Letos slaví 120. výročí jedna zcela zásadní drobnost, bez které by řidiči často neujeli ani jeden metr

Automobily udělaly během své existence v mnoha ohledech obrovský pokrok. Postupem času se staly daleko pohodlnějšími, rychlejšími, úspornějšími a samozřejmě také bezpečnějšími. Nebudeme příliš přehánět, když napíšeme, že dnes už auta také umí jezdit i bez řidiče. Je ale zajímavé, že navzdory dramatickému vývoji některé prvky ve své podstatě zůstaly víceméně nezměněny. Jedním takovým je třeba volant, přestože se objevily pokusy s joysticky a za pozornost určitě stojí také stěrače. Tahle, z dnešního pohledu absolutní samozřejmost, bez které se za nepříznivého počasí neobejdeme, letos slaví kulaté 120. narozeniny.

Občasné zastavení dopravy byl běžný standard

Stěrače byly patentovány v Americe roku 1903 a stojí za nimi jistá Mary Anderson. Americká podnikatelka se narodila v roce 1866 a koncem 19. století žila v Alabamě. Zabývala se především nemovitostmi, ale také provozovala farmu a vinici v Kalifornii. Podle pro mnohé dnes už asi dobře známého příběhu se Mary v zimě roku 1902 (některé zdroje uvádí zimu 1903) ocitla v New Yorku, kde si při cestě v tramvaji všimla, jaké má řidič problémy s výhledem z vozu. Řidič musel vystrkovat hlavu z okna, aby vůbec něco viděl. Zároveň bylo běžné, že řidič občas prostě zastavil, vylezl ven, okno očistil a pak se pokračovalo dále. Všichni to brali jako samozřejmou věc. Dnes by asi kolemjedoucí řidič osobních aut rozmačkali klakson. Každopádně výsledkem této zkušenosti byl záměr problém vyřešit a paní Anderson tento záměr skutečně dotáhla až do zdárné realizace.

Test Mazda CX60

Žádost na patentování „zařízení pro čištění okna“ byla podána v červnu 1903 a na podzim toho roku byla schválena. Patent měl platnost sedmnáct let. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že Mary Anderson na tomto vpravdě geniálním nápadu vydělala celé jmění, protože ho postupně převzali úplně všichni výrobci, jenže to nebyla tak úplně pravda. Mary Anderson se potýkala s nezájmem. Počátkem dvacátého století ještě nebyly automobily tak rozšířené a problémem v té době byla i skutečnost, že s nápadem přišla žena. V roce 1920 patent vypršel a nedlouho poté jej využila automobilka Cadillac. Mary Anderson tak nakonec na svém nápadu nic nevydělala.

Řešení, které si nechala patentovat Mary Anderson, nakonec ale nebylo jediným zařízením pro čištění oken. Zhruba ve stejné době si podobnou věc patentoval také jistý Robert Douglass. Ten ale připravil verzi speciálně pro lokomotivy. Další patent má na svědomí Ir James Henry Apjohn. V celém průmyslu se ale nakonec prosadila varianta od Mary Anderson.

Laserová revoluce?

I stěrače prošly nemalým vývojem. Měnilo se jejich uchycení k automobilu, objevila se různá provedení s jedním, dvěma i třemi stěrači, v dnešních autech jsou stěrače obvykle kombinované se senzorem deště a v zájmu lepší efektivity i snížení spotřeby vody bývají přímo do stěračů integrovány ostřikovače. Princip ale zůstal i po 120 letech stejný. Nic lepšího dosud nikdo nevymyslel. Mimochodem, není to tak dávno, co se stěrače hojně objevovaly také v miniaturní verzi určené pro čištění světlometů. Dnes už si ale automobilky vystačí pouze s ostřikovači světlometů.

S revoluční myšlenkou před časem přišla až automobilka Tesla, která se rozhodně nebojí změnit i základní prvky aut fungující celá desetiletí, a to včetně volantu. Americký výrobce elektromobilů si nechal patentovat systém, kdy by klasické stěrače měly nahradit laserové paprsky. Zatím je to ale pouze jeden z mnoha nápadů Elona Muska, který spadá spíše do kategorie sci-fi.