V Americe má značka Lotus velké renomé, a to jak díky závodní historii, tak i Espritu, který se na tamním trhu držel až do tohoto roku, přestože už všude jinde platil za muzejní exponát. Každý, kdo v Americe čte evropské časopisy, si doposud musel nechat jen zdát o miniaturním Elisu, který se od své premiéry v roce 1996 těší statutu magického sportovního auta. Elise se sice prodává od Malajsie až po Anglii, ale v USA se nikdy neprojevil, protože od začátku spoléhá na motor 1,8 l od Roveru, nemá schválení do provozu na amerických silnicích. Ve své kategorii je sice nejlehčí a dá se snadno upravovat, ale náklady na jeho schválení v USA by byly tak velké, že si to Lotus pokaždé rozmyslel. To mu ale nebránilo slibovat uvedení Elisu na americký trh už od roku 1997. V historii značky jde totiž o nejúspěšnější model, kterého se zatím celosvětově prodalo přes 17 tisíc kusů, třikrát více, než kolik továrna původně očekávala.

Při vývoji americké verze vycházel Lotus z předpokladu, že pokud je na americkém trhu stále místo i pro starý Esprit, kterého už nikde jinde nechtějí, celosvětově úspěšný Elise tam bude mnohem větší potenciál. Vzhledem k popularitě Mini, které je v Americe oficiálně nejmenším prodávaným autem, je jisté, že kombinace sportovních výkonů a neméně fotogenických tvarů dělá s Elisu sázku na jistotu.

Největší novinkou je použití vysokotočivého motoru VVTL-i od Toyoty s proměnným časováním, se kterým jezdí současná generace Celicy. V jeho prospěch hovoří jak ukončený a finančně náročný schvalovací postup pro Ameriku, tak i pověstná spolehlivost japonského výrobku. Motor je výsledkem spolupráce mezi Toyotou a Yamahou, ale Lotus na něj montuje své vlastní sání, výfuk a dvojici olejových chladičů a navíc k němu vyvinul novou řídicí elektroniku. S těmito zásahy se už beztak silná osmnáctistovka vyhoupne o dalších deset koní výš na 190 k při 7800 otáček. Točivý moment 181 Nm dosahuje až ve vysokých 6800 otáček, což je v případě těžší Celicy největší kámen úrazu, ale u mnohem lehčího Elisu, který se i po nárůstu hmotnosti o 70 kg stále drží pod hranicí devíti set kilogramů, by to neměl být problém. Celkově to Lotusu vydá na zrychlení z klidu na sto za 5,2 s a nejvyšší rychlost aerodynamicky omezenou na 227 km/h. Díky nízké váze a malému objemu se ale kombinovaná spotřeba drží na devíti litrech na sto.

Elise 111R má ze Celicy nejen motor, ale i šestistupňovou ruční převodovku, která si zachovala původní převodové poměry. Je mnohem lepší a přesnější než předchozí pětistupňové řazení v dosavadních verzích a navíc je optimálně sladěná s charakteristikou motoru. Časem je možné očekávat i použití příplatkové sekvenční převodovky ze Celicy s pádlovým řazením pod volantem. Oproti předchozímu Elisu je americký model mnohem luxusnější a i když je například klimatizace vítanou novinkou, elektrické stahování oken vypadá v tak žánrově čistém autě zvláštně. Do výbavy přibyly i airbagy a také ABS, které má však spínat až při opravdu mezních situacích, a vzhledem ke zvýšené hmotnosti také posilovač brzd. Na předních kolech jsou umístěny dvoupístkové třmeny AP Racing, vzadu jsou jednoduché třmeny od Bremba. V nabídce však po právu není posilovač řízení a už vůbec ne jakákoli podoba protiprokluzu nebo stabilizačního systému. Americká cena je stanovená na 39 tisíc dolarů, což je v přepočtu současného kurzu kolem 1 050 000 Kč.

Montáž většího motoru si vyžádala konstrukční změny pomocného rámu a také malé zásahy na závěsech kol. Tlumiče a pružiny vzhledem k vyšší hmotnosti také o něco přitvrdily. V interiéru stále platí, že o třetinu více místa má pro sebe řidič, který má také narozdíl od spolujezdce podélně jezdící skořepinovou sedačku. Samotná karosérie je laminátová a je položená na rámu z hliníkových profilů, které nejsou k sobě ani svařované, ani šroubované, nýbrž lepené. Technologie převzatá z leteckého průmyslu nemá v autech v takovém měřítku použití obdoby, i když si jí experimentálně někteří výrobci v menším rozsahu již osahávají.

Elise 111R bude Lotusu sloužit nejen jako jistá vstupenka na hladový americký trh, ale i jako odpověď na jeho nejbližšího konkurenta Opel Speedster Turbo, kterého Lotus pro Opel dokonce sám vyrábí. V minulém roce ho všude převyšoval výkonem dvou set koní a stejně dobrou řiditelností, a zaostával za ním pouze svou značkou a méně vyšperkovaným interiérem. Sklidil hodně cen a na domácím trhu v Anglii i slušné prodejní úspěchy, ale pro tento rok je jisté, že to Lotus tak nenechá.

Marek Nastoupil