození. Ostatně poskytnutí odpovídající součinnosti je zákonnou povinností poškozeného a proto první kroky po nehodě by měly vždy směřovat do pojišťovny povinného ručení viníka, kde by poškozený měl nehodu nahlásit, aby se likvidátor pojišťovny na vozidlo mohl přijít podívat.

Nelze sice vyloučit, že by znalecký posudek místo volání likvidátora měl pojišťovně stačit, nicméně takový postup nelze doporučit s ohledem na možné komplikace při likvidaci pojistné události.

Jakmile likvidátor vozidlo prohlédne, nafotí a sepíše zápis o poškození, nebrání již nic opravě vozidla a uplatnění náhrady vůči pojišťovně viníka. K uplatnění nároku je nutno uvést, že pojišťovna není povinna hradit náklady opravy přímo servisu, který vozidlo opravuje, nýbrž obvyklý postup zahrnuje opravu vozidla, úhrada faktury poškozeným a její následné přeposlání do pojišťovny k úhradě. Některé pojišťovny však mají s některými servisy dohodu a poskytují tzv. krycí dopisy, tedy dopisy, kterými poskytnou garanci na úhradu opravy. V takovém případě pak poškozený nic servisu nehradí a náklady opravy hradí přímo pojišťovna. Tento postup však nelze v žádném případě nárokovat a poškozený se nemůže domáhat vydání krycího dopisu. Postup, kdy náklady opravy nejprve uhradí sám, je tedy plně v souladu se zákonem a poškozený nemůže (byť to lze v některých případech naprosto chápat) argumentovat svou finanční situací, kterou nepředvídal.

Náhrada škody pomocí opravy vozidla cestou faktur vydaných servisem je však pouze jednou z možností náhrady škody. Poškozený může též uplatnit likvidaci tzv. rozpočtem. To znamená, že pojišťovna nebude hradit cenu opravy podle faktur, nýbrž vypočte cenu opravy podle tabulkových cen za díly a práci a tuto částku poškozenému vyplatí. Jakým způsobem s ní poškozený naloží, už záleží na něm a pojišťovna nezkoumá, zda vyplacenou částku použil na náhradu škody ve vztahu k poškozenému vozidlu. Likvidace tzv. rozpočtem může být pro poškozeného velmi výhodná, a to zejména v případech, kdy se jedná o starší vozidlo nebo vozidlo s větším množstvím najetých kilometrů, u kterého by docházelo ke krácení pojistného plnění (o této otázce bude podrobněji uvedeno v dalším článku).

Jestliže bylo shora uvedeno, že po prohlédnutí vozidla likvidátorem a předáním faktur na pojišťovnu nic nebrání likvidaci pojistné události, je třeba ještě před tím, než proběhne samotná likvidace škody uvést několik poznámek k průběhu likvidace.

Dle ustanovení §9 zákona č. 168/1999 Sb. má pojišťovna na šetření pojistné události tři měsíce. Po skončení šetření je povinna vyplatit do 15ti dnů pojistné plnění. Ve shora uvedené lhůtě tří měsíců – stanovené pro šetření pojistné události – je pojišťovna povinna sdělit poškozenému výši pojistného plnění, pokud plnění neodmítla a pokud plnění krátila, pak je povinna uvést důvody krácení. V případě, kdy tuto povinnost nesplní, navyšuje se částka pojistného plnění o úrok z prodlení ve výši o 4 procentní body navýšené diskontní sazby.

Dřívější právní úprava obsahovala též možnost žádat o zálohu na pojistné plnění v případě, kdy pojišťovna ve lhůtě pro šetření pojistné události pojistnou událost nelikvidovala. Současná právní úprava však takové oprávnění postrádá. Obecná ustanovení zákona o pojistné smlouvě, která platí podpůrně pro všechny druhy pojistných smluv, však tuto možnost upravují. Ačkoli tedy není dnes zřejmý vztah mezi zákonem o pojistné smlouvě a zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, praxe se přiklání k tomu, že o zálohu na pojistné plnění po uplynutí shora uvedené lhůty lze žádat.

Jednotlivým náhradám a důvodům pro jejich krácení se budu věnovat v následujících článcích.

JUDr. Tomáš Beran