Jsou auta, která vás odvezou z bodu A do bodu B, aniž by ve vás zanechala jedinou emoci. Pak tu jsou ale ta, v nichž je každý kilometr zážitkem. A o jednom takovém vám teď povyprávím. Když mi bylo 8 let, otec koupil Mazdu RX-8. V ten den vznikla moje vášeň pro vůni spáleného benzinu. Tenhle unikátní japonec je návratem k tomu, co dřív auta dělala nejlépe, spojuje řidiče a auto v jeden celek. RX-8 se zadním náhonem a rotačním motorem si nehraje na moderního chytráka plného asistentů. Je to vůz, který nutí jezdit srdcem, ne hlavou či rozumem.
Pod kapotou je unikátní 1,3litrový Wankelův motor se dvěma rotory. Na papíře tenhle klasický atmosférický agregát moc neohromí, ale 231 koní a otáčky do nebe dávají RX-8 nenapodobitelný charakter. Okamžitá reakce na plynový pedál, lineární síla a ten unikátní zvuk dělají z každého přeřazení mimořádný zážitek.
Pokud si chcete motor vychutnat, musíte ho pořádně točit - od 4 tisíc ot./min je auto klidné a nijak se neprojevuje. Když se ale ručička otáčkoměru dostane k červenému poli, japonské kupé ožije a promění se v nazlobeného samuraje.
Jízda v Mazdě se nepodobá ničemu, co jsem zatím zažil. Žádné bezmyšlenkové řízení na autopilota, za volantem „made in Japan“ jsem neustále v pozoru a vychutnávám si každý spálený mililitr benzinu. Zavřu dveře, otočím klíčkem a mám pocit, jako kdybych startoval raketový motor armádní stíhačky. Žádné přikreslování zvuku jako v moderních autech. Tady je to ničím nerušená symfonie dvou rotorů.
Jen si to představte. Ráno se probudím a jdu se jen tak projet. Prázdná silnice plná zatáček a pouze já, plná nádrž a motor, který rozkvétá při 9 tisících otáčkách za minutu. Jde se na to! Rozjíždím se vstříc klikaté silnici. Plyn na podlahu! Rotační motor zařve a RX-8 se zakousne do asfaltu a drží.
Otáčky letí nahoru. Sedm. Osm. Ručička se lepí k červenému poli. Zvuk houstne, řeže vzduch, leze pod kůži. Řadím dvojku, trojku… Zadek se odlehčí, ale jen na okamžik. Dost na to, aby mi připomněl, kdo má navrch.
V zatáčkách cítím skvělé rozložení hmotnosti a precizní ovladatelnost. Mazda RX-8 není těžká (lehce přes 1,3 tuny) a při změně směru je díky tomu krásně lehkonohá.
Na suchém asfaltu překvapivě dobře drží stopu, přestože se jedná o zadokolku, která je často vyobrazována jako driftující maniak pod horou Fudži. Řízení je vláčné, ale ostré jako samurajský meč a každý dotek volantu má okamžitou odezvu.
Podvozek je velmi tuhý, ale dokonale kopíruje vozovku a neodskakuje na nerovnostech, jako to mají v povaze soudobé americké sporťáky. A pokud se přeci jen chcete cítit jako „DK“, alias Drift King z filmu Rychle a Zběsile: Tokijská jízda, Mazda vám to umožní. Zadní náhon se samosvorným diferenciálem umí jezdit „bokem“ na požádání.
Když to vezmu kolem a kolem, japonské kupé RX-8 je opravdu unikátní vůz. Na jednu stranu sportovní auto, na druhou stranu prakticky využitelný čtyřsedadlový vůz. Dvě zadní „freestyle“ dveře se otevírají od sebe a umožní dostat se dozadu bez gymnastiky.
Interiér není žádný designový zázrak, ale zato si můžeme všude po autě všimnout sférických trojúhelníků odkazujících na Wankelův rotační motor. A v neposlední řadě, velmi nízký posed nabízí dokonalý kontakt s vozovkou
A co spotřeba? Tady se šetřílkům zřejmě protočí oči. Rotující motor prostě spotřebuje víc benzinu a vyžaduje časté doplňování oleje. Průměrná reálná spotřeba je okolo 16 l/100 km. Tohle auto holt není mistr úspornosti.
A taky je tu jeden důležitý fakt, kvůli kterému se mnoho řidičů Mazdy RX-8 bojí. Říká se, že rotační motor často nevydrží déle než 100 tisíc kilometrů - potom musí jít na repasi, a to není zrovna levná záležitost.
Mazda RX-8 nikdy nebyla autem, které by sbíralo body v tabulkách. Nevyniká akcelerací ani moderními technologiemi a vlastně se o to ani nikdy nesnažila. Je postavená za jediným účelem - přinést jedinečný zážitek z jízdy. A v tomhle ohledu je opravdu výjimečná.
RX-8 odměňuje řidiče, kteří chtějí řídit, ne se jen vozit. Nutí být součástí děje, soustředit se a vnímat každou zatáčku a každé přeřazení. Není pro každého. Ale pro mnoho z nás je naprosto nenahraditelná.
Autor: Michal Kratochvíl
