Mazda6: Velký srovnávací test (2.0 G165 vs 2.2 D AWD 150 vs 2.2 D AWD 175)

Tři exempláře Mazdy 6 a hypotetická otázka nezní „mám si koupit Mazdu 6?“, když hledám auto v daném segmentu, ale „jakou Mazdu 6 si mám koupit?“. Aby bylo jasno, co tím chceme říct – nová Mazda 6 je skvělé auto, s faceliftem se zbavila kritizovaného „nedostačujícího, strohého“ interiéru, který podle evropských měřítek nemusel dosahovat na úroveň německé, potažmo české konkurence, a stala se, naším pohledem dokonalým představitelem své třídy.

Ano, máte-li v plánu koupit si Volkswagen Passat, pravděpodobně vás nic nepřesvědčí, protože vaše rozhodnutí už zlomila setrvačnost, se kterou si kupujete VW historicky, anebo dobře zvládnutý marketing. Nicméně Mazda 6 je tím autem, které podle nás stojí na vrcholu a je třeba o něm uvažovat. Naše soukromá volba, jak si Mazdu naspecifikovat, je zřejmá a jasné, v podstatě se na ni jednohlasně shodneme napříč redakcí a určitě to ještě v textu padne, ovšem teď je čas na formální představení našich třech aut. Která vlastně už znáte, některé kousky už jsme totiž testovali v samostatných redakčních testech.

Máme zde dvě kombi a jeden sedan, dvě manuální převodovky a jeden automat, dvě čtyřkolky a jedno auto s pohonem předních kol. A to rozděleno tak – pro větší názornost, že červený sedan je benzínový s manuálem, šedivé kombi má pod kapotou slabší diesel, manuál a pohon všech kol a červené kombi disponuje silnějším naftovým motorem, pohonem všech kol a automatickou převodovkou. Silnější diesel znamená čtyřválec 2,2 litru s výkonem 175 koní v 4500 otáčkách a točivým momentem 420 Nm v 4200 otáčkách, jeho slabší sourozenec nabízí 150 koní v 4500 otáčkách a točivý moment 380 Nm v rozmezí 1800 až 2600 otáček a benzínový čtyřválec s dvoulitrovým objemem spoléhá na výkon 165 koní a točivý moment 210 Nm v 4000 otáčkách. Rovnou si také sdělme dynamické parametry, ať je zřejmé, jak se jednotlivé výkony promítají do jízdních charakteristik, benzínová Mazda 6 zrychlí na stokilometrovou rychlost za 9,1 sekundy, to je identická hodnota jako u silnějšího dieselu, zatímco slabší nafťák se dostane na stovku o čtyři desetiny pomaleji, za 9,5 sekundy. Maximálka je u všech aut velmi podobná, nejrychleji může jet benzínový stroj, a to 213 km/, naftové vozy zvládnou 201 a 209 km/h v pořadí od slabšího k potentnějšímu.

Světlá kůže vypadá honosně, jezdíte-li s dětmi, zvířaty a potřebujete snadno udržovatelný interiér, černá je vaše barva a textilie požadovaný materiál

O interiéru už toho padlo hodně jak v našich předchozích testech, tak už jsem zmínil něco na začátku, a tak se podíváme spíše na rozdíly mezi jednotlivými auty. Je třeba zmínit skvěle vybavený nafťák s automatem, které na rozdíl od dalších dvou hrdě vystavuje na odiv kožené čalounění světlé barvy kombinované s černými detaily, vypadá fantasticky. Praktičtější je ale černé textilní čalounění v dalších dvou autech. Každopádně je třeba říct, že poloha za volantem je příkladná, sedačky velmi dobře vedou, volant jde skvěle do ruky tak, jak to u Mazdy bývá. Bohužel zmizela klasická ruční brzda a je zde automatika, což berte jako povzdechnutí nad tím, že právě Mazda uměla soustředit důležité ovládací prvky (volant, řadící páku, ruční brzdu) do jednoho místa k pravé ruce tak blízko k sobě, že mezi nimi byla jen minimální vzdálenost pro přehmatávání. Abych okomentoval ještě další dva body, které mám zapsané v poznámkách v odstavci „kritika,“ tak zmíním loketní opěrku, které nemusí jít svou hranou každému pod ruku, ale zvyknout se na to dá, a druhá věc – palubní systém. Vše funguje tak, jak má, tedy nastavování všeho možného či navigace, nicméně tady má Mazda ještě prostor posunout se blíž k německým hráčům a přidat vzhledu a struktuře rozhraní na dospělosti. Po stránce funkční ale jen těžko co budu vytýkat.

Co zavazadlový prostor, když se věnujeme vnitřku vozu? Sedan má velmi slušný kufr s objemem 480 litrů a omezením může být snad pro někoho skutečnost, že se do něj dostane „pouze“ přes klasické víko. Jenže od velkoformátového transportu jsou zde kombíky, ty mají kufr, který pojme 522 litrů v klasické konfiguraci sezení a 1648 litrů, když složíte opěradla zadních sedaček. Vznikne téměř rovná ložní plocha, s roletkami se dobře manipuluje a snadno se vyndavají (a mimochodem velmi dobře kryjí zadní prostor a vypadají robustně – tady musím třeba Subaru nabídnout inspiraci, jak by to mohlo vypadat). Interiér z druhé strany a to podhledem přímo vpřed. Na „horizontu“ palubní desky pracuje head-up displej, se zobrazením dat na projekční plochu, ne na čelní sklo. Grafika by mohla být méně „pixelovatá,“ funguje, ale s určitým „retro“ akcentem, který je vyvolán právě ostrostí písma. A kritika ještě jednou, teď směrem k tempomatu – adaptivní zařízení pracuje – pokud jsme dobře měřili – do 30 km/h a neumí samo zastavit, ve chvíli, kdy němečtí zástupci už do klidového stavu přejít umí.

Dlouhodobý test Mazda 6: Pohledem ženy

Dlouhodobý test | vydáno 19. 9. 2012

Dva motory, dva typy pohonu, dva typy převodovek. Naftový čtyřválec s objemem 2,2 litru posílá v rámci našeho testu svou sílu na všechna čtyři kola, a to u obou kombíků, u sedanu jsou poháněna kola na přední nápravě a jízdní styl je diktován přes šestirychlostní manuál. Ručně lze řadit i u jednoho z naftových kombi, tedy přesněji řečeno jedno má přímo řazenou převodovku, ale řadit není problém i u verze s automatem, která má pod volant implantovaná pádla. Ta by mohla být na náš vkus větší, teď je třeba hodně prsty zalomit pod věnec volantu. K benzínovému motoru poznámka ohledně hlučnosti – zastudena se nám zdál zřetelně výrazný, i když možná to bylo ve srovnání s tichými diesely, ovšem po zahřátí se benzíňák „zklidnil“ a jadrným projevem se odměňoval pouze když jsme ho prostřednictvím plynového pedálu vyslali do otáček. Což je mimochodem zapotřebí, vzhledem k točivému momentu 210 Nm v 4000 otáček, pokud chce člověk jet dynamicky.

Ohledně spotřeby začnu u slabšího dieselu, mám v živé paměti, jak jsem usedl do studeného auta s průměrným apetitem kolem osmi, sedmi a půl litru a během chvíle v rámci zcela normální jízdy snížil průměr pod sedm. A pak v rámci cesty v režimu okresky, dálnice, okresky dálnice se bez namáhání dostal na šest a půl. A to připomenu, tak jako vždy, že jezdím spíše svižně, než pomalu. Já dávám za spotřebu palec nahoru. Oba palce nahoru. Silnější diesel s automatickou převodovkou logicky srká z nádrže více nafty, tam je to zřejmé v rámci dané konstrukce a já uvedu osm litrů jako hodnotu, se kterou jsme jezdili. A vrátím se k benzínovému čtyřválci, který – a to už také víme z dřívějška, hravě boří mýty o atmosférických benzínových motorech s vysokou spotřebou, tu má cca stejnou spotřebu jako turbodiesel, kolem osmi jsme jezdili také.

A ano, určitě bychom mohli jezdit i za méně, doplním li předchozí odstavec a přejdu-li k ovladatelnosti, ale „to nešlo.“ Netušíte-li, kam míříme, tak jde o to, že benzínová Mazda 6 je skvělá. Je to tak moc dobré auto, že s ním rádi jezdíme a rádi s ním jezdíme svižně, zábavně, sportovně, protože tohle faceliftovaná šestka umí. To, jak se skládá přesně do zatáček, to, jak nedává na zřetel, že hrabe předními koly, to, jak se chová na výjezdech ze zatáček. Zatraceně, tohle je auto s velkým a, tohle je Das Auto bez snahy dehonestovat konkurenci či se pokoušet o sarkasmu, Mazda 6 je – minimálně pohledem naší redakce, král třídy a pokud něco řešíme a neshodneme se jednomyslně, tak to, zda je hezčí jako sedan, či kombi. Barva je jasná, červená, protože v šedé ztrácí šestka zbytečně šmrnc, ale máme zde názory, že sedan vypadá skvostně, ale kombi je tak povedené, že vedle něj nehraje druhé housle. Ehm, zpět k ovladatelnosti. Řízení je příjemné, pevné, strmé, to samé platí o chodu řadící páky jak u benzínu, tak u nafty. Automat je uvážlivější ve své práci, ale zase jsou zde pádla pod volantem, kterými lze diktovat průběh změn rychlosti. I na velkých kolech se Mazda 6 nechová hrubě, netaktně a uskákaně, drží stopu, plynule jede obloukem, na velkých nerovnostech (mám jeden referenční zlom v asfaltu u nás v ulici v nepříjemně klopené zatáčce) s ní sice otřese, ale ze stopy nevyhodí. Podezřívejte nás ze zaslepenosti či neúměrné oddanosti fenoménu Mazdy 6 (není to tak, jde jen a jen o objektivní náhled na skutečnost), s Passatem se může možná pasovat, ale zbytek konkurence nechává daleko za sebou. I přes své rozměry se chová spíše jako agilní kompaktní hatchback než prostorný sedan/kombi, jízdní vlastnosti jsou příkladné.

Hodnocení vzhledu je jistě čistě subjektivní záležitostí, ovšem Mazda 6 lze prohlásit za velmi atraktivní auto i navzdory tomuto tvrzení

Která ze tří Mazd je nejlepší? Jednoznačnou odpověď prosím nečekejte, a tak je to také správně, tady vážně nejde o to, která Mazda 6 ze tří uvedených je lepší, vozy jsou tak odlišné, že by to postrádalo smysl. Můžeme ale říct, jak má ta která specifikace nastavené priority. Nejdražší a nejnákladnější z naší trojice je silný nafťák s pohonem všech kol a automatickou převodovkou, jeho základní cena je 950.500 Kč. Za tyto peníze dostanete maximálně vybavené auto, které nabídne vše tak, jak bylo uvedeno výše, s tím, že o řazení se stará automatika. S kompromisem automatem ovlivněné dynamiky si zákazník kupuje auto, které ho odveze kamkoli za jakýchkoli povětrnostních podmínek, v maximálním pohodlí s minimem osobního úsilí. Slabší z dvojice naftových motorů umí oproti zmiňovanému sourozenci nabídnout větší zapojení do děje, s manuální převodovkou má řidič možnost se více angažovat, a to stojí za to. Nižší výkon v přímém srovnání není hendikepem, navíc je tady cena 812.900 Kč, která jistě přesvědčí zájemce, který nepotřebuje pravou ruku nechat nehybně ležet na středové opěrce, ale rád řídí. Nejlevnější na konec, a také to nejlepší. Tedy pohledem naší redakce určitě. Benzínový dvoulitr je sice „jen“ předokolka, ovšem motor pod kapotou, to je při vší své nenucenosti a „všednosti“ pro které byl konstruován, klenot. Má jasný charakter, dostatek síly, pokud se nebojíte vyslat ho do otáček, spotřebu srovnatelnou s naftovou linií. Nová Mazda 6 je auto, které vám můžeme – s přihlédnutím k jednotlivým motorizací, výbavým a vašim potřebám doporučit, přičemž benzínový dvoulitr je navíc naše soukromá redakční volba, auto, které bychom chtěli sami pro sebe.

Měření a technické údaje