Premiérový díl podcastu Bezbrzd moderátora Jiřího Šlégla šel od nuly rovnou do omezovače. Hostem byl dvojnásobný mistr Evropy v truckracingu a šéf Buggyra ZM Racing Martin Koloc, který otevřeně mluví o práci s lidmi, o proměně motorsportu, o tvrdé realitě dálkových rally i o tom, proč “Dakar připomíná nekonečný mečbol”.

Martin Koloc je jméno, které zná snad každý český fanda motorsportu. Stal se dvojnásobným mistrem Evropy (1995, 1996) v závodech tahačů a je zakladatelem a šéfem slavného týmu Buggyra.

Zároveň je iniciátorem programu Buggyra Academy, který se dlouhodobě věnuje rozvoji mladých jezdců. Přičemž v týmu působí i jeho dvě dcery Aliyyah a Yasmeen Koloc, které patří mezi světovou špičku a jsou účastnicemi náročné Rallye Dakar.

Koloc působí ve skvělé kondici a přiznává jednoduché pravidlo, obklopovat se správnými lidmi a systematicky se zbavovat těch, kteří berou energii. „Každé dva roky se zbavuju lidí, kteří mi berou energii…

Toxické vztahy nám kazí život,“ říká bez okolků. Zároveň odmítá univerzální návody na životosprávu: „Každý by si měl najít, co mu funguje, a poslouchat svoje tělo.“ Tyhle dovednosti podle něj odlišují profesionální sportovce od zbytku světa.

Sociální sítě přepsaly pravidla hry. „Doba moderovaného projevu ve sportu skončila. Dnes je první autenticita. Lidi chtějí vidět opravdové emoce,“ říká Koloc a dodává, že i Buggyra musela změnit způsob komunikace i vnitřní kulturu.

Není to ale jen o mediální tváři: konstruktérské těžiště týmu se přesunulo do Dubaje, kde pod vedením Davida Vršeckého vznikají klíčové části programu. Roudnice dnes funguje hlavně jako montovna a logistika pro Evropu,  dominance aktivit v České republice je pryč. A lidé se s tím musí smířit. 

V Číně Buggyra závodí i testuje. Taklimakan Rally je podle Koloce nádherná, ale mimořádně náročná. Etapy vedou pouští Gobi, kde je „písek tak jemný, až je to fešfeš na druhou“ a posádky řeší i filtraci vzduchu do motoru. Závodí se i při písečných bouřích, kdy nemohou vzlétnout helikoptéry. To je něco, co se na Dakaru nestává. A konkurence? Na startu 150 aut, z toho „asi 60 opravdu výkonných“.

Ještě výraznější je technologický posun: z “garážistů” se rodí tovární týmy schopné postavit auto včetně tlumičů, diferenciálů i převodovky. Často jde o poctivý reverse engineering: „Vezmou nejlepší, okopírují a zlepší, od materiálu po konstrukci.“ Koloc nepochybuje, že až se čínské týmy do Dakaru opřou naplno, „změní to celý svět dálkových rally“.

Nejvýstižnější příměr natáčení? „Dálkový rally je matchball šest hodin v kuse. Každých 15 až 20 vteřin musí posádka udělat kritické rozhodnutí, často o přežití, v lepším případě závod končí, v horším vrtulník a nemocnice, klidně 300 kilometrů od civilizace,“ vysvětluje Koloc.

V tom tkví zásadní rozdíl oproti okruhům: zatímco tam se „vytěžuje maximum ze známého“, v dálkových soutěžích jde o maximalizaci neznámého. To je moudro, který by si měl každý nadšenec do motorsportu zapsat za ucho.

Dakar ale není “jen řídit”. Podle týmových dat jezdec během jedné etapy řadí zhruba 2 500krát a na řadicí páce překonává cca 30 kg, už to samo o sobě je „fitness výkon“. Koloc zároveň zmiňuje monitoring vlastní dcery Aliyyah: 5 až 6 hodin v etapě na tepovce kolem 140/min, špičky až 160/min, den za dnem čtrnáct dní v kuse. „Po každé etapě má za sebou ohromný atletický výkon,“ říká. Regenerace je proto stejně důležitá jako jízda samotná.

Buggyra dlouhodobě kombinuje motorsport s vědou: sledování krevního obrazu, práce s frekvenční medicínou a snímání mozkových vln v helmě pomáhají pochopit, kdy začíná degradovat efektivita jezdce. Často je to už po dvou hodinách etapy.

Celá příprava pak směřuje k tomu, aby se okno maximální výkonnosti co nejvíc prodloužilo. „Bez technologií to v moderním motorsportu nepůjde,“ dodává Koloc.

Chyby k závodění patří, opakované přešlapy už ne. „Učím svoje lidi i děti, že chyba je součást hry. Systematicky opakovaná chyba ale součást hry není,“ říká šéf Buggyry. Když se tým hroutí, následuje „explicitní debriefing“... 

Autentický, někdy hrubý, ale účinný ventil tlaku, jak ukazuje pasáž z Lausitzringu, kde mluví o „házení „píp...“ do studny“ a „nefunkční exekuci“. Smysl je jediný: zastavit opakování stejných chyb a vrátit tým k profesionálnímu standardu.

„Měl jsem štěstí, že jsem nikdy v životě nechodil do práce. Dělám, co mě baví, a to nepřetržitě. Jen to nasazení je někdy úmorné pro lidi kolem mě,“ uzavírá Koloc osobní rovinu.

Rok 2025 vnímá realisticky: sezona je v zásadě dobrá, chyby se dějí, cílem je ale posunout profesionalitu i výsledky. V prostředí, kde se technika, média i publikum mění rychleji než kdy dřív, je to možná ten nejdůležitější mečbol ze všech. 

Celý rozhovor naleznete na YouTube nebo na platformách Spotify a Apple Music.