Miro Mihálik: 10 nejlepších (a nejhorších) aut roku 2013
Zdroj: archiv redakceZa uplynulých dvanáct měsíců se na českém trhu objevila spousta zajímavých nových vozů, ne všechny se však dostaly do redakce a už vůbec ne do mých rukou, dát ale dohromady desítku těch nejlepších z odzkoušených ale zase nebyl takový problém. Tady jsou včetně jedné divoké karty a dvou Černých Petrů…
10. BMW M5
Chvíli jsem váhal. BMW se bez nejmenších okolků otočilo zády tomu, co bylo jeho sportovnímu oddělení téměř svaté, když v honbě za pomalu už stěží využitelnými výkony, rychlostí a pouze papírově nižší spotřebou dalo přednost přeplňovanému motoru. Kromě toho Mnichov nehodlá pro Evropu opět dodávat modely s manuální převodovkou, přestože je pro Spojené státy vyrábí a tudíž by vývoj nestal ani cent navíc. Za tu úžasnou lehkost, se kterou pohonná jednotka dokáže nabírat rychlost a skvěle naladěný podvozek způsobilý nabídnout dostatek komfortu, přilnavosti i jistoty si však BMW M5 místo v tomto seznamu nakonec zaslouží.
9. Mercedes CLS 63 AMG S 4Matic Shooting Brake
Podobný případ jako o příčku výš. Hmotnost přes dvě tuny a téměř šest set koní přenášených všemi koly připomíná na první pohled nirvánu příznivců Audi, Mercedesu se však přesto podařilo postavit vůz s neočekávaně širším talentem. Pokud se nějaký automobil tohoto formátu umí při jízdě – obrazně řečeno – smrsknout kolem řidiče, cestou někde zhubnout o tři až čtyři metráky a přidat k tomu ne zrovna marné řízení a překvapivě i řiditelnost plynem, pak je to nepochybně CLS 63. Navzdory výraznému designu je jeho osobnost postavena hlavně kolem motoru, který je schopen vykopnout celou tu masu kovu a plastů ke stovce za 3,7 sekundy, je to však na delší povídání, takže si počkejte na plnohodnotný test.
8. Peugeot 208 GTi
Těmi řečmi o návratu legendy 205 GTi si za případné zklamání může Peugeot sám a minimálně pokud jde o hmotnosti, 208 srovnání se svým předkem jednoduše nesnese, postavte jej ale vedle sobě rovné a PSA může být právem pyšné. Podvozek je poněkud měkčí a jde do náklonů více, než je dnes u ostrých hatchbacků zvykem, tady je to ale součást hravého charakteru, kterým vás vůz pomocí progresivních pohybů karoserie ve značném předstihu informuje, co se bude následně dít mezi koly a silnicí. Chybí vám u předokolek přetáčivost? Uberte plyn v zatáčce a uvidíte.
7. Mercedes třídy S
Říká se, že nejlepším autem na světě může být téměř cokoli, pokud vhodně nastavíte vstupní podmínky, nová třída S však nějak zvlášť vhodně definovanými mantinely pomáhat nepotřebuje. V případě, že hledáte univerzální luxus se špičkovou kvalitou jízdy a skoro nekonečným seznamem elektronických prvků, vlastně ani nemáte moc možností poohlédnout se někde jinde. Spousta lidí vám bude nepochybně tvrdit, že k dokonalé víceúčelovosti potřebujete schopnosti Range Roveru, zkuste si však nejdříve sami odpovědět, jak často musíte sjet ze silnice.
6. Ford Fiesta ST
Nečekal jsem mnoho, a tudíž nepochybuji, že náhlý moment překvapení sehrál větší než bezvýznamnou roli, každopádně už po několika zatáčkách na známé silnici jsem nepochyboval, že tohle auto je v naprostém pořádku. Konstruktérům Fordu se turboefekt odstranit nepodařilo, sebejistý podvozek, tuhé řízení a hutný odpor šestistupňového manuálu však byly signálem, že evropská divize modrého oválu navzdory legislativním restrikcím a své nesnadné ekonomické situaci skvěle ovladatelná auta vyrábět nezapomněla.
5. BMW M135i
Ovladatelnost na limitu je u aut s přeplňovaným motorem kvůli opožděným reakcím na plyn a komplikovanějšímu dávkování výkonu poněkud náročnější, řadová šestka v M135i je však velkou nadějí, že nová generace M3 a kupé M4 tento problém značně upozadí. Jako celek není nejsilnější jednička bez chyb, především řízení není zdaleka tak dobré, jak bylo u BMW kdysi zvykem, mezi ostrými kompakty však patří k těm nejlépe ovladatelným vozům na trhu, tedy zejména pokud dáte přednost manuálu a pohonu zadních kol.
4. Kia Pro_cee´d GT
Pro mě osobně asi největší letošní překvapení. Kia svou lehce astmatickou přeplňovanou šestnáctistovkou na konkurenční dvoulitry hodně ztrácí, chybějící rychlost v přímce však bohatě vynahrazuje nesmírně hravým, výtečně odladěným podvozkem. Pokud jsou mezi vámi pamětníci, kteří měli možnost jezdit v Citroënech Xsara VTS anebo Peugeotech 306 S16 a líbilo se vám to, chování korejského hatchbacku by vám mohlo být velmi blízké. Záď sice neutíká v zatáčkách do stran tak divoce jako u zmiňovaných francouzských strojů, přesto umí nepřipraveným nachystat horké chvilky a těm více vyježděným zase spoustu příjemných kratochvil.
3. Jaguar F-type V6 S
Z produkčních aut vás asi jen minulá generace Maserati Quattroporte S může připravit na ten stěží uvěřitelný rachot, který dokáže vyloudit výfukový systém nového modelu F-type s kompresorovým šestiválcem. Popravdě je docela záhadou, jak se takový vůz může v dnešní době plné omezování a restrikcí všeho druhu vůbec dostat do výroby a neumím si ani představit, jak se dá s podobně hlučným autem vydržet dlouhodobě bez polykání analgetik. Každopádně Britové napojení na indické účty koncernu Tata jen kvetou a nemůžu se dočkat, jak bude jezdit kupé či osmiválcová verze, když už i roadster s V6 dostal skvěle tuhou karoserii a vykazuje náramnou chuť spalovat zadní gumové válce při nejmenším pobídnutí plynem.
2. BMW M3 E92
U kolegů nesporná jednička, pro mě „jen“ číslo 2. Důvod je čistě subjektivní. Testovací vůz byl osazen dvouspojkovým automatem, který sice fungoval špičkově a racionálním pohledem mu toho nelze moc vytknout, chybějící manuál však beru jako cosi, co mě okrádá o část zážitku a interakce s autem, přestože je vůz vybavený DCT ve výsledku o něco rychlejší. Atmosférický osmiválec je naopak dílo, které by se jednou mělo stát součástí vyučovacích osnov všech technicky zaměřených univerzit. Nerozporuji, že bude nová M3 s přeplňovaným šestiválcem rychlejší, svým zvukovým projevem a provozní efektivitou při vysokém zatížení však má odcházející jednotka stále navrch.
1. Toyota GT 86
Pokud bychom měli v našich žebříčcích posuzovat pouze nejnovější auta roku 2013, šestaosmdesátka by zde pochopitelně neměla co pohledávat (stejně jako mnohem starší M3 či ne úplně nejnovější M5), zadání však mělo poněkud volnější pravidla – dejte dohromady seznam nejlepších aut, ve kterých jste se svezli v letošním roce. Takže když se objevila příležitost opět usednout za volant GT 86, tato nabídka se prostě nedala odmítnout. Malá sportovní Toyota sice dostala ve své nejnovější a trochu levnější verzi Aero nesmyslné křídlo od TRD a pár dalších, podobně pochybných spoilerů, fungovat však nepřestala. Výkony a rychlostí neohromí, v této cenové či váhové kategorii však (s výjimkou sesterského Subaru BRZ) nic řidičsky lepšího neseženete.
Divoká karta – Opel Kadett
Pekelně hlučný motor, vůle v řízení jako u Zetoru a pod kapotou skromných 150 koní se zdá být vzrušující asi jako koukání na zapnutou pračku, po usednutí do těsné kabiny tréninkového rallye speciálu Waltera Röhrla jsem si však připadal jako šestileté dítě sedící pod stromečkem uprostřed hromady rozbalených dárků. Honička s Astrou OPC (která by si mimochodem také zasloužila místo v tomto seznamu) na rozbité okresce utopené někde v lesích nepatří pouze k nejlepším letošním vrcholům ale k těm nejsilnějším zážitkům vůbec.
Renault Clio RS
Tohle auto je jedním slovem průšvih. Pouze automat místo manuálu bych s přimhouřeným okem možná ještě chápal, ani ten ale nefunguje tak, jak by se na produkt z oddělení Renaultsportu slušelo a patřilo. Přidejte k tomu bezcharakterní motor, poněkud rozbředlý podvozek, nesmyslnou cenovku a máme tady vůz, který… který se už teď prodává lépe než jeho předchůdce. Ať se nám to líbí či nikoli, ve spoustě ohledů je náš pohled na zážitky z jízdy zkrátka minoritní a automobilky se k naší smůle od zájmů okrajových řidičů jednoduše odklání.
Opel Mokka
Mokku berte spíše jako obětního beránka za všechny podobně koncipovaná auta a vrcholek svého segmentu než jeden konkrétní příklad automobilového přešlapu, crossoverům jsem však neporozuměl. Budu se opakovat, pokud mám ale vyměnit vyvýšenou pozici za volantem za horší jízdní vlastnosti, vyšší pořizovací i provozní náklady a prakticky nulové schopnosti v terénu, asi jsem divný, ale smysl mi to nedává.
