Dlouhodobý test Mazda 6 Wagon 2.0i (2014): V otáčkách

Začnu povzdechem nad jednou neznámou, kterou řeším už od začátku, co jsme začali s Mazdou 6 v rámci dlouhodobého testu jezdit. Nevím, jak se otevírá kufr. Tedy, ne že bych to vůbec nevěděl, nejsem tupoun, abych neuměl vzít za madlo, prsty stisknout tlačítko a tahem páté dveře otevřít. Myslím jednu konkrétní situaci, ve chvíli, kdy se auto rozjede, všechny dveře se uzamknou, tak jak pak po zastavení otevřu zadní dveře? Nebo ne otevřu, ale odemknu?

Zatím jediný způsob, který jsem objevil, je zastavit, v podstatě zaparkovat a vypnout zapalování. Rád bych do konce testu našel, klidně někde rafinovaně ukryté, tlačítko, kterým páté dveře odemknu z místa řidiče bez nutnosti vypínat motor. To je ale asi ta „nejzásadnější“ připomínka, kterou k autu teď mám, protože čím víc s ním jezdím, tím více si na něj nejenom zvykám v obecném slova smyslu, ale tím více se mi líbí.

Ještě jednu poznámku bych měl, spíše zajímavost související s konstrukčními vlastnostmi pohonné jednotky, Připomenu, že pod kapotou má naše Mazda 6 dvoulitrový čtyřválec s atmosférickým sáním a výkonem 145 koní a že otáčky nejenom že mu nejsou cizí, ale že teprve ve chvíli, kdy se s vervou pustíte do vyšších sfér otáčkoměru, má motor tu správnou šťávu. Méně pozitivní je, že vzhledem k točivému momentu u volnoběhu v podstatě zanedbatelnému, se při rozjezdech do kopce stává nutností prošlápnout plynový pedál více do podlahy, a to vnímám někdy jako ne zcela příjemné pro spojku.

Bez cviku a rutiny se může stát, že při rozjezdu spojka nepatřičným způsobem proklouzne. Zajímavější je ale zjištění, že jedete-li na dálnici 130 km/h na šestý rychlostní stupeň a přijde stoupání, neobejdete se bez podřazení na pátou nebo dokonce až na čtvrtou rychlost. Proč o tom mluvím je to, že ve skutečnosti jsem nejel 130 km/h, ale 160 km/h (jen se mi nechtělo hned vytrubovat toto do světa a připravovat tak oprávněnou záminku na stížnosti na mou kompetenci). Nicméně v takovém tempu podřazovat, to je opravdu mazec, ovšem palubní počítač k tomu signalizací sám pobízí, nemluvím o subjektivním pocitu.

Dlouhodobý test Mazda 6 Wagon 2.0i vs Ford Mondeo kombi 1.6 TDCi

Srovnávací test | vydáno 17. 6. 2014

Mazec, který se ovšem nijak zásadně nepromítne negativním ohledem do spotřeby a zde opět balancujeme na hranici reality a světa černé magie. Jízdní tempo jsem naznačil a spotřeba při mém šíleném transportu byla, ehm 7,2 l/100 km?! Neuvěřitelné, pro mne jistě. Neříkám, že to je nejnižší spotřeba, jakou jsme s Mazdou 6 dosáhli – to samozřejmě není, musím ale pochválit inženýry, kteří na šestce pracovali za to, jakým způsobem dosáhli vynikající spotřeby.

Já osobně mám ale Mazdu 6 raději než pro spotřebu pro její jízdní vlastnosti. Na titulní fotce je hrad, na který jsem s Mazdou 6 vyrazil a kdo dole do komentáře napíše jako první jeho jméno, dostane ode mne malý bezvýznamný pomyslný bod (anebo třeba zcela reálné DVD s automobilovou tématikou, jak je libo…) a na okreskách kolem středověké památky jsem si opět připomenul, jak moc dobré řidičské auto Mazda 6 je. Stále dokola se nedokážu nabažit toho, jak pěkně drží stopu, jak se odhodlaně vrhá do zatáček, utahuje stopu, jak se při zabrzdění v oblouku dokáže stavět čumákem k výjezdu.

Musím chválit přesné a komunikativní řízení, u manuálního šestikvaltu řazení (i když občas se mi stane, že v rychlém tempu práce s řadící pákou zařazený kvalt vyskočí), interakci mezi strojem a řidičem. Z mého podhledu je Mazda 6 jakousi japonskou alternativou s pohonem předních kol k BMW řady 3 v tom entuziastickém pohledu na řízení a jako taková nutně musí zažít křest ohněm na nějakém větším závodním okruhu. Ten v Mostě bude ideální.