Litrový Volkswagen T-Cross je překvapivě prostorný společník, víc než do města potěšil na delší cestě
Nejspíš takřka každému, kdo se trochu zajímá o auto/moto svět, v posledních letech v hlavě vyvstala myšlenka, jestli už to automobilky občas trochu nepřehání. Nepřijde vám, že těch modelů už je někdy prostě trochu moc? Až se stane, že si určité typy prostě spletete nebo na ně úplně zapomenete?
Nechci vyloženě ukazovat na Volkswagen, ale zrovna tahle německá automobilka má nabídku opravdu hodně širokou, je jich vážně hodně. Jenže proč by tomu tak být nemělo, když se jim daří a čísla jejich prodejů jsou vysoká? V tomhle mě T-Cross mile překvapil, třeba v loňském roce o něj byl v Česku větší zájem, než o vzhlednější T-Roc.
Zdroj: Bart BěhalVýplň na trhu? Určitě ne…
A překvapoval mě i dál, protože na první pohled mi prostě přišel jen jako výplň v tržním prostoru. Čímž chci říct, že ho VW dělá jen proto, že ostatní automobilky prostě taková auta vyrábí taky. Jenže týdenní soužití ukázalo, že T-Roc má na trhu místo, a to místo si v pohodě obhájí.
Než se dostanu k testu, projedeme si novinky, které k faceliftovanému modelu patří. A nebude to dlouhý odstavec, jde skutečně o maličkosti, ale kdo je všímavý, objevit je dokáže. V nabídce je pár nových barev, nárazníky jsou drobně obměněné a pokud si připlatíte a vyhnete se LED světlometům ze základu, dostanete nový světelný podpis tvořený inteligentními IQ.Light LED Matrix. To je nejspíš novinka nejvýraznější.
Jinak zůstává T-Cross stejný, hranatý, s městským předurčením, ale nemusí být jen nákupním vozíkem. Pokud bych se na něj podíval optikou testovaného vozu, ten měl příplatkovou bílou barvu Pure za pouhých 5 tisíc korun a k tomu osmnáctipalcová kola Köln, která byla součástí základní výbavy. A rázem vypadal drobný Volkswagen k světu.
Zdroj: Bart BěhalProstor hlavní devízou
Co je nového v interiéru a jak velký kus cesty vůz ušel, by bylo pro uživatele nejlépe postřehnutelné, kdyby měl možnost přesednout si z předchozí verze do té aktuální. Je tu moderní volant, zmizelo devadesátkově vypadající ovládání klimatizace a hlavně je tu už v základu osmipalcový dotykový displej s ozkoušeným informačním systémem MIB3. Má rychlé reakce a je přehledný.
Jinak se přiznávám, že tohle je moje první zkušenost s T-Crossem a v jedné věci byla extrémně pozitivní. Na délku má sice jen 4,1 metru, ale konstruktérům značky VW se podařilo v něm někde najít skutečně velké množství místa, a tak tohle drobné SUV naprosto v klidu i na další cestu pojme čtyři dospěláky. A nikdo si nebude stěžovat na nedostatek místa, to se dá garantovat.
Zdroj: Bart Běhal
Samozřejmě pokud si každý z nich nevezme na cestu velký kufr. Zavazadlový prostor má i tak dobré parametry, pomáhá posuvná zadní lavice s rozsahem 140 milimetrů, díky které se nabízí 385 – 455 litrů.
Chybí jízdní režimy
Testovaný model poháněl litrový tříválec o 85 kilowattech a 110 koních, ale kdo by chtěl více, nebo méně, má možnost. Volkswagen nabízí ještě jeden litrový pohon s 95 koňskými silami či čtyřválec 1,5 TSI, který už dává solidních 150 koní. Netřeba říkat, že všechny motory jsou zážehové.
Zrychlení na stovku za 10,2 sekundy je něco, co pochybuji, že kdy budete měřit a sledovat, tohle je u T-Crossu fakt naprosto vedlejší statistika. Stejně jako slibovaná maximální rychlost 192 km/h. Čeho jsem si všímal více, byla sedmistupňová dvouspojková automatická převodovka DSG a začnu nejprve negativem.
Další malá SUV
Člověk už je navyklý, že mu současná auta nabízí jízdní režimy, tradiční „Eco-Comfort-Sport“ jsem najednou celkem postrádal. Během městského ježdění je za mě převodovka až moc naladěná do klidového režimu a nízkých otáček. Když jsem potřeboval trochu zabrat, bylo nutné hodně šlápnout na pedál, jinak si T-Cross nepodřadil a chvílemi jako kdyby nevěděl, co má vlastně přesně zařadit. Možná i proto se mi spotřeba ve městě ustálila lehce nad sedmi litry.
Takže – ač jsem to při vyzvednutí vozu opravdu nečekal – jsem se naučil docela dost používat pádla na volantu a převodovku si trochu víc směřovat tam, kam jsem zrovna potřeboval. To celé ale nemělo vliv na jízdní komfort, ten byl naopak řádný až nadprůměrný, tady nemohu nic vytknout.
Zdroj: Bart BěhalA to hlavně na dálnici, nečekal jsem, že zrovna tam se s tímhle autíčkem budu cítit tak sebejistě. S jízdními vlastnostmi auta, které rozhodně nejsou špatné, jsem tam byl vlastně spokojenější.
Na dálnici netrpí letargií
Na Autobahnu s neomezenou rychlostí nebudete za volantem T-Crossu hvězdou, ale na běžných evropských dálnicích ostudu rozhodně neuděláte. A trápit se nebudete, naopak se při jízdě můžete cítit dobře, ačkoliv většina vozů okolo bude větších. Například akt předjíždění ve vyšších rychlostech, znamenající podřazení a následně vyšší otáčky, ukazuje velmi vydařené odhlučnění a malý Volkswagen navíc netrpí letargií a s manévrem si umí poradit.
Spotřeba během dálniční stotřicítky se zvládala držet na pohodových šesti litrech, jakmile se rychlost navyšuje, logicky si auto říká o víc a výkonově už brzy naráží na své limity, takže závodnické choutky bych v případě eminentního zájmu o T-Cross nechal spíš pro silnější verzi se 150 koňmi…
Zdroj: Bart BěhalDynamika auta je na jeho parametry slušná a – budu se asi opakovat – ale cítil jsem se v něm prostě dobře. Obecně dobře. A to je jedna z klíčových vlastností, které od auta chci.
T-Cross cenově startuje lehce nad půl milionem, což je na moderní praktický a hlavně městský vůz celkem slušné. Testovaná verze Style už je o 200 tisíc korun výše a když si pohrajete s maličkostmi a upravíte si VW k obrazu svému můžete se dostat až na testovaných 800 300 korun. Na druhou stranu s top výbavou, osmnáctipalcovými koly, prodlouženou zárukou, bezklíčovým odmykáním, tažným zařízením, kryty vnějších zpětných zrcátek v jiné barvě…
