Legendy minulosti: Toyota AE86

AE86 bylo označení generace Toyoty Corolla Levin a Toyoty Sprinter Trueno a bylo to malé, lehké kupé, které Toyota představila v roce 1983 jako další karosářskou verzi modelové řady Corolla. Pro zjednodušení bylo označení AE86 používáno pro celou modelovou řadu, přičemž se jednalo o klasický kód Toyoty, kde písmeno A označovalo řadu motorů používaných v dané modelové řadě, v tomto případě pohonné jednotky 3A a 4A, a spojení E86 vyjadřovalo šestou variantu páté generace (série E80) modelu s kódovým označením E, což je Corolla.Rozdíl ve vizáži mezi truenem a levinem spočíval v řešení předních světlometů – trueno mělo vyklápěcí, levin pevné. V provedení, které šlo na export pouze pod jménem Corolla, se ale objevují obě varianty. Unikum Toyoty AE86 byl pohon zadních kol, protože modely CE80, EE80 i AE82 měly pohon předních kol a AE86 byla jedním z posledních aut tohoto segmentu, které mělo klasické uspořádání pohonu s motorem vpředu a poháněnými zadními koly.

Jak levin, tak trueno byly nabízeny ve dvou karosářských variantách – jako dvoudveřové kupé nebo jako třídveřový liftback. Jak už bylo napsáno, levin a trueno od sebe původně odlišovalo pouze řešení hlavních světlometů, v roce 1986 ovšem přišly karosářské úpravy, které vyústily například i v rozdílný design zadních sdružených svítilen. Modely prodávané v letech 1983 až 1985 jsou občas přezdívány „zenki“, což v japonštině znamená něco jako ranné období, a modelům prodávaným v letech 1985 až 1987 se zase občas říká „kouki“, to v jazyce Země vycházejícího slunce znamená něco ve smyslu pozdějšího období. Kupé verze AE86 je všeobecně považována za pevnější, odolnější a lehčí. Japonská verze kupé AE86 v provedení GT vážila pouhých 910 kg!​Na japonském trhu a v Evropě byla Toyota Corolla AE86 nabízena se zážehovým čtyřválcem 4A-GE o objemu 1587 ccm. Ten byl osazen dvěma vačkovými hřídeli, vybaven vstřikováním paliva a systémem variabilní délky sání T-VIS (Toyota Variable Intake System). Mimochodem, ten samý motor byste našli i v první generaci Toyoty MR2. Ve standardním provedení tenhle motor disponoval brutto výkonem 130 koní a točivým momentem 150 Nm, ale později byly oficiální parametry poníženy na netto hodnoty 120 koní a 142 Nm. Pro americký trh byl motor upraven tak, aby splňoval přísnější emisní limity státu Kalifornie, nesl označení 4A-GEC a jeho parametry zněly 112 koní a 136 N.m.

Primárně byla AE86 vybavena pětistupňovou převodovkou s přímým řazením, později nabídku doplnil příplatkový automat. Na přání bylo možné dostat i samosvor. Naopak sériovou výbavou byly kotoučové brzdy na všech kolech, vpředu s vnitřním chlazením. Podvozek vpředu spoléhal na zavěšení typu MacPherson, vzadu byla propracovaná čtyřprvková náprava a vpředu i vzadu byste našli příčné torzní stabilizátory. V Americe byla prodávána i ochuzená verze AE86 SR5, ta měla jiný motor, jednovačkový 4A-C, a nemohli jste si připlatit za samosvorný diferenciál, vzadu měla bubnové brzdy a měla i měkčí naladění podvozku. Jestli se chystáte nějakou AE86 pořídit, pak tahle asi nebude úplně ta pravá.Během produkce byla Toyota AE86 velice populárním autem pro pouliční závody, ale často byla upravována pro závodění ve skupině A a N, zejména pro rallye a závody na okruzích. Dokonce i po ukončení výroby ještě dlouhou dobu řada soukromých týmů nadále závodila s AE86 a dodnes je tohle auto oblíbenou volbou pro rallye a závody na klubové úrovni. Jedním z důvodů takové popularity na závodním poli sahající až do současnosti je bezesporu pohon zadních kol, který v dnešní době jen tak nějaké lehoučké kupé nabídnout neumí. Toyota v rallye ve skupině A nasazovala AE86 ve třídě do 1600 ccm s motorem 4A-GZE, který byl rovněž oblíbený.

V závodech na okruzích AE86 dlouho kralovala své třídě a ani po příchodu novějších generací AE92 a AE101 neztratila nic ze své konkurenceschopnosti. V Irsku, kde automobilové soutěže patří ke stěžejním formám motorsportu a kde jsou pravidla trochu volnější než je tomu v jiných evropských zemích, byla Toyota AE86 populárním závodním nářadím jak v době své výroby, tak je i v současnosti. Podobně je tomu také ve Finsku, kde má Toyota AE86 početné a úspěšné zastoupení v F-Cupu, což je třída vypsaná pro auta s atmosferickými motory a pohonem jedné nápravy.Za zmínku stojí i pokus samotnou Toyotou podporovaného týmu Kraft, který siluetu truena navlečenou na trubkové šasi nasadil do japonského šampionátu GT vozů. Srdcem tohoto vozu byl motor 3S-GTE vycházející z toho používaného v Toyotě MR2 Turbo. Výkon byl rovných 300 koní, tak aby mohlo být tohle auto nasazeno v roce 1998 do nižší kategorie JGTC GT300. Přestože se okamžitě stalo miláčkem fanoušků, výraznější úspěchy se nedostavily a v polovině sezóny 2001 AE86 zmizela ze startovní listiny a nahradila ji nová Toyota MR-S.Abychom se ale vrátili k tomu, co stojí za kultem AE86. Pohon zadních kol v kombinaci s relativně výkonným a především jednoduše upravitelným motorem 4A-GEU učinily tohle auto populární mezi japonskými pouličními závodníky, kterým se říká haširija. Řada z nich závodí v horských průsmycích, které jsou pro AE86 jako šité na míru, především pasáže z kopce dolů. Velké promo tomuto vozu udělal také japonský král driftu Keiichi Tsuchiya, přezdívaný Dori-Kin. Uspořádání AE86 je pro drifty jako stvořené a není divu, že dodnes je tohle auto mezi driftery hojně používáno k exhibicím i soutěžním kláním.

Nakonec k AE86 už snad jen jednu perličku. Jedním z mužů, kteří byli členy vývojového týmu AE86, byl jistý Nobuaki Katayama. Ten později přešel do oddělení motorsportu a o nějakých deset let později se stal šéfem projektu Altezza. I přes to ale, když s ním Car Magazine dělal rozhovor, přiznal, že stěnu jeho kanceláře stále zdobí fotka AE86…

Petr Horák

Měření a technické údaje