Mitsubishi Lancer Sportback 1.8 MIVEC

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Na úvod

Zákazníci v hlavním proudu automobilových kategorií často sklouzávají do zaběhlých kolejí. Jednou si koupili Golfa, tak už u něj zůstanou. A pokud zatím žádné auto nemají, budou vybírat z těch nejočividnějších – Octavia, Golf, Focus, možná nějaký ten Francouz. Někdy to ale může být škoda, protože existuje docela velký výběr. Méně známé modely ne tak provařených značek sice mnohdy nedokážou nabídnout tak široký záběr dovedností, ale o to spíš si mohou najít určitou vyhraněnou skupinu zákazníků. Vezměte si třeba Imprezu – hatchback se stálým pohonem všech kol je na trhu prakticky jenom jeden a příznivců má víc než dost (a podotýkám, že nemluvím jenom o ostrých verzích WRX a STI).

Mitsubishi Lancer je ovšem trochu jiný případ. Ač spolu špičkové verze obou vozů soupeří už odedávna, slabší motorizace Lancerů se od Eva liší daleko víc, než maloobjemové Imprezy od STI. Nejzásadnějším rozdílem je samozřejmě podvozek – u Mitsubishi má pohon všech kol jen ostrá verze, dnes testovaná osmnáctistovka je klasická předokolka. Lancer navíc zůstal sedanem, i když Impreza přezbrojila na v Evropě výrazně oblíbenější karoserii hatchback. Jenže takový tah samozřejmě nemohl zůstat bez odezvy.

Mitsubishi Lancer fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Příchází tedy Lancer Sportback, ale rovnou dopředu si pojďme ujasnit, že ani co se týče karoserie, nechce soupeřit s „krátkou“ Imprezou. Je totiž větší. Podstatně větší.

Technika

Stačí, abyste se na něj podívali přímo z boku a neujde vám, že působí skutečně docela mohutně. Skoro jako by to ani nebyl pravověrný hatchbak, spíš jako by někdo sedanu zesílil zadní sloupky a protáhl je až k zadním světlům…

Což je vlastně pravda. Zatímco běžný hatchback je menším a kratším sourozencem sedanu, tohle je pravý opak. Sportback má zadní převis i celkovou délku protažené o 15 mm. Navíc je i o znatelných 25 mm vyšší, takže se není co divit, že opticky zdaleka nepůsobí tak svěžím a odlehčeným dojmem, jako Sportsedan (ano, to je oficiální označení Mitsubishi). S celkovými rozměry se úměrně zvýšila i hmotnost, Sportback nabral 35 kg a celkově činí pohotovostní hmotnost 1430 kilo.

Vzhledem k tomu zmizel z nabídky nejslabší benzínový motor o objemu 1,5 litru a v nabídce zůstal naftový dvoulitr s šestistupňovou manuální převodovkou a benzínová osmnáctistovka o výkonu 143 koní, kterou jsem měl v testovacím autě já. Můžete jí mít s manuálním pětikvaltem, nebo s variátorovou převodovkou CVT (plynule měnitelný převodový stupeň). Jak jsem se přesvědčil při testování v říjnu minulého roku, CVT je skutečně za trest a pokud jen trochu slyšíte, raději se jí za každou cenu vyhněte. Auto zní jako přerostlý skútr a navíc nejede a má vysokou spotřebu. Naštěstí testovaný Sportback měl převodovku manuální, takže jsem se těšil, že z motoru dostanu daleko víc zábavy.

Na silnici

Možná za to může ostrá verze Evolution, která dokáže posunout měřítka a přenastavit hranice očekávání, ale žádné uspokojení z jízdy se nedostavilo. Jistě, byl to výrazně příjemnější zážitek, než neustálé poslouchání vytáčeného motoru s variátorem, ale 178 Nm točivého momentu je prostě na takhle těžké auto málo a navíc leží až v poměrně vysokých 4250 otáčkách. Pod hranicí třech tisíc se ve skutečnosti nic moc neděje, pokud chcete být svižní, je třeba motoru stát na krku a držet ho v otáčkách. Za to pak samozřejmě zaplatíte na pumpě, to se nedá nic dělat.

Na druhou stranu, podvozek si pro nás připravil příjemné překvapení. Byl by samozřejmě nesmysl očekávat trakci počítačem řízeného pohonu všech kol, na kterou spoléhá přemotorované Evo, ale v rámci svého segmentu je podvozek Sportbacku natavený velmi schopně. Nestalo se mi, že bych narazil na hranici přilnavosti příliš brzy a karoserie zůstává v zatáčkách klidná, nehoupe se, ani příliš nenaklání. A ve volantu občas cítíte, co se pod koly děje, což je víc, než o sobě může tvrdit spousta soupeřů.

Záleží ovšem na tom, jak rychle s autem jedete. Lancer Sportback je typickým zástupcem skupiny vozů, které se vám odvděčí nejlépe, pokud s nimi pojedete tak na 70-80%. Jakmile zrychlíte ještě víc a začnete tlačit na pilu, vyváženost podvozku jako by se někam vytratila, přesnost řízení se rozplizne a zpětná vazba přibouchne komunikační kanál. Brzy pochopíte, že to nemá moc smysl, autu se to nelíbí a bude lepší, když zase trochu zpomalíte.

Většina lidí ovšem nepovažuje zakroucenou silnici a plyn na podlaze za kdovíjak silný argument ke koupi rodinného auta a tak se nelze divit, že se při testovací jízdě zaměří spíš na komfort. Zde může dojít k poměrně obvyklému problému: v autosalonu si vyzkouší testovací vůz, jsou spokojení a když jim pak objednané auto dorazí, k nemilému překvapení se ukáže, že kodrcá a nadskakuje daleko víc, než si pamatují. Potíž je v tom, že v seznamu příplatkové výbavy zaškrtli sportovní podvozek a pohledná velká litá kola.

S touto kombinací se totiž Lancer dostane přes pomyslnou hranici, do které ho ještě lze považovat za přijatelně komfortní auto i na rozbitých silnicích. Pokud nejsou výmoly příliš výrazné, zachraňuje to velmi slušné odhlučnění podvozku, ale ostřejší spáry a rýhy se přenesou do interiéru nepříjemným otřesem.

Prostor a výbava

Ticho uvnitř je skutečně chvályhodné, ale pokud se na dálnici budete snažit držet na dálničním limitu, pětistupňová převodovka zařídí poměrně vysoké otáčky, takže motor rozhodně uslyšíte. Pokud si ovšem nepustíte pořádně nahlas muziku. Máte šanci, protože ve vyšších výbavách standardně montovaná soustava Rockford Fosgate zní opravdu slušně. Aby ne, když má osm reproduktorů, subwoofer v kufru a zesilovač o výkonu 650W.

V interiéru je místa celkem dost, ale zajímavá situace nastává v případě zavazadlového prostoru. I přes větší vnější rozměry je jeho objem o pár desítek litrů menší, než v případě sedanu (344 oproti 400 litrům). Stačí ale zatáhnout za dvě páky na bocích zavazadlového prostoru a opěradla zadních sedadel se poslušně poroučejí dolů. V tu chvíli už můžete naložit 1349 litrů zavazadel a to tedy není zlá hodnota. Sportback je zkrátka spíš kombi, než hatchback.

Chtě nechtě se dostáváme k interiéru, palubní desce a jejich kvalitě. Nikdy to nebyla silná stránka Lancerů a ani tentokrát nelze očekávat žádný velký zázrak. Ovšem ve srovnání s katastrofální minulou generaci bezesporu došlo k výraznému pokroku a pokud se dokážete trochu uskrovnit, na tenhle interiér už se dá zvyknout. Plasty jsou tvrdé a rádio vypadá jak deset let staré, ale montážní kvalita nevykazuje žádné zjevné chyby a ani nepříjemné vrzání jsem za jízdy moc nezaslechl.

Třetí stupeň výbavy Intense je poměrně bohatý, obsahuje automatickou klimatizaci, kompletní bezpečnostní elektroniku a plnou armádu airbagů (včetně kolenního), centrální zamykání, mutlifonkční volant, elektrické ovládání oken i zrcátek a také zmíněný sportovní podvozek a velká 18″ kola.Verdikt

Za tohle všechno dáte podle ceníku 529 900 Kč, ale se současnou třicetitisícovou slevou, kterou Mitsubishi nabízí, se dostanete těsně pod půl milionu. Ve srovnání s některými evropskými hatchbacky je to při srovnatelné úrovni výbavy klidně o sto tisíc méně, jenže tahle dražší konkurence má za svoje peníze co nabídnout. Focus možná stojí víc, ale stačí v něm ujet pár kilometrů a bude vám jasné, že je to výrazně prémiovější záležitost. A co nový Renault Mégane? Ještě jsem s ním nejel, ale podle všech informací je to velmi povedené auto a prodává se za neuvěřitelné peníze.

Nelze ale pochybovat, že si i Lancer najde dost svých zákazníků. Přece jen je to japonské auto a pověst vysoké kvality sestavení a z toho vyplývající bezporuchovovsti by v tomhle případě nemusela být vůbec mimo mísu. A především, v moři Golfů, Focusů a Octavií se s ním majitel rozhodně neztratí.

Honza Koubek

Měření a technické údaje