Mazda 6 2.2 MZR-CD – blíží se závěr

Nezdá se to ani tak dávno, když jsme si Mazdu 6 přebírali k dlouhodobému testu. No, čas se naplnil a my budeme muset auto už brzy vráti, což mě přivádí k šokujícímu zjištění – vůbec se mi vracet nechce. Nečekal jsem, že se mi bude s naftovým rodinným liftbackem jezdit tak dobře a že do puntíku vyplní všechny moje požadavky.

Jistě, nadával jsem párkrát na to, že je motor hrubý a hlučný, že má spojka těžký chod a že tu je několik ergonomických zvláštností, ale díky posledním třem týdnům, kdy jsem mohl s Mazdou 6 nerušeně jezdit, jsem si na spoustu věcí zvykl, některé přestal vnímat a teď mi připadá jako jedno z nejlepších aut na planetě.

Mazda 6 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Začalo to třeba tím, když jsem otevřel obří kufr, hodil do něj celý „zimní“ kočárek i s korbičkou a nemusel ho vůbec rozebírat, takže jsem pak nesedal dovnitř zaprasený od bahna a kolomazi. Kufr Mazdy 6 je nejen praktický, ale hlavně vskutku gigantický. Tuším, že bych sem složil i svůj nepojízdný skútr. Chybí mi v něm ale nějaká gumová síťka, protože běžný rodinný nákup v téhle jeskyni poletuje sem a tam a když chcete vzít tašku opřenou o zadní díl sedadel, musíte vlézt dovnitř, sbalit si na cestu svačinu, buzolu a baterku, vyrazit směr sever a hodinky si přeřídit o dvě hodiny zpátky.Když pak člověk sklopí zadní sedadla a koukne se proti světlu, je vidět zakřivení zeměkoule. Skoro. Nikdy jsem si nepřipadal jako fanoušek velkých kufrů a rozhodně by mě nenapadlo, že na tom začnu stavět recenzi auta, které má v repertoáru mnohem zajímavější věci než přepravník ropných plošin vzadu. Takže tady hodnocení kufru ukončím a budu se věnovat tomu, co mě na Mazdě 6 baví nejvíc – podvozek a řízení.

Už na severní smyčce Nürburgringu naftová Mazda 6 ukázala, že je to velmi schopné auto, i když tu byl její spíše na komfort zaměření podvozek přeci jen nedostatečný. Ale byla s ní zábava, i když nebyla pocitově tak rychlá jako Škoda Octavia RS 2.0 TDI, kterou jsme tu měli s ní.

A když pak člověk jede po obyčejné silnici, odhalí skutečné kouzlo podvozku a řízení Mazdy. Asfalt nemusí být hladký jako sklo, takže i na průrměrné silnici třetího řádu je pořád nezávislé zavěšení kol pomocí lichoběžníků schopné udržet pneumatiku ve styku s povrchem. Nic nemlátí a auto neposkakuje.

Nedotáčivost je vozu cizí, pokud se nejede skutečně rychle a když chci, stačí sundat nohu z plynu a Mazda utáhne stopu. Na mokrém nebo zasněženém povrchu pak s vypnutou stabilizací pohodí i zadkem, jenže volant krásně napoví, jak dát kontra a pak stačí mírným přidáním plynu smyk krásně vyrovnat. Tohle je skutečně krásně čitelné a řidičské auto i pro táty od rodin, kterým jde vedle zábavy taky trochu o spotřebu paliva.Ta nám dlouhodobě ukazuje 6,3 litru na 100 km a zimní počasí, kdy si člověk topí nejen do kabiny, ale také pod zadek a na zadní okno či zpětná zrcátka, nenapovídá, že by měla dále spadnout dolů. Ovšem poslední den, než jsem auto vrátil kolegům, přeci jen nakonec spadla na 6,2 l/100 km. Rozhodně se ale jedná o skvělý výsledek na auto, které dojíždí do města a pak jednou za týden vyrazí někam daleko – a ne zrovna vycházkovým tempem.

Vlastně jediným problémem za celou dobu jsou zřejmě špatně nastavená světla, protože na mě neustále všichni blikají. I z kabiny jsem měl dojem, že je světelný kužel moc vysoký, jenže tohle jsou xenony a ty kolečkem nastavit nejdou. A protože jsem si toho všiml až na konci prosince v noci, těžko jsem mohl hledat na Silvestra servis Mazdy a chtít fotonová děla seřídit.

Jinak nám Mazda 6 funguje bez potíží, ale co také čekat od auta, které má teď najeto necelých 8000 km? Otázkou je samozřejmě spolehlivost dieselu z dlouhodobého hlediska, ale pokud člověk tankuje kvalitní naftu, dochlazuje turbo a zachází s motorem citlivě, nemělo by se nic pokazit. I ten náš výlet na Nordschleife nebyl nějaká tortura motoru a převodovky, spíše šlo jen o rychlé svezení.Po čase si sedlo i řazení a rozhodně mi teď přijde převodovka lehčí a přesnější než na začátku dlouhodobého testu. I ten motor už je klidnější a nevibruje celým autem, i když se vnitřní zpětné zrcátko pořád trochu nepříjemně třese. Tipuji ale, že po 10 000 km by se uklidnilo i tohle, první dva tisíce kilometrů byl totiž motor horší než v Zetoru.

No, bude se mi po Mazdě stýskat, protože i přes svůj naftový charakter a jen průměrnou dynamiku je to velmi příjemné auto, se kterým si jízdu užije i nadšený řidič. Mechanické řízení se zpětnou vazbou se v téhle kategorii aut už moc nevidí, ani celková jednoduchost auta, do kterého prostě nastoupíte, nastartujete ho a jedete – nemusí se tu přenastavovat sto padesát různých jízdních režimů jak někde v kosmické lodi.

Mám tohle auto rád a kdyby nám ho Mazda nechala další půl rok, asi by to byl nejlepší opožděný vánoční dárek, který bych si mohl přát. Mazda 6 mi bude chybět.