Mazda MX-5

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Jeden test nové Mazdy MX-5 už jsme tu měli. Tenkrát jsem měl možnost jedno odpoledne jezdit v jediném modelu, který byl v té době u nás k dispozici: v dvoulitrovém roadsteru se šestistupňovou převodovkou a plátěnou střechou.

Také tentokrát bohužel nešlo o běžný týdenní test, ale naštěstí se mi Mazda MX-5 dostala do rukou na trochu delší dobu. Dost dlouhou na to, abych si potvrdil své předchozí doměnky a zjistil pár nových věcí. K tomu se ale ještě dostaneme, nejdřív probereme novinky.

Hlavní novinkou je pochopitelně střecha. V minulém testu jsem Mazdu chválil za to, že nepodlehla módě skládacích plechových střech a tudíž se jí povedlo i přes nárůst velikosti zůstat na téměř stejné hmotnosti, jako u minulé generace. Dnes už to tak úplně neplatí, přestože plechovou skládací střechu Mazda MX-5 pořád nemá. Její střecha je totiž z plastu.

Mazda MX-5 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Desetiny sekundy, nebo komfort?

Když se nad tím zamyslíte, je to chytrý kompromis. Střecha sice nabízí o trošinku menší pohodu (oproti případné plechové), co se týče aerodynamického hluku při vyšších rychlostech, ale u plnokrevného roadsteru je skutečně důležitější, jak to jede. Samotná střecha váží pouhých 18 kilogramů, dohromady se skládacím mechanismem a motory to znamená celkem plus 37 kilo.

Pokud byste to zkoušeli někde na uzavřeném okruhu, rozdíl mezi klasickým roadsterem a kupé/roadsterem by určitě byl znatelný, jenže jak často se majitel takového auta ocitne na okruhu? A když už tam bude (což v našich podmínkách rozhodně nebude časté, ani jednoduché), nakolik mu půjde o desetiny a nakolik o zábavu? Pravda je taková, že síla tohohle auta je především na zakroucené okresce, s větrem ve vlasech. Tam umí rozdat nejvíc radosti.

Dobrá, řeknete si možná, ale v tom případě si člověk nemusí kupovat plastovou střechu. Jenže, jakkoli by to bylo krásné, život se neskládá jen z prosluněných odpolední a prázdných zakroucených okresek s dokonalým asfaltem. Docela často se v něm objevují také dny chladné, deštivé a plné ucpaných ulic cestou domů z práce. A v tu chvíli si v tomhle autě budete gratulovat, že ssebou těch 37 kilo navíc vozíte.

Roadster si žádá oběti

Jak můžete vidět ve videu, počasí při natáčení bylo velmi střídavé. Chvílemi bylo sluníčko, chvílemi jsme se utápěli v mlze a občas zapršelo. Proměnlivé počasí vydrželo celé čtyři dni, kdy jsem s Mazdou jezdil. Přiznám se bez mučení, že ačkoli teploty už byly pozdně podzimní, jezdil jsem většinu času se střechou dole. V takovémhle autě si to prostě neumím odpustit. Kolem uší mi hvízdá mrazivý vítr, zbytek těla se snaží podpálit naplno rozžhavené topení, ale mě je to jedno. Roadster se prostě musí užít plnými doušky. A mezi námi, ono to hvízdání kolem uší není tak hrozné – MX-5 má aerodynamiku vyřešenou skutečně výborně. Při rychlosti nějakých 80 km/h uděláte dokonce líp, když necháte spuštěná boční okna. Uvnitř ucítíte jen jemný vánek. Když okna vytáhnete, turbulence vám ledovým dechem olízne zátylek.

Jakmile vyrazíte na dálnici, musíte ovšem s větrnějším prostředím počítat. Kolem dálničního limitu je uvnitř vichr už nepříjemný (zejména když je konec října) a ani když natáhnete střechu, nemůžete počítat s tichou jízdou. Ale tohle přece není žádné gétéčko, kdo si tohle auto koupí, s něčím takovým počítá. Každopádně tahle střecha vám v Mazdě MX-5 zajistí to nejlepší pohodlí, jakého lze dosáhnout.

Kromě těch pár kilo navíc (a pochopitelně o něco vyšší ceny) za to nebudete muset zaplatit žádnou daň: střecha se vejde do původního prostoru pro plátěný originál. Zavazadlový prostor o objemu 150 litrů je od ní zcela oddělený, takže můžete střechu spustit hned, jak přestane pršet a nemusíte se bát, že vám od ní navlhne nákup.

Vyplatí se slabší motor?

Další novinkou, kterou jsem si pro test mohl vybrat, byl motor. Kromě dvoulitru o výkonu 160 koní je totiž v nabídce i osmnáctistovka. Pravda, zatím není v nabídce u nás a vlastně se ještě neví, zda vůbec bude, ale řekl jsem si, že by byla škoda jí nevyzkoušet. Protože v případě, že by menší motor byl zcela dostatečný, by takováhle rada mohla některým zájemcům ušetřit hezkých pár korun.

Hypotéza je to hezká, ale má jednu zásadní slabinu: osmnáctistovka s výkonem 126 koní sice stačí, ale jen tak tak. Je sice pravda, že výkon není u malého roadsteru to nejdůležitější, ale stejně bych volil dvoulitr. Mírný váhový nárůst v kombinaci s úbytkem koňských sil i točivého momentu je zkrátka znát.

Když už jsme u té kritiky, je tu ještě jeden problém. V interiéru je o dost víc místa, než v minulé generaci (do které jsem se prostě nevešel, ať jsem dělal, co jsem dělal). Přesto ale může pro někoho představovat problém. Mám sice skoro dva metry, ale mám dlouhé nohy. Ty už pod volant nějak poskládám (nakonec, jak ve většině japonských aut). Jenže kolega, který je sice o pár centimetrů nižší, ale zato má trochu delší trup, už měl s místem nad hlavou problémy.

Řidičská nirvána

Tím končí veškerá kritika, která mě v souvislosti s tímhle autem napadá. Zbytek recenze se budu věnovat potvrzení toho, co jsem zjistil už při krátkém květnovém setkání. Řízení MX-5 je fenomenální. Jakmile se auto pohne, volant se probudí a začne: „Tomámedneskrásně, jedeme po hrubém asfaltu, jejda to byla příčná spára, teď máme pravé přední v koleji po kamionu…“ zkrátka vám dá vědět o všem, co se zrovna pod koly děje. Jakmile přidáte tempo a vlétnete do pořádných zatáček, výřečnost a intonace řízení nabyde intenzity legendárního strýce Pepina z Postřižin. Je smutné, že u naprosté většiny dnešních aut je to něco zcela nevídaného (mimo jiné také proto, že většina dnešních aut jsou předokolky), ale tím víc si to u Mazdy užijete.

A ten podvozek! Nenapadá mě jiné slovo, než famózní. Karoserie je tuhá, jako by byla vyřezaná z bloku mramoru. Mnohé řidiče možná překvapí, jak je podvozek měkký. Tohle auto je jasným a nevyvratitelným důkazem, že každý tuner, který uřízne polovinu pružin, namontuje betonově tvrdé tlumiče a prohlásí výsledek za sportovní podvozek, je úplně mimo. Já vám řeknu, co by takováhle kůra udělala s Mazdou MX-5: zničila by ji. Podvozek by možná fungoval na superhladkém závodním okruhu, ale zároveň by vyžadoval velmi zkušeného jezdce, protože jeho přechod do přetáčivého smyku by u takhle lehkého auta s krátkým rozvorem byl smrtelně bleskový.

Vývojáři Mazdy ale nejsou žádní moulové. Podvozek je měkčí, než by hodně lidí čekalo, ale díky tomu nejen dobře polyká nerovnosti, ale hlavně v něm cítíte všechny přenosy hmotnosti, ke kterým v autě dojde. Vjedete do zatáčky, jemně uberete plyn a cítíte, jak se váha auta přenáší na vnější přední kolo, jak se odlehčuje zadek… v tu samou chvíli volant mírně zlehkne a dovolí vám provést zcela precizní kontra. Cítíte prostě všechno.

Aby byla tahle řidičská nirvána kompletní, připojují se i další ovládací prvky. Řadicí páka (ve slabším modelu pětistupňová) jde precizně a má krátké rychlé dráhy a pedály si zaslouží další medaili za dokonalost. Meziplyny jsou v tomhle autě úplně samy a teď zdůrazňuju, že ani trochu nepřeháním. Stačí při podřazování šlápnout někam mezi brzdu a plyn a ve většině případů z toho vyjde tak dokonalý meziplyn, až vás to samotné překvapí. Bez mučení se přiznám, že jsem řadil dvakrát častěji, než jsem musel – prostě proto, že to byla taková zábava.

Nelze než doporučit

I když ještě není nic potvrzeno, možná vznikne i verze MX-5 MPS s přeplňovaným motorem o objemu 2,3 litru a výkonu 250 koní. To by mohla být pořádná divočina a pokud se tohle auto skutečně narodí, test si určitě nenechám ujít. Prozatím ale za ideální model považuji dvoulitr s plastovou střechou. Kdybych nebyl naprosto skálopevně rozhodnutý, že si za svůj první jackpot ve Sportce koupím Ariel Atom, Mazda MX-5 by byla velmi, velmi vážným kandidátem. A věřte mi, že to už něco znamená.

Děkujeme Polygonu Most za pomoc a spolupráci.

Honza Koubek

Měření a technické údaje