Mini Cooper S

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

První nové Mini se chytlo vrcholku retrovlny, která začala s modelem VW New Beetle. Staré kutlovní vozy s moderně střiženým, ale přesto velmi snadno rozpoznatelným designem, se rázem staly hitem. Jak ale ukazuje čas, ne všechny se na vlně popularity dokázaly udržet.

Zatímco Mini je i na našich ulicích vidět celkem často a i přes svou poměrně vysokou cenu a mizivou praktickou hodnotu se poměrně slušně prodávalo až do nástupu další generace, zmíněný nový Brouk je na tom docela bledě. Přestože ho automobilka několikrát zlevnila, v minulém roce u nás prodala pouze tři kabriolety a tři s pevnou střechou. Rád bych si myslel, že se tím ukazuje, že lidi přece jen dokážou občas myslet hlavou. New Beetle je přece jen pořád podvozek z Golfa se zakulacenou karoserií, zatímco Mini je svébytný model, navíc obdařený velmi slušnými jízdními vlastnostmi. Tím spíš, pokud si pořídíte ostrou verzi Cooper S.

Možná si ještě pamatujete, že jsme se tu s ní nedávno loučili. Živě si pamatuju její mrštnost, návykové hvízdání kompresoru, chrchlání výfuku, ale i mizivý prostor na zadních sedadlech a miniaturní kufr. A to je dobře, automobilka totiž s novým modelem naslibovala spoustu změn.

Staronové a nové

Dokud si obě auta nepostavíte vedle sebe, budete mít pravděpodobně potíže je rozeznat. Při pohledu na samotné nové Mini budete hledat odlišné detaily (a možná i nějaké najdete), ale až při přímém srovnání si všimnete toho nejdůležitějšího: nové Mini je podstatně mohutnější. Nemluvím jen o čistých rozměrech, ale zejména o dojmu, kterým působí nová příď. Protože bylo třeba splnit přísnější požadavky pro ochranu chodců, zadní hrana kapoty motoru se zvedla o pěkný kus nahoru. Sražený chodec teď sice dopadne relativně do měkkého, ale nemohu se vyhnout dojmu, že Mini teď působí trochu… otekle. Jako kdyby mělo pár kilo nadváhu. Přitom právě vizuální stránka věci hrála u zákazníků minulé generace při rozhodování hlavní roli.

Jenže se nezměnil jen design. Nové jsou podvozkové skupiny i motory. Z Cooperu S zmizel kompresor a nahradilo ho turbodmychadlo. Objem motoru zůstal na hodnotě 1,6 litru, ale už nejde o starý motor vyráběný v Brazílii, ale o zbrusu nový čtyřválec, vyvinutý automobilkou BMW a vyráběný ve spolupráci s koncernem PSA. Motor je podstatně lehčí, protože je skoro celý z hliníku. Poznáte to na jízdních vlastnostech, ale možná si toho ani nevšimnete. Budete totiž překvapení podstatným vylepšením jízdního komfortu. Zatímco starý Cooper po nekvalitních českých asfaltkách poskakoval jako neurotický, hyperaktivní a koksem našňupaný kamzík, ten nový zvládá tyhle nástrahy s daleko větším klidem. A to měl testovací vůz příplatkový sportovní podvozek se sedmnáctipalcovými koly. Na sériových šestnáctkách to bude ještě o kousek lepší. Pořád to sice není žádný houpavý kočár, ale to snad ani nikdo nečekal – tohle je koneckonců Cooper S.

Fungují nová kouzla?

Má ale tohle označení své opodstatnění, nebo nové Mini příliš „vyměklo“? Jak se to vezme. Motor už nemá tak návykový zvuk hned po nastartování, zní trochu bezpohlavně. V nízkých otáčkách to taky není žádný extra silák, musíte čekat, než se roztočí turbodmychadlo. Ovšem když se roztočí, je to už jiná: motor táhne silně a ochotně až k červenému poli v 7500 ot./min. Také zvuk se podstatně vylepší – hvízdání kompresoru sice chybí, ale zase lépe uslyšíte brumlání a popraskávání výfuku. Přestože podle čísel nemá nový motor o moc vyšší výkon, je pocitově o dost pružnější. Je to zásluha funkce overboost, která dokáže krátkodobě zvýšit maximální točivý moment z 240 na 261 Nm. Spousta lidí mu ale vyčítá, že oproti staré jednotce postrádá charakter.

To samé se do jisté míry dá tvrdit i o podvozku. Je velmi schopný a jak už jsem řekl, daleko dospělejší a pohodlnější při plynulé jízdě. Jakmile však nasadíte ostřejší tempo, zjistíte, že mu chybí ta mrštnost a obratnost, která z minulé verze dělala tak dobrý hot hatch. Při prudkém ubrání plynu už zadek nejde do driftu tak bezprostředně, což je dobře pro méně zkušené řidiče, ale pokud řídit umíte, docela to zamrzí. Jsem si jistý, že po adaptaci řidičského stylu bude nový Cooper S stejně rychlý, nebo i rychlejší, než ten minulý. Také nelze tvrdit, že by v zatáčkách nebyl agilní – i když se zpočátku trochu víc naklání. Jen mám pocit, že ve starém bude o kousínek víc zábavy.

Větší ještě nemusí znamenat prostornější

Přesuňme se dovnitř. Sedadla jsou výrazně pohodlnější a prostornější než dřív. Všechno funguje s přesvědčivou bytelností, která napovídá o lepší trvanlivosti. Smíšené pocity panují v redakci z palubní desky. Obrovský centrální tachometr je sice magnetem a středem pozornosti, ale skupiny tlačítek umístěné pod ním (do tvatu loga Mini) působí podle některých zbytečně levným dojmem a už nejsou tak pěkné, jako v minulé generaci. Navíc rychlost můžete v digitální formě sledovat na displeji v dolní části otáčkoměru. Je to určitě rychlejší (a bezpečnější), než hledat, v které části té obrovské pizzy se zrovna nachází ručička…

„Letecké“ páčkové přepínače se ale kromě spodku středové konzoly přesunuly i pod střechu, kde ovládají střešní okno, čtecí lampičky a barvu „náladového“ interiérového osvětlení. Mdlé světlo dopadající na řadicí páku, nasvětlení vnitřku B-sloupků a kapes v bočních dveřích lze měnit od modré přes oranžovou až po růžovou. Ano, je to trochu holčičí záležitost. Upřímně řečeno, celý interiér je znatelně víc holčičí, než v případě prvního „nového“ Mini. A to je co říct.

Pokud jste čekali, že s optickým nárůstem hmoty přijde i podstatné zvětšení vnitřních rozměrů, budete zklamáni. Na zadních místech je prostor pouze pro menší děti, pokud budete chtít vézt dospělé, budou muset být všichni (a zejména ti na předních sedadlech) nepříliš vysocí a velmi skromní. V zavazadlovém prostoru přibylo deset litrů místa, takže místo jedné igelitky můžete vézt celé dvě. Zkrátka, Mini zůstává stále především stylovkou a o praktickou stránku tu příliš neběží.

Je tedy „nové“ nové Mini lepší, než „staré“ nové Mini? Z pohledu běžného uživatele, hledajícího stylový vůz, bezpochyby ano. Z pohledu nadšence, toužícího po mrštném sportovním hatchbacku… uvidíme. Ten rozdíl není velký a jsem zvědavý, jak si s novým turbodmychadlovým motorem poradí úpravci – a zejména tovární dílna Johna Coopera.

Honza Koubek

Měření a technické údaje