Retro: Mini Cooper

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Pozn. redakce 24.2.2012: Pokud nežijete na komunistické Kubě, tak se toho ve světě aut za pět let stane opravdu hodně. Přesně před pěti roky jsme na Autowebu testovali Mini Cooper. Tehdy to byla jen drahá hračka, ale i dnes si překvapivě dobře drží cenu a sotva ho koupíte pod 250 000 korun. Jak na nás v té době působil?

Budoucnost výkonného automobilu je černější než finanční toky na páně Čunkových bankovních kontech. Iniciativa Evropské komise a soustavný tlak různých zbloudilých duší donutí automobilky radikálně snížit emise CO2. Jeden z možných (optimista ve mně mi brání napsat „pravděpodobných“) scénářů je, že silná a výkonná auta na jistou dobu přestanou existovat.

Mini Cooper velká fotogalerie

Podobný mor trvale udržitelného rozvoje zasáhl během ropné krize v sedmdesátých letech americké muscle cars. Z hrdé ikony zaoceánské automobilové kultury se přes noc staly astmatické karikatury a trvalo téměř čtvrtstoletí, než se muscle cars jako kategorie dokázaly plně rehabilitovat.Jak s tím proboha souvisí nový Mini Cooper? Správná otázka. Poté, co jsem za jeho volantem strávil obvyklý testovací týden, cítím naději. Žádné jiné auto v poslední době nedokázalo oddělit zábavu z řízení od rychlosti tak čistým řezem. Se zdvihovým objemem 1,6 litru, výkonem všedních 120 koní a politicky korektními emisemi 139 g/km zůstane mimo hledáček zelených křižáků dlouho poté, co se jim podaří vzbudit ve společnosti nenávist k terénním autům (jako to dokázali ve Velké Británii) a zaměří svoji pozornost na sporťáky.

Jasně, Mini Cooper žije ve stínu přeplňovaného Cooperu S. Být druhým nejvýkonnějším autem v modelové řadě je stejné jako být čtvrtý na olympiádě. Ačkoliv jste zrovna dokázali něco mimořádného, všichni se na vás dívají s útrpným výrazem a ve vaší nepřítomnosti zasvěceně debatují o tom, jestli jste letos špatně načasovali formu, nebo vás podvádí žena.

Čistě z hlediska řidičského požitku ovšem Cooper nabízí všechno, co od auta jeho ražení očekáváte, a v něčem má nad svým rychlejším, silnějším a obletovanějším sourozencem dokonce navrch.Nemastný neslaný motor, mastný a slaný podvozek
Výkon 120 koní a točivý moment 160 Nm jsou v této objemové kategorii nadprůměrné hodnoty, ale zvuk čtyřválce je spíš hrubý než melodický a chybí mu chuť k vytáčení. Zřídkakdy najdete důvod, proč nechat rafičku otáčkoměru vystoupat až k červenému poli. Není to špatný motor, v Mini však právem čekáte pohonnou jednotku sršící charakterem – a ta není v repertoáru.

Originální recept na sportovní hatchback nicméně velí dosahovat rychlosti i zábavy skrze talent podvozku a právě v tomto ohledu je Cooper na českých silnicích přesvědčivější než Cooper S. Má o velké poznání poddajnější odpružení, takže kola stráví více času kopírováním vrásčitého povrchu našich silnic. Kde esko jankovitě odskakuje a nutí řidiče zvolnit tempo, zůstává Cooper sebejistě ve stopě a pohyb kol ve vertikální ose se jen zřídka přenáší na karoserii.

Pochopitelně v něm nemůžete hledat nějakou limuzínu. Kola s těžkými pneumatikami run-flat nedokážou udělat ten rychlý pohyb nahoru a dolů, který je potřeba na ostrých příčných nerovnostech, takže ve městě si dosytosti užijete tlučení a bouchání. Zvyšte ale tempo a Cooper dokáže být vyrovnaný způsobem, o jakém Cooper S ani neslyšel.

Poddajnější pérování naštěstí nepřipravilo Mini o jedinečnou schopnost zatočit na pětníku, která souvisí spíš s relativně „čtvercovým“ poměrem rozvoru a rozchodu než s charakteristikou odpružení a tlumení. Kdo jezdil s minulou generací, pozná nepatrně silnější náchylnost ke kolébání okolo podélné osy. A řízení s elektrickým posilovačem zůstává mrtvé, dokud přední pneumatiky nevystavíte pořádné zátěži v příčném směru. Čtěte „dokud nevletíte do zatáčky jako blázen“.A to je disciplína, která jde Cooperu k duhu. Přilnavost je ohromná, nedotáčivost zanedbatelná a řízení umí informovat aspoň o tom, kolik trakce zbývá předním pneumatikám. Konečně také zmizela otravná vlastnost zadních kol uhýbat ze stopy v rychlých zatáčkách. Na papíře to možná vypadá jako recept na ohromnou legraci, ale v reálném světě není na tendenci k náhlé přetáčivosti v rychlostech přes 120 km/h legračního vůbec nic.

Nový Cooper patří k těm autům, která jsou na okreskách rychlá díky schopnosti podvozku informovat řidiče o všem důležitém a vzbudit v něm důvěru ve svůj talent.
Odvrácená strana srandy
Kdybych to vůbec nezmínil, někteří z vás by v diskuzi určitě poukázali na nepraktické stránky Mini. Základní výbava je chudá, příplatková výbava drahá a dozadu si sedne leda hledač min, který při práci místo detektoru používal nohy. Obvykle vrcholný investigativní počin automobilové žurnalistiky, jehož metodiku definuje sousloví „sednout si sám za sebe“, nepřipadá v úvahu ani u nové generace Mini.

Je mi líto, ale odmítám se tím zabývat. Jestli uvažujete takhle, jděte a kupte si hyundai. Pak můžete strávit dobu trvání leasingu přemýšlením, proč jezdíte do práce raději autobusem než autem.

Výkon není všechno
Svým způsobem je tento Cooper podivuhodnější než Cooper S. Dokáže vás totiž bavit, aniž by měl v rukávu pomůcku v podobě výkonného motoru. Stačí patnáct kilometrů za jeho volantem, abyste definitivně pochopili, že zábava z řízení (chcete-li, „sportovní jízda“) není přímo úměrná číslům zobrazovaným na tachometru.

Důležitější pro skvělý požitek je přímé a přesné řízení, hladké řazení, konzistentní chod pedálů a podvozek, u nějž jakýkoli pohyb ve vertikální ose začíná a končí v prostoru vymezeném podběhy. A Mini Cooper je v těchto a dalších ohledech větší sporťák než některá auta, která svoje sportovní založení deklarují astronomickými čísly v tabulce technických údajů.

Takže smůla, zelenáči, do té tramvaje mě zkrátka nedostanete!

Jirka Červenka

Měření a technické údaje