Může dítě vlastnit auto nebo motorku?

Velmi častým dotazem se v poslední době stává také otázka směřující k tomu, zda auto může vlastnit dítě a pokud ano, jaké to má dopady na jeho odpovědnost, a to ať už odpovědnost za škodu nebo odpovědnost za přestupky apod.

Podstatnou informací hned ze začátku je, že auto může vlastnit kdokoli, a to bez ohledu na věk, rodinný stav, způsobilost k právním úkonům nebo vlastnictví řidičského oprávnění. Pro vlastnictví vozidla je důležitá pouze právní subjektivita člověka, která vzniká narozením, resp. jí má i počaté dítě, pokud se narodí živé (§7 odst. 1 občanského zákoníku).

Fakticky tak motorové vozidlo může vlastnit dítě jakékoholi věku a dokonce i počaté dítě, pokud se narodí živé.

Pochopitelně je hned třeba dodat, že nesmí být zaměňována schopnost mít práva (např. vlastnit auto) a schopnost vlastními úkony nabýt práva (koupit auto). Dítě si pochopitelně samo auto koupit nemůže, neboť plnou způsobilost k právním úkonům získá až v 18ti letech. Za nezletilého jednají v jeho právních úkonech, ke kterým nemá způsobilost, jeho zákonní zástupci, kterými jsou zpravidla rodiče (§36 zákona o rodině).

Pokud se tedy rodič rozhodne koupit auto a chce ho nechat napsat na své dítě, nic mu v tom nebrání. Na kupní smlouvě bude uvedeno dítě se standardními osobními údaji společně s dodatkem, že za něj jedná jeho zákonný zástupce (rodič). Takový právní úkon je zcela v souladu se zákonem, i když je velmi nestandardní, což následně působí dojem u některých úřadů, „že to nejde“.

Další úkony týkající se auta budou vykonávány stejným způsobem. V zastoupení dítěte rodič sjedná povinné ručení, přihlásí vozidlo v registru, vyřizuje korespondenci týkající se auta atd. atd. Stejně pokud je s vozidlem spáchán přestupek a vlastník je předvolán, vyřizuje takové úkony rodič jako zákonný zástupce dítěte – vlastníka.

Jediné úskalí skýtají případy, kdy by došlo ke střetu zájmu dítěte a rodiče ve vztahu k vlastnictví auta, pak by za dítě jednal soudem ustanovený opatrovník, u vlastnictví aut si ale takový střet zájmu prakticky nelze představit.

Co se odpovědnosti týče, za přestupky dle platné právní úpravy odpovídá zásadně řidič, takže dítěti jakožto vlastníkovi vozidla nic nehrozí. Výjimkou je odtah vozidla, kdy odpovídá vlastník, resp. provozovatel, v každém případě však v takové situaci bude dítě zastupovat rodič a náklady s tím spojené hradit. Dítě tedy v žádném riziku není.

Další výjimkou je, kdy vlastník vozidla nezná totožnost řidiče, který vozidlo řídil, případně povinnosti vlastníka resp. provozovatele vozidla dle ust. §10 zákona o silničním provozu. Zde sluší podotknout, že do 15ti let dítě nemá odpovědnost za přestupky, takže za žádný z těchto skutků neodpovídá (nelze mu proto uložit pokutu za to, že neví, kdo s autem jel apod.). Rodič, který jej zastupuje, za to postihnutý být nemůže, protože to není jeho odpovědnost, ale odpovědnost vlastníka, resp. provozovatele.

Pokud se do budoucna uvažuje o rozšíření odpovědnosti vlastníků vozidel (kvůli osobě blízké apod.), pak u vozidel vlastněných dětmi do 15ti let se taková úprava zcela mine účinkem, i když otázka je, kolik lidí si převede auto na vlastní děti.

JUDr. Tomáš Beran