Materiální aspekt a právem chráněné zájmy

V Právní poradně se po článcích o materiálním aspektu přestupku nezřídka objevují modelové případy, které zajímají čtenáře, a kteří se ptají, zda na to či ono by se materiální aspekt přestupku dal použít nebo ne. To souvisí s definicí materiálního aspektu přestupku, která je v přestupkovém zákoně promítnuta v podobě „zájmu společnosti“, tzn. že naplnění materiálního aspektu přestupku se rovná porušení nebo ohrožení tohoto zájmu společnosti – jinak nazývaného také jako právem chráněného zájmu (společnosti).

Častým dotazem pak právě je, které to jsou ty zájmy společnosti, které nemají nebo nesmí být ohroženy nebo porušeny a kterými mají policisté nebo úředníci argumentovat?

Nikde v zákoně samozřejmě nenalezneme jejich výčet, nicméně inspirovat se lze primárně nadpisem §22 zákona o přestupcích, který se týká právě dopravních přestupků. Ten tyto přestupky nazývá jako „přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“.Je tedy zřejmé, že za dva hlavní (právem chráněné) zájmy společnosti, jejichž ohrožení nebo porušení se policisté a úředníci správních úřadů budou a musí snažit prokázat v souvislosti s porušením pravidel silničního provozu, patří:
– bezpečnost silničního provozu a
– plynulost silničního provozu.

Upřímně, ten druhý jim na srdci moc neleží a sotva lze od nich očekávat, že jeho porušování nebo ohrožování bude někdo stíhat.

Ten první je však až nadužíván, protože strašit řidiče nebezpečností silničního provozu, piráty ohrožujícími životy nevinných apod. jde lidem, kteří tvrdí, že tu jsou pro ochranu našich zájmů a kteří tvrdí, že ví, co je pro nás nejlepší, na jedničku. Ale nejen jim. Strach je vynikající devizou, která se dobře prodává, a proto o nebezpečnosti provozu slýcháme z médií tolik divokých příběhů.Pokud bychom se ponořili hlouběji do argumentace, zjistili bychom, že jen s bezpečností silničního provozu si úředníci nevystačí. Dalšími, jakkoli minoritními, jsou:
– ochrana životního prostředí (sem by např. spadaly delikty týkající se nevyhovění emisním limitům, úniku kapalin z vozidla apod., které samy o  sobě s bezpečností silničního provozu přímou spojitost nemají);

– ochrana před hlukem, vibracemi, prachem, exhalacemi apod. (zde lze zmínit případ omezení rychlosti v Praze na magistrále apod., kde opět není dotčeným zájmem bezpečnost silničního provozu);

– ochrana vlastního zdraví a dopady do zdravotního pojištění (typickým příkladem je jízda bez zapnutého bezpečnostního pásu, jakkoli se jedná o  velmi kontroverzní případ, protože obviněný by mohl argumentovat tím, že na zdravotním pojištění zaplatil dost na to, aby – pokud by ty prostředky byly využity v jeho prospěch – pokryly jeho náklady na léčení, nicméně to může být velmi individuální a argumentačně náročné; v  tomto případě navíc odhlížím od variant, že např. nepřipoutaný spolujezdec může zranit jinou osobu v autě apod.).Když probíhala diskuse nad původními články, které se týkaly materiálního aspektu, zmínil někdo, že by takovým společenským zájmem mohlo být i samo dodržování právních předpisů – takový ten výchovný aspekt, který říká, že být poslušný právním předpisům je správné a že opak ohrožuje náš stávající společenský pořádek, což údajně dobré není.

Zde bych jen krátce upozornil, že ten společenský (právem chráněný) zájem se musí vztahovat přímo k jednání obviněného (např. k tomu, že jede rychleji, než dovolují pravidla silničního provozu), nikoli k sekundárním argumentům a navazujícím úvahám nad tím, zda se o přestupek vůbec jedná nebo ne (tedy k tomu, zda to, že jede rychleji, ve skutečnosti např. bezpečnost silničního provozu neohrožuje). Tento společenský zájem na dodržování právních předpisů (pokud vůbec existuje), tedy není a nemůže být tím zájmem, který je popsán shora a který je podmínkou přestupku.Závěrem lze uvést, a to nechci nijak radit policistům nebo správním úředníkům, že představivosti ohledně společenských zájmů, které lze propojit s konkrétním jednáním řidiče při řízení motorového vozidla, se meze nekladou. Nicméně, čím exotičtější a neotřelejší společenský zájem (ať už se tou společností a jejím zájmem myslí cokoliv a ať už ti, kdo se pasují do role vykladačů názoru nás jednotlivců ohledně toho, co je to vlastně ten náš zájem a co je to to dobro, o které tak svědomitě a proaktivně pečují, vymyslí cokoliv), tím propracovanější by měla být argumentace na jeho obhajobu tak, aby byly takové argumenty dostatečně přezkoumatelné. Není totiž nic častější chybou policistů nebo úředníků správních úřadu než prezentace neobvyklých myšlenek, pro které v rozhodnutích následně chybí jakékoliv odůvodnění.

Upřímně, policisté a úředníci se zatím ještě ani nedopracovali k tomu, aby materiální aspekt (vzdor judikatuře NSS) opravdu prokazovali (a to mluvím o té zanedbatelné části z nich, která o tom vůbec slyšela), takže úvahy nad sofistikovaností jejich argumentů ve vztahu k materiálnímu aspektu přestupku poněkud předbíhají dobu.