Volvo XC90 patří mezi auta, která stárnou překvapivě pomalu. Současná generace je na trhu už řadu let, přesto se švédská automobilka nerozhodla poslat své největší SUV do důchodu. Místo toho mu před dvěma lety dopřála další modernizaci, která upravila vzhled, vylepšila interiér a přinesla několik změn v technice. Tehdy jsem si omlazené XC90 prohlédl při české premiéře, nyní konečně nastal čas zjistit, jak funguje v každodenním provozu.

Nejviditelnější změnou je přepracovaná přední část s novou maskou chladiče, užšími světlomety ve tvaru Thorova kladiva a výraznější kapotou. Decentních úprav se dočkala také záď, kterou osvěžila lehce upravená světla. A vlastně poslední viditelnou změnou na exteriéru jsou vytažené blatníky kol, jež neslouží pouze jako designový prvek, ale pomáhají k tomu, aby se bok vozu v zimních měsících méně znečišťoval.

V interiéru přibyl větší jedenáctipalcový dotykový displej s novým prostředím od Googlu. Jinak zůstala kabina věrná skandinávskému minimalismu. Působí čistě, útulně a kvalitně, přestože Volvo v některých výbavách nově používá místo klasické kůže syntetické čalounění (k dispozici je ale také kůže Nappa a prémiové textilní čalounění Herringbone Weave). Facelift přinesl také lepší odhlučnění a vylepšené prémiové audio. Hodně se také zapracovalo na bezpečnostních a asistenčních systémech. Nicméně to je z viditelných a hmatatelných změn téměř všechno.

Pod kapotou testovaného auta pracoval benzinový dvoulitrový čtyřválec B5 s výkonem 250 koní, pohonem všech kol a mild-hybridní technologií. Na papíře to nevypadá špatně, žádný trhač asfaltu to ale není – z nuly na stovku zrychlí za 7,7 sekundy.

Výkon je pro běžné cestování dostatečný. XC90 se dokáže svižně rozjet, bezpečně předjíždět a na dálnici mu síly nechybějí. Řidič však musí počítat s tím, že se auto nebude hnát dopředu s dravostí výrazně silnější plug-in hybridní verze.

Mild-hybridní systém pomáhá hlavně při rozjezdech a v nízkých rychlostech. Reakce motoru jsou díky němu plynulejší a právě ve městě působí pohon velmi kultivovaně. Samotný motor navíc při běžné jízdě skoro nevnímáte. Nevnucuje se a většinu času zůstává dobře utlumený.

Na druhou stranu se při vyšších otáčkách umí projevit, a to poměrně příjemným zvukem. Není to motor, který by měl hrát v celém autě hlavní roli, ale když už se ozve, nepůsobí nijak nepříjemně.

Zájemci o základní benzinovou motorizaci musí počítat také s vyšší spotřebou. XC90 je velké, těžké a nabízí pohon všech kol. Dvoulitrový motor proto musí s autem poměrně dost pracovat a mild-hybridní systém nedokáže spotřebu snížit tak výrazně jako plnohodnotný hybrid. Výsledek? Průměrně jsem jezdil za 12 litrů na sto. Když jsem se opravdu snažil, tak jsem se dostal na 9 litrů, nicméně k tabulkovým 8,4 l/100 km jsem se nepřiblížil.

Motorizace B5 tak dává smysl hlavně řidičům, kteří nechtějí řešit nabíjení a preferují jednoduchost klasického benzinového pohonu. Nízké provozní náklady ale jeho hlavním argumentem rozhodně nejsou.