Mini John Cooper Works
Na úvod
Vlnu módních retroaut rozpoutal relativně dávno Volkswagen se svým New Beetlem, i když ne zrovna dvakrát úspěšně. O poznání lépe se to povedlo BMW, které oživilo neméně legendární značku Mini a úspěch byl za dveřmi. Důvodem byl fakt, že na rozdíl od nového Brouka, který je vlastně jen překabátěným Golfem, má Mini svůj vlastní a vůbec ne špatný podvozek. Takže je nejen velmi stylové, ale také se s ním skvěle jezdí, zejména v silnějších verzích Cooper.
Jenom jediná věc brání novému Mini, aby kráčelo ve šlépějích svého prapůvodního předchůdce, stalo se miláčkem davů a zaplavilo Evropu v desítkách tisíců exemplářů: jeho cena. Jenže to není chyba, je to záměr výrobce. Nové Mini zkrátka nemá být masovým autem, ale hračkou pro movitější klientelu, která je zvyklá si za styl připlácet.
Možná je to trochu škoda, na druhou stranu se automobilka může soustředit na lepší materiály a stylovější interiér, ve kterém nemusí používat koncernové páčky a přepínače. Výsledkem je, že si v Mini budete neustále připadat výjimečně a přesně o to v téhle kategorii jde.Technika
Když Mini přešlo do druhé generace a v ostřejších verzích vyměnilo kompresor za turbodmychadlo, automobilka se nechala slyšet, že tenhle motor už zdaleka nepůjde ladit tak snadno. Jenže znáte to: když se chce…
Vývojářům se zjevně chtělo: Zpočátku byla šestnáctistovka pro nejsilnější verzi Cooper S laděna na 175 koní. Potom si někdo řekl, že by to chtělo zkusit ještě něco víc a obejvila se „tovární“ verze Works s výkonem 190 koní. A teď tu máme tohle Minimonstrum se slibným názvem John Cooper Works a ještě silbnějším výkonem 211 koní. Možná ještě o něco podstatnější je točivý moment 261 Nm a především jeho plochý průběh – je k dispozici od 1850 do 5600 otáček. Zkuste najít podobný turbodiesel (víme tedy jen o novém třílitrovém dieselu od (překvapivě) opět BMW v nové trojce, který prý točí k 5400 otáčkám a na test se už moc těšíme).
Pokud se vám v hlavě začínají rodit plány, jak ze svého Mini pomocí nějakého chiptuningu vymáčknete tak skvělé výkony, raději na to zapomeňte. Neříkáme sice, že vám to některý garážový tuner nezrealizuje, je ale otázkou, co na to životnost motoru. Šestnáctistovka v provedení Works má přepracovanou hlavu válců, jiné písty a zcela nový kompletní výfukový systém. A turbo tlakuje trochu víc než předtím.Na silnici
Mini není zrovna nejlehčí, jak už to tak u moderních aut bývá, ale tenhle výkon už s ním dokáže pořádně zamávat. Zejména pokud není zrovna suché slunečné počasí a jak vidíte na fotkách a na videu, to opravdu nebyl můj případ. Mini má odjakživa poháněná přední kola a i John Cooper Works mezi nimi má klasický otevřený diferenciál. Pokud ale vypnete elektronickou stabilizaci, aktivuje se elektronický „samosvor“, který pomocí přibrzďování udržuje stejnou rychlost obou kol, aniž by ubíral výkon.
A ono to celkem slušně funguje. Možná to není tak brutálně účinné jako mechanický samosvor třeba ve Focusu RS, ale i tak budete zírat, jakou přilnavost a trakci vám JCW dokáže ve výjezdu ze zatáčky poskytnout. Zbytek podvozku totiž nezaostává, Mini drží jak přibité.
Přesvědčili jsem se o tom nesčetněkrát a máme pro vás další tip na výbornou silnici. Pro škarohlídy a věčné kritiky rovnou předešleme, že i tam je provoz (jako nakonec na každé jiné silnici), takže je na místě dávat pozor, držet se ve svém pruhu a netlačit na pilu tam, kde do zatáčky nevidíte.
Mluvíme o několika úsecích silnice č. 11, po které jsme jeli ze Šumperka do Hradce Králové. Není to nejrychlejší cesta, ale pokud víme, patří k těm nejzábavnějším. Zejména kousek za Olšany a potom úsek z Červené vody do Jablonného nad Orlicí jsou skutečně vypečené – ne nadarmo se tam jezdí závody do vrchu. A navíc je v některých úsecích položený nový kvalitní asfalt. Mini JCW nás tady přesvědčilo – je to jeden z nejzábavnějších hatchbacků, které si dnes můžete koupit.
Nejde jen o nekompromisní zátah, kterým vás vystřelí ze zatáčky, ale také o divadlo, které kolem toho dělá. Když aktivujete sportovní režim tlačítkem před řadící pákou, odezva na plynový pedál se výrazně přiostří a řízení ztuhne. Ve volantu cítíte sílu motoru, musíte ho držet opravdu silně… ale to není to nejdůležitější.
Otevřené sání, laděný sportovní výfuk a mohutná nerezová koncovka bez jakýchkoli falešných nástavců… už vám svítá? Koncert, který vám předvede JCW se už dnes jen tak neslyší. Ten zvuk je ostrý, řezavý a proniká až do morku kostí. Každé povolení plynu znamená ostré odsyknutí obtokového ventilu natlakovaného turba. Nechte ve vyšších otáčkách zařazený stupěň, sundejte nohu z plynu a výfuk vám předvede melodické chrchlání a občas (pokud jste na Mini byli opravdu hodní a jaksepatří ho drželi pod krkem) se ozve i prásknutí. Ne, nemluvím o takovém tom „pop“, které se občas ozve třeba u Focusu ST, mám na mysli chuligánské, kovově ostré prásknutí, při kterém nadskočí rádiovky důchodcům v okruhu dvouset metrů. A všichni s benzínem v krvi se rozjařeně otočí a ukážou vám zdvižený palec.
Tohle prostě není jen nějaký zbytečný řev „vytuněného“ výfuku, tohle je celá koncertní sestava. Turbo, sání, motor, výfuk, ti všichni se na tom koncertě podílejí a výsledkem je plný zvuk, ze kterého prostě slyšíte, že to není nadarmo, že tenhle motor MÁ výkon.
Podvozek je tvrdý, ale nikoli nepříjemně. I ta dlouhá cesta do Šumperka a zpátky se dala zvládnout celkem pohodlně. Při ostřejší jízdě ale musíte dávat dobrý pozor, protože pokud nejedete po příkladně hladkém asfaltovém koberci, krátké a tvrdé odpružení vám může předvést pěkně nebezpečný taneček. Představte si, že vletíte do prudké zatáčky, najedete na roletu, kterou tam nahrnuly přetížené náklaďáky a předek auta je najednou o půl metru dál od apexu, než byl původně. Zpocená záda zaručena. Tohle auto vyžaduje celého řidiče, který ví co dělá a soustředí se. Neopatrné ubrání plynu ve vlhké zatáčce a letíte bokem. Jakmile se ale s autem sžijete, budete jen těžko hledat výrazně zábavnější hatchback.Prostor a výbava
Velmi snadno ale najdete praktičtější. Mini na téhle vlastnosti nijak zásadně nestaví, což je asi jedinou věcí, kterou mu můžete odůvodněně vyčítat. Malý kufr ještě přežijeme, nějaká ta brašna na foťák a aktovka s notebookem se tam vejdou – ale že se na zadní sedadla normální člověk neposadí je minimálně škoda. Podívejte se na fotky interiéru – mezi opěradlem předního a sedákem zadního sedadla je jen pár centimetrů místa. Vážně to nestačí.
Mini považujte za dvoumístné auto a budete spokojeni.
Výbava, zejména u verze JCW, není rozhodně na špatné úrovni. Snad kromě navigace je tu všechno, co budete v běžném životě potřebovat, včetně výkonného stereosystému, automatické klimatizace a dostanete i ten největší tachometr na světě. Jen škoda, že je uprostřed palubní desky a tak se z něj rychlost odečítá relativně těžko.
Pokud můžeme radit, z příplatkové výbavy uvažujte o sportovních sedačkách. Sice je samozřejmě nedostanete zadarmo, ale ty sériové nemají boční vedení, které by odpovídalo tomu, k čemu vás bude JCW stimulovat v zatáčkách. Když se nemůžete zapřít zády a musíte se držet volantu, je to špatně.
Naopak bych vůbec neuvažoval o supertvrdém sportovním podvozku John Cooper Works, alespoň ne, pokud hodláte jezdit po českých silnicích. Mám pocit, že jeho benefity budou znát jen na kvalitním okruhu a to je v Čechách k ničemu.Verdikt
Mini John Cooper Works není dokonalé auto. Praktičností se dá srovnávat spíš s dvoumístnými sporťáky, než s hatchbacky a dokážeme si představit, že pro spoustu lidí bude příliš tvrdé a příliš nekompromisní. A také příliš drahé, protože bez veškeré výbavy stojí 701 000 Kč. Testovací model stál 896 tisíc korun a to tedy není málo, když ho budete srovnávat s podobně silnými hatchbacky. Za stylovost a exkluzivitu výrobce se ale holt platí stejně, jako v jakémkoliv jiném prémiovém segmentu.
Výsledkem bude, že na silnicích JCW asi moc nepotkáme. Na druhou stranu, když už nějaký uvidíme, můžeme si být jistí, že v něm sedí člověk, který moc dobře věděl, za co dává tu spoustu peněz. Pevně doufáme, že tvrdý podvozek odradí zbohatlé pozéry a za volantem tak budou jen praví a nefalšovaní nadšenci. A až jim zapráská výfuk, milerádi jim ukážeme zdvižený palec.
Honza Koubek
