Mini Cooper patří mezi ikony automobilismu. První generace, vyráběná více než 40 let, sázela na co nejjednodušší automobil a mnozí ji přikládají podobnou důležitost jako Brouku. Miník byl zkrátka malým dostupným autem, které motorizovalo velkou část světa. To však nedokázalo zachránit mateřský koncern Rover, který v devadesátých letech pohltilo BMW.

Na přelomu milénia tak přichází zcela nové Mini. To už však nebyl jednoduchý automobil, ale stylovka inspirovaná tvary původního auta. Přineslo současné technologie, zábavné jízdní vlastnosti a dobré zpracování. Dost povyrostlo (což nebylo moc těžké, původní Mini je opravdu prťavé), ale nápaditost a odkazy na předchůdce mu nechyběly.

Dnes tu před námi stojí čtvrtá generace a aktuální špička nabídky Mini Cooperu, vrcholná verze John Cooper Works. Ta se řadí už mezi malé hot hatche a v podstatě je na tomto poli už sama. Zcela jistě, pokud mu sebereme střechu - na trhu už jsou jen malé roadstery (BMW Z4 a Mazda MX-5), nebo větší a dražší modely. Dává tedy Mini bez střechy smysl?

Mini i ve čtvrté generaci vypadá v podstatě pořád stejně. Na první pohled by se mohlo zdát, že jsou designéři líní, ale nezávidím jim to. Navrhnout totiž zbrusu nové auto, které vypadá pořád i po desetiletích skoro stejně, to je možná náročnější úkol. Novinka tak zachovává stále stejné základní tvary, přidává navíc ale několik vtipných detailů.

Tak jako u předchozí generace, i tady mají světla tvar britské vlajky. Teda mohou, pokud si to zvolíte - světla tvoří několik dílků, které se rozsvítí podle toho, jaký design si vyberete. Stejně tak se mění i styl denního svícení předních světlometů. Kabriolet pak přidává i úplně jiný tvar zadních světel - zatímco klasický hatchback má modernější hranatější světla, kabrio zůstává u oválu známého z předchozí generace.

Uvnitř nastala mezigeneračně asi největší změna, které si povšimne každý. Pryč jsou budíky před řidičem a většina tlačítek, tady hraje prim velký kulatý displej, kterému Mini říká Interaction Unit. Jde vlastně o překreslený systém BMW iDrive 9, který je však znatelně přehlednější a vyzná se v něm každý po pár dnech. 

Nejenže je systém svižný a přehledný, on je i krásný a plný vtipných detailů. V servisním menu třeba Miník jezdí nahoru na heveru, stejně tak digitální Mini na obrazovce dělá přesně to, co “velké” Mini - když zatočíte volantem, zatočí kola. Spojení s mobilem funguje bezproblémově, byť pouze bezdrátově. Zajímavým prvkem jsou jízdní režimy, v případě Mini zvané Experiences, kdy můžete i měnit design displeje - moc pěkný je například režim Timeless. V případě JCW je nejdůležitější Go Kart, který standardně ukazuje třeba aktuální výkon a mění i nastavení vozu.

Prostornost je v případě Mini poněkud zbytečné řešit - je to malé auto, ideálně pro dva. Na předních sedačkách je místa dostatek, vzadu už to žádná sláva není. Nouzově však na zadní sedačky dospělého člověka strčíte, byť radostí skákat nebude. Ani nasazená střecha ale vzadu ničemu nepřekáží, nad hlavou má pasažér dostatek místa. Horší je to s kufrem, který má opravdu malý nakládací otvor a na výlet do obchodu s nábytkem to úplně nejvhodnější auto není - od toho jsou zadní sedačky a skládací střecha.

Než se dostaneme k ježdění, musím zmínit to, co mě na Mini překvapilo nejvíce. Nevím, jak to inženýři značky dokázali, ale Mini bez střechy je jedním z nejkultivovanějších kabrioletů, které jsem kdy řídil. Kabriolety totiž v létě možná vypadají pro kolemjdoucí jako skvělý nápad, pokud jste ale někdy jeli autem bez střechy po dálnici, víte, že to není úplně tak romantické, jak se zdá.

Ne tak úplně v případě Mini. Stačí zatáhnout okna, zvednout větrnou clonu a cesta dálničními rychlostmi není žádný problém. Dovnitř nefouká, pouze lehce vane do vlasů a kolem vás. Do nějakých osmdesáti kilometrů v hodině navíc můžete jezdit i se staženými okny bez příliš otravného foukání. Takhle příjemný zážitek z jízdy bez střechy neposkytnou často ani několikanásobně dražší vozy.

Ještě překvapivější je však vyladění handsfree. Vy totiž nemusíte řvát, aby vás druhá strana slyšela - Mini veškerý aerodynamický hluk odstíní. A to i v tunelu - při hovoru jsem sice protistranu vůbec neslyšel, ale oni vás uslyší čistě. Pokud bych si tedy kupoval Mini, zcela jistě bych volil kabriolet - i když přidává zhruba sto kilogramů navíc, Mini se z mého pohledu kupuje pro radost. A tu já mám spojenou s absencí střechy.

Správné Mini je pro mě tak trochu nezbeda. Chce dělat neplechu, chce řidiče provokovat, chce být hlavně srandovní a nějaké pohodlí jde zkrátka bokem. To verze JCW splňuje bez pochyby, byť pár drobných výtek si odpustit nemohu.

Mini má skvěle naladěný podvozek na okresku, kde je opravdu radost ho řídit. Krásně a přesně zatáčí, řízení je ostré, ale příliš zpětné vazby nedává. Na obutých pneumatikách od Nexenu je však Mini čitelné a limit dává znát dostatečně dopředu, než se stane nějaká neplecha. Je samozřejmě přirozeně nedotáčivé, ale na brzdách lze bez problému odsadit záď, budete-li chtít. Zkrátka správné Mini.

Ve městě je sice znát, že je podvozek tužší, ale to upřímně vůbec nevadí. Po chvilce na to přestanete myslet a JCW je možná kultivovanější, než byste čekali. Přes nerovnosti zkrátka potřebuje nabrat trochu rychlosti, aby je začal pohlcovat a žehlit. Malá daň za to, jak schopný je, když vyrazíte na zakroucenou okresku.

Tam navíc oceníte i příjemně naladěný dvoulitr, který má výkonu na rozdávání. Svých 231 koní nenaservíruje hned odspodu, ale nechává prostor řidiči motor vytáčet až k omezovači. To však neznamená, že by byl v nízkých otáčkách slabý - tam si pomáhá točivým momentem. Potěší i slušná spotřeba okolo osmi litrů na sto kilometrů, když budete jezdit tak nějak normálně - při ekojízdě se mi povedlo jezdit i okolo šesti.

Spojení s převodovkou je příkladné, byť v režimu Go Kart jsem si radši řídil pádly. Dvouspojková převodovka je kultivovaná, pouze ve zmiňovaném sportovním režimu umí lehce kopnout při přeřazení - pro sportovnější dojem z jízdy. Škoda jen, že už nelze Mini objednat s manuální převodovkou, zrovna k JCW podle mě patří.

Menší výtku mám ke zvuku. Sportovní JCW by zkrátka mělo prskat všude kolem sebe, strhávat pozornost a bavit. To už úplně nedělá, zvuk motoru je poměrně dost utlumený a ani lehké brapapa od něj nečekejte. Potěší aspoň zvuky turbodmychadla, které syčí o sto šest a blow off ventil, který se při rychlejší jízdě nezastaví.

Mini JCW je skvělá stylovka, která bude bavit hned několika způsoby. Kromě opravdu povedeného designu a skvělého zpracování bude bavit každý den svou kultivovaností. Při jízdě bez střechy dovnitř příliš nefouká, takže ani drahá polovička nebude mít na hlavě ptačí hnízdo. Na okresce si zase užijete hravý podvozek spolu s točivým motorem, který nabídne velmi slušný výkon.

Nemohu se však ubránit pocitu, že JCW by mělo být výraznější a uprskanější. To jsou však malé věci, které hravě vyřeší nabídka aftermarketových dodavatelů výfukových systémů. Navíc v podstatě nemá konkurenci - nabízí se akorát srovnání s roadstery BMW Z4 a Mazda MX-5, které jsou však ještě méně praktické a rozhodně v nich nebude taková pohoda, jako právě v Mini.