„Mercedes 2222“ versus realita českých silnic

Čas od času (nejen) na tomto místě opakuji, že situace na českých silnicích není zdaleka tak katastrofická, jak ji líčí některá tuzemská média. Jako řidič se v provozu necítím být obklopen agresivními individui. Pokud se už ocitnu v potenciálně nebezpečné situaci vinou jiného účastníka provozu, bývá to zpravidla v důsledku jeho chvilkové nepozornosti, špatného odhadu nebo neschopnosti používat základní smyslové orgány způsobem k tomu určeným.

V této souvislosti není bez zajímavosti, kolik prostoru věnovala – a jakým způsobem o nich informovala! – řečená média dvěma zajímavým zprávám ze samého konce loňského roku.Zpráva č. 1: Agresivní řidič Mercedesu na D1
Jakýsi mentálně nezralý jedinec si kompenzoval své nízké sebehodnocení tím, že podjížděl jiná auta zprava a brzdil před nimi v levém pruhu až do zastavení. Nemám důvod pochybovat, že se to skutečně stalo – popisované chování mi vcelku sedí k někomu, kdo jezdí vytuněným (první známka duševní nedostatečnosti) SUV od Mercedesu a má registrační značku se čtyřmi stejnými číslicemi. Zprávy o politováníhodném, nicméně zcela výjimečném jednání řidiče Mercedesu se opakovaně dostávají na hlavní pozici předních zpravodajských serverů. Postupně jsme se tak dozvěděli například i to, že „Agresivní řidič z D1 se značkou 2222 je šéfem velké firmy.“

Podobně v případě Luboše Laciny jsme byli už v rané fázi vyšetřování informováni, že „Pirát z D1 je manažerem plzeňského pivovaru“. Proč se neuvádí povolání viníků dopravních nehod i v jiných článcích z černé kroniky? Opilý popelář vjel do protisměru, kde se střetl s nákladním vozem. Úřednice nezvládla řízení a vyjela ze silnice. Průvodčí na náledí boural, zablokoval hlavní tah. Že jste nikdy nic takového nečetli? Podprahové sdělení je jasné. Manažeři velkých firem jsou bezohlední, agresivní jedinci, kteří budují svoji kariéru a majetek dupáním po zádech slabších. Ale to jsme odbočili.V zatím žádném pokračování napínavého seriálu „Mercedes 2222“ neopomněli autoři zmínit, že řidič svým jednáním „trestal pomalejší řidiče“. To snad ano, ale určitě ne za to, že byli pomalejší. Pokud už je chtěl opravdu „trestat“, pak tedy za bezdůvodnou jízdu v levém pruhu. Jak mohu vědět, ptáte se, že postižení řidiči jeli v levém pruhu bezdůvodně? Poměrně jednoduše. Pokud vpravo od nich bylo dost místa k tomu, aby je bylo možné předjet a znovu se před ně zařadit do levého pruhu, musel být pravý pruh v danou chvíli volný.

Lpění v levém pruhu je ve skutečnosti snad jediným rozšířenějším projevem agresivity na českých silnicích – a fakt, že se jedná o agresivitu pasivní, jej nečiní o nic méně zavrženíhodným, ba právě naopak. Zatímco projevy jako najíždění, podjíždění nebo problikávání lze aspoň teoreticky přisoudit nezvládnuté horkokrevnosti, blokování rychlejších řidičů bývá nezřídka promyšlenou provokací, cíleným aktem zlomyslnosti (pokud se děje úmyslně a nikoliv v důsledku neschopnosti používat zpětná zrcátka nebo špatného odhadu prostoru potřebného k předjetí).Jestliže říkáme, že řidič Mercedesu trestal pomalejší řidiče za to, že jeli pomaleji, zrovna tak bychom mohli říci, že oni předtím trestali jeho za to, že jel rychleji. Trapné a odsouzeníhodné je obojí, ale v médiích se celá kauza smrskla na agresi nařvaného boháče vůči pomalejším (což podvědomě čteme jako slabším, zranitelnějším) řidičům.

Zpráva č. 2: Na českých silnicích zemřelo nejméně lidí od roku 1990
Myslel jsem, že se z toho stane velká senzace domácího zpravodajství. Podle policejních statistik zemřelo během roku 2010 v důsledku dopravních nehod nejméně lidí za posledních dvacet let! Ve světle všech těch poplašných zpráv o „rostoucí agresivitě českých řidičů“ to vypadá jako malý zázrak. S počtem 749 mrtvých se Česká republika patrně zařadí mezi země s vůbec nejbezpečnějšími silnicemi na starém kontinentu. Kdyby se v Evropě bouralo loni stejně jako v roce 2008 (novější statistika není pro celou EU zatím k dispozici), byli bychom na tom s počtem 71 obětí na milion obyvatel lépe než třeba Itálie (79), Belgie (88), Dánsko (74) nebo dokonce Rakousko (81), o bývalých zemích sovětského bloku jako Polsko (143), Maďarsko (99) či Rumunsko (142) ani nemluvě.Není to nádhera? A přesto se tak významná novina objevila na hlavních stranách zpravodajských webů jen pár hodin na Nový rok ve formě stručné zpravodajské aktuality. Žádné komentáře dopravních psychologů a samozvaných expertů všeho druhu, kteří se tak ochotně vyjadřují k tématům jako „trestání pomalejších řidičů“. Žádný pokus o vysvětlení, zasazení do souvislostí. A dnes, o pouhé dva dny později, aby člověk tu zprávu hledal v archívu Google.Proč se věnuje tolik pozornosti ojedinělému excesu zjevného deprivanta a téměř se opomíjí zpráva mnohem významnější? Ponechám tentokrát na uvážení ctěného čtenáře, čím by to mohlo být způsobeno. Jako návod ale nabízím malé zamyšlení nad tím, komu tento stav věcí vyhovuje. V atmosféře strachu, která se v myslích českých řidičů cíleně pěstuje, se dobře daří poptávce po represi a silových řešeních. Agenda spojená s monitorováním a postihováním přestupků živí celé zástupy úředníků, policistů a dalších osob, z nichž mnohé by na svobodném trhu práce stěží hledaly uplatnění, ale také řadu firem specializovaných na dodávky technologických zařízení pro sledování provozu. Nepůjdu tak daleko, abych tvrdil, že tito lidé mají přímý vliv na obsah českých sdělovacích prostředků. Ale vypjatý, jednostranný způsob, jakým se u nás o bezpečnosti silničního provozu píše, jim určitě není proti mysli.