Morgan Threewheeler (2014)

O Morganu Threewheeler už jsme psali hned několikrát, osobní zkušenost je ovšem jedinečná. Pro odlišení nově vyrobeného kusu od dokonale renovovaného veteránu z 30. let se méně zkušený pozorovatel musí zaměřit na detaily, jako jsou kotoučové brzdy nebo řadicí páka pětistupňové převodovky. Naopak konstrukce a tvar karoserie přetrvaly více než tři čtvrtě století, byť výroba tříkolek byla ukončena v roce 1952 a pak znovu nastartována až v roce 2011.

Zpracování je naprosto perfektní, a to jak hliníkových panelů karoserie, tak minimalistického interiéru, kompletně čalouněného kůží (na výběr je kolem třiceti odstínů). Ergonomie mile překvapí, i 190 cm vysoký člověk se za volant Morganu vejde. Nastupování chce trochu cviku, ale po několika pokusech lze na místo „zaplout“ docela elegantně – za madlo poslouží ochranné oblouky proti převrácení.

Sedadlo je samozřejmě pevné, přizpůsobení postavě jezdce se děje pomocí posunu stojatých pedálů (ovšem s pomocí nářadí). Snímatelný volant je v ideální poloze, téměř svislý a s relativně velkým průměrem, lze ovšem namontovat menší a získat další centimetry prostoru pro nohy. Posádka samozřejmě sedí v klasické poloze sportovních vozů 30. let s loktem ven z kabiny na pečlivě čalouněné opěrce. Celkově je pozice relativně pohodlná, i když polohu prakticky nelze měnit.

„Mohutný“ vidlicový vzduchem chlazený dvouválec v přídi už nemá původ v žádném motocyklu, vývoj i výrobu obstarává pro Morgan americká firma S&S. Motor je dvoulitr, takže každý válec má objem (téměř) jednoho litru – a tomu přesně odpovídá chování agregátu. Startuje se tlačítkem, schovaným pod krytkou uprostřed palubní desky, následuje volnoběh rozechvívající celý stroj (i posádku) a zvuk podobný přerostlému Harleyi nebo Moto Guzzi.

Intenzita a frekvence vibrací se mění s otáčkami a navozují tak úžasný pocit sepětí člověka se strojem. Motor samozřejmě nemá nijak vysokootáčkový charakter, nejlépe se cítí mezi třemi a čtyřmi tisíci a je velmi pružný. Problém nepředstavuje ani klidné proplouvání krajinou s minimem řazení. Po ubrání plynu následuje intenzivní brzdění motorem, přesně jak napovídá velikost válců. Výkonu i točivého momentu je naprostý dostatek, při necitlivém přidání plynu se úzká zadní pneumatika (o rozměru 175/65 R15) snadno protočí – ostatně hmotnost Threewheeleru jen těsně překračuje půl tuny.

Řazení obstarává pětistupňová převodovka z Mazdy MX-5, jejíž přesný, ale tužší chod a kratičké dráhy se k Morganu perfektně hodí. Řízení má relativně pomalý převod, což bylo ovšem u meziválečných vozů zcela běžné a umožňuje s relativně malou silou otáčet předními koly i na místě. Zpětná vazba je mimořádně intenzivní, jakoukoliv nerovnost vozovky Morgan zprostředkuje řidiči jak přes volant, tak prostřednictvím sedačky.

Na rozdíl od běžného auta pocítíte i nerovnosti ponechané mezi předními koly. Jen málo aut také umožňuje posádce sledovat práci zavěšení… Brzdy jsou zcela adekvátní použití, tady se naštěstí nově vyráběné stroje zásadně liší od veteránů a téhle odlišnosti snad nelituje ani největší purista. ABS pochopitelně chybí, stejně jako ostatní elektronické berličky – a rozhodně je tu nikdo nebude postrádat.

Jízda s Morganem v sobě spojuje pocity z auta, motorky a dokonce ani na přání dostupné zbarvení á la válečná stíhačka RAF není bezpředmětné. Po prvním návalu fascinujícího zvuku a vibrací při rozjezdu si člověk hned uvědomí další specifikum – intenzivní vítr. Větrné štítky nejsou příliš vysoké a tak stylová pokrývka hlavy a brýle patří mezi nezbytnosti.

Na delší cestu se jezdec tříkolky připravuje podobně jako pilot – zásadní informací je předpověď počasí. Dojem z rychlosti je mimořádný, už v rámci legálních rychlostí je řidič zcela vtažený do děje a musí se soustředit na řízení. Ovládání samotné ale není nijak obtížné nebo dokonce záludné, naopak stroj ochotně poslouchá pokyny, poskytuje řidiči maximum informací a ani nutné ovládací síly nejsou nijak enormní. Jízdu udávanou maximální rychlostí 185 km/h si ovšem příliš představit nedovedu, nebo raději nechci…

Ptáte se na jízdní vlastnosti? V rámci krátkého svezení byla stabilita tříkolky mnohem větší, než požadavky a odvaha jezdce, ani při ostřejších změnách směru či korekcích uprostřed zatáčky nebyla patrná žádná nervozita.

Morgan Roadster a Three-Wheeler v edici Brooklands

Od obnovení výroby tříkolek Morgan v roce 2011 jich bylo zákazníkům dodáno již přes tisíc, což je pro tradičního výrobce z nevelkého lázeňského města Malvern významný počet. Modelový rok 2014 prošel drobnými technickými úpravami a ještě se rozšířily už tak bohaté možnosti individualizace. K mání jsou i limitované edice Brooklands a Superdry (ta nemá nic společného s alkoholickými nápoji, jde o výrobce oblečení).

Tím se dostáváme k finanční stránce. Základní cena na britském trhu činí necelých 26 tisíc liber, příplatkové prvky (např. chromovaný povrch některých dílů, specifické barvy, polepy nebo interkom) ji hravě navýší o dalších několik tisíc. Naopak provozní náklady jsou nevysoké. Pokud by se majitel někdy v budoucnu dokázal od svého stroje odloučit, asi by jej potěšila jen minimální ztráta hodnoty, ostatně typická pro všechny Morgany. I původní tříkolky z třicátých let se obvykle prodávají za ceny mezi 25 a 35 tisíci liber.

Morgan Threewheeler – nerušený zvuk

Morgan Threewheeler je snad tím nejvzdálenějším strojem od běžného auta na denní ježdění, jaký si vůbec lze představit. Ale pro ty, kdo dávají přednost intenzitě zážitku a návratu ke kořenům motorismu před čistou rychlostí, představuje dokonalou silniční hračku. Mimochodem, protože česká legislativa považuje tříkolky za automobily, k řízení stačí běžný řidičský průkaz na auto (což ostatně platí i pro tříkolové skůtry jako Piagio MP3 apod.).

Za možnost vyzkoušení Morganu Threewheeler děkujeme společnosti Morgan Prague, výhradnímu dovozci a prodejci automobilů značky Morgan.

Text a foto: Martin Svítil

Měření a technické údaje