Mercedes-Benz S 250 CDI vs S 320 CDI

RADOSTI
Je jedno, čím jedete, protože je to pořád velký Mercedes třídy S.

STAROSTI
Kdy dostaneme půlválcový dvouhybrid s normovanou spotřebou 0,05 l/100 km?

Konečně se před kamionem udělalo trochu místo na předjetí, tak šlapu pedál plynu na podlahu. Automat podřazuje o několik rychlostí dolů, z přídě se ozve utrápané chrčení a auto se začne líně sunout vpřed. Zatímco Honza v modelu S 320 CDI se šestiválcem se okolo kamionu mihnul lousknutím prstu a nyní mizí směrem k horizontu, já se v čtyřválcové S 250 CDI teprve zařazuji před náklaďák a za mnou rozjetý načipovaný Passat mi dává dálkovými světly najevo, co si o mé akceleraci myslí. Promiňte, ale jestli tohle má být důstojný dopravní prostředek hodný označení Mercedes-Benz třídy S, tak to by klidně Dacia Logan mohla dělat prezidentskou limuzínu.

Mercedes-Benz třídy S velká fotogalerie

Přitom pohled do tabulek nenasvědčuje, že by měl čtyřválcový Mercedes třídy S hrát na silnici druhé housle. Jeho malý motor o objemu 2143 kubických centimetrů je vykořisťován dvojicí turbodmychadel, a tak i přes nevoli, kterou dává najevo hlasitým remcáním a bručením, odevzdává přes sedmistupňový automat na zadní kola výkon 204 koní a především točivý moment 500 Nm. Pokud bychom se bavili o dieselovém motoru s takovými paramtery někdy před pěti šesti lety, tvrdili byste, že musí mít minimálně šest válců a tři litry objemu.A ještě jinak. Když se podíváte na čísla výkonů dnešních dieselových motorů, musí vás pochopitelně zarazit, jak rychle jde vývoj kupředu. Zatímco před deseti roky platil výkon 230 koní u třílitrového benzínového šestiválce za výborný výsledek, dnes je stejně výkonný diesel o shodném objemu považován za naprosté výkonové minimum. Jistě, přeplňování hraje ve prospěch nafty, protože z atmosférické jednotky byste sotva dosáhli takových čísel. Ale na to se už nikdo neptá, čísla jsou důležitější.

V porovnání se „starým“ šestiválcem tak nevypadá menší motor vyloženě podvyživeně. Mercedes-Benz S 320 CDI totiž na zadní kola přes o poznání „hloupější“ sedmistupňový automat posílá 235 koní výkonu a 540 Nm točivého momentu. Skoro žádný rozdíl, viďte? A teď si k tomu ještě připočtěte, že oproti šestiválci s normovanou spotřebou 8,3 litru na 100 km má S 250 CDI v technickém průkazu napsané číslo 5,7 litru na 100 km a emise 149 g/km CO2.

Ale čísly nevyjádříte to podstatné – pocity. Jako majitel velké limuzíny za dva miliony jaksi očekáváte, že vaše auto se bude pohybovat rychleji a důstojněji než kdejaký bazarový hatchback nižší sociální kategorie. Smysl nacpání čtyřválce pod kapotou velkého Mercedesu třídy S mi tak už od počátku unikal. Vždycky jsem měl za to, že podobný přístup symbolizující marketingovou politiku „cena od…“ a „spotřeba od…“ se řeší v segmentu aut za dvě stě tisíc korun a nikoli mezi limuzínami za dva miliony. Chápu, že krize dolehla i na některé majitele Mercedesu třídy S, ale právě proto jsou tu šestiválcové diesely, které dokáží celkem důstojně nahradit benzínové motory (pokud někdo dospěl k názoru, že už nechce živit S 500).

Asi si říkáte, že už zase začínám žvanit ty moje nesmysly, ale nespatřuji nic špatného na tom, že se některé segmenty trhu drží úmyslně v pro někoho nedostižné hranici. Dokonce i automobilka Mercedes-Benz tuto třídní politiku celkem zdařile provozuje u velkého kupé CL, kde je základní motorizací dvakrát přeplňovaný benzínový osmiválec 4,7 litru. Například Lamborghini vždycky tvrdilo: „Když na to nemáte, máte smůlu. Až na to budete mít, přijďte.“Problém je ale v politice nikoli automobilové, nýbrž evropské. Banda nevolených úředníků se rozhodla, že bude potřeba „vyřešit problém s globálním oteplováním“, a tak začla automobilkám, jejichž výrobky se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílejí ani ne z 10 %, nařizovat, kolik smí vypouštět céódva. To je jako u nás, kdy se musí podle někoho akutně „vyřešit problém s osobou blízkou„. Je jedno, že je to k ničemu a nic se tím nevyřeší – hlavně, když to sype!

Mercedes-Benz tak vlastně splnil zadání, nacpal pod kapotu velkého auta malý motor s emisemi rodinného hatchbacku a může jít domů. Sám si nedovedu představit zákazníka, který by něco takového vyhledával. Rozhodně tedy ne zákazníka, který je zvyklý na projev velkého auta s velkým motorem.

I čísla z měření na polygonu mluví celkem jasně pro šestiválcový motor. Podle automobilky se má S 250 CDI dostat na stovku za 8,2 sekundy, ale naše měřící zařízení ukázalo čas 8,84 sekundy. Šestiválec má potřebovat 8,1 sekundy, ale podle počítače se na stovku dostal mnohem rychleji – za 7,26 sekundy. I v pružném zrychlení byl šestiválec v S 320 CDI mnohem přesvědčivější – s časem 2,76 sekundy je citelně rychlejší než S 250 CDI, který potřebuje 3,13 s.

Naproti tomu na brzdách je čtyřválcový model naprosto famózní. Zastavil ze 100 km/h na 35,34 metru, což je jeden z nejlepších výsledků vůbec. S 320 CDI se uvedl do klidu až o necelé tři metry dál. I na testovacím okruhu byl nakonec čtyřválec rychlejší, za což určitě vděčí širším pneumatikám, nastavitelnému vzduchovému podvozku Airmatic a lehčí přídi, která ochotněji mění směr. Čas 34,90 s potřebný k objetí jednoho kola naprosto zesměšňuje vozy Mini John Cooper Works (35,07 s), Alpina D3 Bi-Turbo (35,35 s) nebo BMW 335d Coupé (35,46 s). Ale ani starší šestiválec v S 320 CDI není s časem 35,13 sekundy nijak pomalý a svým způsobem vlastně velmi rychlý.

Honem ale zpátky na silnice. Zatímco ve městě jsou rozdíly mezi oběma vozy minimální (čtyřválec jen disponuje systémem stop/start a je o poznání úspornější), mimo aglomerace šestiválec čtyřválcový model zastíní, a to ne jen pocitově lepší dynamikou, ale i klidem a nadhledem. Větší motor se netrápí a nepůsobí utahaně. Čtyřválec při vyšším tempu citelně ztrácí dech, vydává více hluku a na poměry limuzíny nepůsobí důstojně. Samozřejmě je všechno relativní, protože pokud mne sluchové senzory neklamou, je tohle ten nejlépe odhlučněný naftový čtyřválec, se kterým jsem se kdy setkal. Ale to může být stejné, jako byste řekli, že tohle byla ta nejméně bolestivá zlomenina stehenní kosti, jakou jste kdy zažili…

Pak už do hry vstupuje rozdílná výbava obou aut, proto nelze hodnotit, co je lepší a co horší. Šestiválec totiž jezdí na obyčejném podvozku s ocelovými pružinami a relativně malých 17″ kolech a pneumatikách s vysokým profilem. To mu ale propůjčuje takovou dávku komfortu, kterému se ani lehčí čtyřválec na vduchovém podvozku Airmatic nemůže rovnat. Kde se S 250 CDI trochu nervózně třese, model S 320 CDI vše vyhlazuje a povzneseně se pohupuje. V zatáčkách se sice role obrací, ale kdo proboha chce s takovými auty hledat limity přilnavosti na okresce?Abychom ale čtyřválec nestrčili do kouta jen tak, on skutečně dokáže jezdit úsporně. Musíte ale chtít. Stůjte mu na krku a výsledek bude stejný jako v případě šestiválce. Zkuste ale jezdit trochu s citem, přemýšlejte dopředu a opravdu můžete jet mimo město i s tímto dvoutunovým autem za nějakých 6,5 litru na 100 km. Šestiválec pak při podobném stylu jízdy jezdí za necelých 8 litrů.

U dealera ale moc neušetříte, protože Mercedes-Benz S 250 CDI stojí 1 834 800 korun v základní výbavě. Šestiválcový diesel S 350 BlueTec o výkonu 258 koní a točivém momentu 620 Nm stojí o 140 000 korun víc. To je ale částka, kterou dáte za pěkná kola nebo trochu lepší kožená sedadla.

Verdikt
Na papíře sice vypadá dvakrát přeplňovaný čtyřválec slušně, ale pocity se čísly a grafy průběhu výkonu nedají moc dobře vyjádřit. Navíc, když si kupujete limuzínu za dva miliony, těžko se budete ohlížet, jestli auto žere sedm nebo osm litrů. Jako hotelový taxík by sice čtyřválec smysl dávat mohl, ale stejně dobře by posloužil i menší E 250 CDI, ve kterém je tento motor přeci jen akceptovatelnější. Z hlediska kultivovanosti a především důstojnosti pohybu je „starý“ šestiválec S 320 CDI mnohem přijatelnější auto a nový čtyřválec S 250 CDI není (a doufejme, že ani nemá být) jeho plnohodnotnou náhradou.

Dalibor Žák

Martin Plaštiak: Druhý pohled, který na věci nic nemění
Několikrát jsme se tu pohádali a každý z nás měl řadu přednášek o smyslu a přednostech toho kterého motoru. Jenže s Daliborovým závěrem nemohu než souhlasit. Můj názor se liší jen v tom, že mám víc pochopení pro čtyřválcový model. S 250 CDI míří na flotilové zákazníky, je spojením prestiže třídy S a úspornosti čtyřválce. Patří do města. Mercedes-Benz vyrobil skvělé komfortní auto s nízkou spotřebou a víc než dostatečným výkonem (v Praze by stačila polovina). Zvuk čtyřválce? Od motoru neuslyšíte ani klapnutí. Srovnání s třídou E není na místě – pokud máte hotel a chcete luxusní taxi, manažerský sedan pro vás nemusí být dost dobrý. Nehledě na to, že E 220 CDI zní na rozdíl od S 250 CDI jako čtyřválcový diesel. Nic z toho neznamená, že si čtyřválec máte koupit. V přímém srovnání je S 320 CDI o tolik charakternější, přirozenější, suverénnější… prostě lepší, že jí slabší verze nemůže konkurovat. Mercedes-Benz S 250 CDI oslní každého, kdo v něm stráví půlhodinu svého života. Vy však na každý den a cesty po dálnici stále ještě potřebujete šestiválec. A přesně tak to Němci zamýšleli.
Martin Plaštiak

Měření a technické údaje