Legendy minulosti: Messerschmitt KR200
Po konci druhé světové války bylo Německo v troskách, zejména jeho průmysl. Velkého oživení se ale nedočkal ani přímo po válce, protože země čerpala svou energii především na celkovou obnovu. Navíc, těžký průmysl byl značně omezen a například průmysl zbrojní byl v celém Německu zakázaný.
Některé velké strojírenské společnosti, které během války dodávaly díly a výrobky pro armádu, však potřebovaly najít uplatnění jinde a jednou takovou byly právě i závody firmy Messerschmitt. Továrna za války produkovala hlavně letadla, nejznámější byla stíhačka Messerschmitt Bf-109 a také první sériově vyráběný proudový letoun Messerschmitt Me-262.
Messerschmitt se pokusil prosadit na trhu miniaturních levných aut, která by bylo možná lepší označovat jako kapotované motocykly. U nás je typickým příkladem Velorex (lidově přezdívaný hadraplán či hadrák), ve světě pak hlavně Isetta od BMW, která byla snad vůbec nejprodávanějším autem této kategorie (a také asi nejznámějším).Messerschmitt změnil orientaci z letadel na malé vozy počátkem 50. let. V roce 1952 již začal spolupracovat s designérem Fritzem Fendem, který vozidlo navrhl na základech invalidního vozíku vlastní konstrukce. V roce 1953 se začal v Regensburgu vyrábět první model Messerschmitt KR175, který si získal přezdívku „Kabinenroller“, tedy skútr s kabinou. Ta se vyklápěla do strany jako poklop u stíhačky a to umožňovalo velmi snadné nastupování.
Technické problémy s výrobou ale donutily výrobce k desítkám drobných technických modifikací v prvním roku výroby a hned v roce 1955 byl postaven prototyp nástupce, kterým byl Messerschmitt KR200. Ten se začal prodávat v roce 1956 a do roku 1964 jich bylo vyrobeno kolem 40 000 kusů. Cena se pohybovala od 2 500 západoněmeckých imperialistických marek.
Messerschmitt KR200 vycházel ze základů modelu KR175, takže se stále jednalo o tříkolku se vzadu uloženým vzduchem chlazeným dvoudobým jednoválcovým motorem Fichtel & Sachs o výkonu 10 koní a maximální rychlosti přibližně 100 km/h. Auto bylo na svou dobu poměrně svižné díky velmi nízké váze 300 kg a aerodynamické tvary, se kterými měly dílny závodů Messerschmitt zkušenosti, pomohly snížit spotřebu na 3,2 litru na 100 km.
Na modelech KR175 a KR200 byla zajímavá koncepce uložení posádky. Řidič seděl vpředu uprostřed a za ním bylo místo pro dva, i když ve skutečnosti se sem zmáčkl spíše jen jeden dospělý. Je zajímavé, že toto řešení se stává v poslední době velmi sledovaným a třeba Gordon Murray se svým T.25 či Audi s novým konceptem městského microauta využívají podobné řešení.Vůbec, Audi Urban Concept se v Messerschmittu inspiruje dosti výrazně a když se na nový koncept pro „dvaadvacáté století“ podíváte, trochu svými proporcemi malinké německé auto z padesátých let připomíná.Osud ale k Messerschmittu moc schovívavý nebyl. Auto se zpočátku neprodávalo špatně, zejména díky slušné spolehlivosti, kterou potvrdil test výdrže. Na okruhu Hockenheim se v roce 1955 proháněl lehce upravený model KR200 s aerodynamičtější karoserií a mírně „vytuněným“ motorem, který měl ale sériový podvozek, brzdy a tlumiče. Auto překonalo 22 mezinárodních rekordů ve své třídě (tříkolky do 250 ccm) včetně prestižního rekordu průměrné rychlosti na 24 hodin, který nově stanovilo na 103 km/h.Pak už to šlo ale s Messerschmittem z kopce. Německo se postavilo na nohy a počátkem 60. let již opadla poptávka po superlevných mikroautech. Výroba skončila v roce 1964 a celkem výrobní linku opustilo kolem 40 000 modelů KR200 a necelých 20 000 vozů KR175. Zdroje se v počtu kusů dost liší, protože některá auta byla prodávána jako stavebnice a vzniklo také mnoho různých verzí – například kabriolet.
Později vznikla také necelá tisícovka modelů FMR Tg500, který měl již čtyři kola a dvoudobý dvouválec 500 ccm o výkonu 20 koní. Auto až do konce 70. let závodilo, ale pak se přesunulo spíše do soukromých sbírek, nebo shnilo někde ve stodole, stejně jako většina exemplářů Messerschmitt KR175 a KR200. Dnes se ale jedná o vyhledávanou raritu a existuje již plno klubů a restaurátorů, kteří se snaží tento unikátní kus udržet v provozu.
Dalibor Žák
