Mazda 6 Wagon 2.0i po východní Evropě: Balíme
Na začátku své novinářské kariéry jsem si bláhově myslel, jak budu celé dny trávit ve vzrušujících autech na těch nejlepších silnicích, pálit hektolitry vysokooktanového benzínu a za praskání chladnoucího auta relaxovat nad zapadajícím sluncem. Skutečnost je však taková, že většinu času člověk prosedí u počítače a výše popsané zážitky jsou spíše ojedinělou odměnou. Kolikrát se stihnu hezky projet jenom o víkendu a než stihnu každé auto řádně prozkoumat, týden už je pryč.
Jakkoliv mě cestování autem na trase delší než na Nürburgring a ještě bez příslibu dovádění na tom nejlepším okruhu na světě prostě nudí a unavuje, na tuhle cestu se vážně těším, i když mám před sebou více než 2000 km. Konečně totiž na chvilku vypnu a budu mít čas za volantem jenom rozjímat. A hlavně jedu dlouhodobě testovanou Mazdou 6 Wagon 2.0i. To tak nějak samo o sobě stačí. Je to totiž jedno z nejlepších (ne)obyčejných aut pro řidiče, jaké si můžete koupit.
Kromě toho, že se za její volant skutečně těším, jsem zvědavý, kolik spotřebuje paliva v různých režimech a čím vším mě dokáže ještě překvapit. Tak třeba kufr, do kterého jsem za celou dobu, po kterou máme Mazdu na redakčním parkovišti, ještě pořádně ani nevlezl, protože jsem neměl ani důvod. Překvapilo mě uchycení roletky přímo na víku kufru, aby se při každém otevření zvedala rovnou s ním. Jednak máte okamžitý přístup do zavazadlového prostoru, a zadruhé, nemusíte se pokaždé čílit nad otravným zavedením roletky zpět do kolejí.
Jak chytré řešení, alespoň za předpokladu, že nemáte ve zvyku nic vozit na vrchu roletky, jinak se vám z ní všechno sesype na zadní sedadla. Já osobně nesnáším, když mi něco překáží ve výhledu dozadu, takže za mně bod pro Mazdu. To jen tak na okraj, zabaleno už mám, takže nasedám a vyrážím vstříc Mnichovu. Že ten je spíš na západ? Odtamtud mám potom cestu do Budapěšti a dále na východ až k ukrajinské hranici. A zase zpátky do Prahy. Nejprve je ale na pořadu dne Autobahn. Nebo že bych to vzal jinudy? Večer dám vědět.
