Na skok u Horacia Paganiho
Kdo minulý týden zavadil o reportáž z Corrida de Lamborghini ví, že mám pro italská auta slabost. Nemělo by ho proto překvapit, že moje cesta na jih zdaleka neskončila na Salzburgringu. Pokračoval jsem dál, do Modeny, Mekky světa supersportů. Zvědavost vedla mé kroky nejprve do malé vesničky San Cesario sul Panaro. Zde, v ulici Via dell´Artigianato, sídlí společnost Pagani Automobilli S.p.A.
Co na tom, že Pagani vyrábí jediný model už deset let. Co na tom, že staví kolem deseti aut ročně a za celou svou krátkou existenci ledva překonala stovku. Zonda a její nesčtné verze patří k těm nejzajímavějším strojům na planetě Zemi. Sídlo Pagani mě proto trochu zaskočilo. Jde o skromný dvoupatrový dům v ulici plné průmyslových budov. Dovnitř nezabloudí nikdo, kdo není k návštěvě Pagani opravdu pevně odhodlán.
Není to jen výborným maskováním továrny. Jako by její umístění pomáhaly utait samy italské úřady. V oblasti najdete nejméně tři ulice Via dell´Artigianato, což je vzhledem k nevyslovitelnosti toho jména překvapivé. Říkám nejméně tři, protože já jsem se trefil napotřetí. Třeba jich tu je víc. Doporučuji nevěřit navigacím a udělat si před cestou poctivě domácí úkol s internetovými mapami.
Lekci italské navigace jsem nicméně přežil ve zdraví. Najít showroom nakonec nebylo tak těžké, u hromady harampádí před ním stála Zonda C12 S. Zaparkoval jsem tedy a vydal se celý rozechvělý ke dveřím. Nevyhnali mě. Naopak, dveře mi otevřel přátelský usměvavý pán, odhadem padesátletý, a pustil mě do malého království exkluzivity.
Muselo mu být jasné, že nejdu koupit auto. Jistě mel potenciální zákazníky v oku, Zonda před vchodem byla totiž jeho. Dveře mi nedržel nikdo menší než sám Horacio Pagani. Přesto mě nechal vejít a spatřit sbírku aut tak úžasnou, že sloveso zírat zdaleka nevystihuje činnost, kterou jsem mlčky provozoval příštích několik minut.
Maličký showroom ve skutečnosti pojme jen tři auta, jenže jaká! Možná jsem měl štěstí. Když jsem vstoupil do místnosti, nejméně exkluzivním autem na place byla Zonda R… Pokud to nevíte, tahle věc neváží ani jedenáct set kilo a má šestilitrový dvanáctiválec ze závodního Mercedesu CLK GTR. Jeho 750 koní vystřelí auto na stovku za 2,7 sekundy. Kolegy v nedalekém Ferrari mnohem víc štve jiné číslo. Zonda R objela Nordschleife za šest minut a čtyřicet sedm sekund, o jedenáct sekund rychleji než 599XX. Sesadila tak z trůnu nejen italskou konkurenci, ale konečně také neodbytný britský Radical.
Zonda R nemá a nedostane poznávací značky a majitelé ji jen těžko homologují pro závody pořádané FIA. Mohla by proto být tím nejzbytečnějším autem na světě a její astronomická cena tomu odpovídá. Přesto vznikne celých deset aut. Právě to pasovalo Zondu R na pozici nejméně exkluzivního auta v showroomu toho dne, kdy do něj poprvé vstoupila má noha.
Hned vedle erka tu totiž stála Zonda Cinque Roadster s několika nenápadnými nápisy 4 of 5. Skutečně, otevřených Cinque vznikne jen pět kusů, přesně jak napovídá už jejich název. Pokud máte více než čtyřicet milionů korun, které za ni usměvavý Horacio chce, budete si muset počkat na další speciální edici. Stejně jako všechna ostatní Pagani na dlouho dopředu, i trojice na showroomu je dávno prodaná.
Co může být exkluzivnější než Zonda Cinque? Moc možností není, ale co teba Zonda Uno? Auto, které vzniklo na zvláštní objednávku katarské královské rodiny, tu stojí jako Fabia u vašeho prodejce škodovek. Ať už byli Katařané jedni z těch, na které nevyšlo Cinque, nebo prostě chtěli něco extra, ve skromném obchodě nedaleko Modeny jim vyšli vstříc. Kolik stálo Uno nikdo neví a je malý zázrak, že ho někdo tak bezvýznamný jako já viděl na vlastní oči.
Už proto by se vyplatilo sem jet. Nemůžu vám slíbit, že v San Cesario sul Panaro uvidíte to samé co já. Nemůžu vám slíbit dokonce ani Horacia Paganiho. Ale mám takový pocit, že tu vždycky najdete něco zajímavého, že vám pokaždé otevřou s úsměvem a budou se na vás tvářit jako na toho nejbohatšího šejka. Nekoupíte? Nevadí, fanoušci jsou pro Pagani také důležití.
