Ministerstvo dopravy chce nižší věkový průměr aut, plánuje proto vymýtit ty starší z nich novými daněmi

Médii proběhly zprávy, podle nichž ministerstvo dopravy připravuje další formy zdanění silniční dopravy, zejména v zájmu „omlazení vozového parku“. Občanské sdružení Občané za svobodnou a bezpečnou individuální dopravu (OSBID) v souvislosti s uvedenými aktivitami státních orgánů sepsalo v několika bodech fakta, proč bychom měli podobné snahy z celé řady důvodů odmítnout a argumenty ministerstva považovat za účelové. A protože se s názorem sdružení OSBID ztotožňujeme a průměrný věk vozidel rovněž považujeme za nic neříkající hodnotu, z níž nelze vyvozovat žádné zásadní závěry, dovolujeme si jej sdílet.

1. Drtivá většina kilometrů je najeta novějšími vozidly

Pravidla pro provozování automobilů jsou v drtivé většině úspěšných společností nastavena tak, aby vozidla byla z vozového parku vyřazována nejpozději po pěti letech. Vozidla právě těchto společností mívají největší nájezd, a tedy nejvíce kilometrů po českých silnicích najezdí právě ona. Starší vozidla jsou obvykle provozována méně často a sporadičnost jejich užívání obvykle roste s věkem vozidla. Kdo jezdí často a je na svém vozidle závislý, obvykle investuje do vozidel modernějších.

2. Vozidlo průměrného věku je stále moderní

Modelové průměrné vozidlo průměrného věku by bylo vyrobeno v roce 2000. Takové vozidlo není nezbytně nemoderní, vozidla z uvedeného období jsou typicky vybavena protismykovým systémem ABS, jejich motor má emisní třídu Euro 3 a lepší a vozidla střední a vyšší třídy pak splňují veškeré standardy z hlediska jízdního komfortu. Povinně jsou vybavena třetím brzdovým světlem a zadním světlem do mlhy. Neobvyklé není ani vybavení protiprokluzovými systémy či pokročilými systémy pohonu všech kol. Obvykle ještě nejde o vozidla, která by byla za zenitem své morální životnosti a jsou-li v dobrém technickém stavu, nemusejí být (a typicky nejsou) svým uživatelům ani jiným účastníkům silničního provozu nikterak nebezpečná.

3. Zdanění silniční dopravy je už nyní neúnosné

Každý majitel vozidla dnes platí správní poplatky při registraci či převodu vozidla, majitelé ojetin platí ekologický poplatek ve výši 3000 nebo 10 000 Kč, provozovatelé vozidel si dále kupují dálniční známky, platí poplatky na stanicích technické kontroly, jejímž absolvováním je podmíněno užívání starších vozidel na pozemních komunikacích (a také DPH z těchto poplatků), platí při dovozech za čistopis technického průkazu a v neposlední řadě platí také spotřební daň (a v případě neplátců také daň v přidané hodnoty) z pohonných hmot, která je již tak vysoká, že se vyplácí nakupovat pohonné hmoty v některých okolních státech. Byl též zaveden povinný odvod z povinného ručení ve výši 3 % pro Hasičský záchranný sbor. Na spotřební dani z pohonných hmot se vybere přes 80 miliard korun ročně, zpět do výstavby a údržby silniční infrastruktury jde zhruba polovina.

4. Omezování individuální mobility bude mít výrazný ekonomický i sociální dopad a dotkne se zejména chudších

Nemalou část uživatelů starších vozidel tvoří lidé, kteří na vozidla nová zkrátka nemají peníze. Vozidla neprovozují proto, aby s nimi mohli jet v neděli na výlet a v srpnu k moři, ale proto, že existující dopravní obslužnost místa, kde žijí, je natolik problematická, že jim jednoduše nic jiného nezbývá. Těmto lidem nevyřeší jejich dopravní problémy dotace, daně a jiné formy přerozdělování, této skupině lidí lze nejlépe pomoci jedině tím, že jim stát nebude házet další klacky pod nohy. Omezení mobility této skupiny lidí může mít také neblahý vliv na zaměstnanost a tedy také na tvorbu hrubého domácího produktu ČR.

5. Persekuce starších vozidel problémy s životním prostředím nevyřeší

Protože starší vozidla najedou méně kilometrů, i jejich vliv na životní prostředí není tak zásadní, jak se může na první pohled zdát. Přesto uznáváme, že v provozu je mnoho vozidel, zejména se vznětovými motory, jejichž stav je tristní a jež zátěž pro životní prostředí a zdraví obyvatel nepochybně představují. Tuto problematiku ovšem již dnes zákonodárce řeší povinnými technickými prohlídkami a měřením emisí a také možností zřídit nízkoemisní zóny. OSBID by neprotestoval ani proti měření emisí mobilními stanicemi přímo na silnici u vozidel, která už na první pohled emisní normy zcela zjevně neplní.

Cílem uvedených opatření je kromě jiného především plnění státního rozpočtu na úkor obyvatel. OSBID považuje další daňovou zátěž obyvatel za zásadně škodlivou. Automobilky pak mají svůj zisk realizovat zejména volnou soutěží na svobodném a nedeformovaném trhu, kvalitnějšími výrobky za nižší ceny pro spotřebitele, aby to byl zejména spotřebitel, kdo rozhoduje o skutečné skladbě automobilů na silnicích.

zdroj: Osbid