Legendy minulosti: Ford Mustang
Příběh Fordu Mustang nemůže začít jinak než povídáním o muži jménem Lee Iacocca. Možná jste o něm slyšeli v jiné souvislosti: byl jedním z nejslavnějších šéfů v historii Chrysleru. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dal automobilku dohromady, přestože měla jen krůček do hrobu. Přivedl na svět modely jako Chrysler Voyager, který byl 25 let nejprodávanějším MPV ve Spojených státech, a pod jeho kontrolou vznikal také Dodge Viper (ktarý ale vymyslel Bob Lutz). Iacocca udělal z Chrysleru bohatou nevěstu, kterou si v roce 1998 bral německý Daimler, aby ji následně nechal klesnout až na dno.Lee Iacocca má v životopisu i špatná rozhodnutí, ale géniem bývá titulován právem. K Chrysleru nespadl z nebe, než se v roce 1978 nepohodl s Henrym Fordem mladším, pracoval 32 let u Ford Motor Company. Začínal ve čtyřicátých letech a z lokálního marketingového oddělení rychle šplhal vzhůru, než mu v roce 1956 zajistila jízdenku do centrály Fordu obzvlášť vydařená prodejní akce. Roku 1960 byl Iaccoca viceprezidentem automobilové divize značky Ford.
Dostal se tak na pozici, kde mohl naplno využít svůj Dar. Pokud měl Iacocca něčeho dostatek, byl to cit pro potřeby a touhy zákazníků – ne ty, které čítáme v průzkumech, ale ty skutečné. Počátkem šedesátých let dospívala obrovská generace Američanů. Potřebovali svobodu, ale také dobrodružství a výkon, to vše za rozumné peníze. Corvette byla tou dobou dobře zavedená a úspěšné tažení světem právě nastupovala shelbyho Cobra. Americké svaly čekaly na auto, které je zpřístupní masám. Iacocca věděl, co musí udělat.
To neznamená, že věděl jak. Koncept Mustang I proto neměl ambice stát se produkčním strojem. Sbíral důležité ohlasy od potenciálních zákazníků. Světu se představil v říjnu 1962 na okruhu Watkins Glen při velké ceně USA a Dan Gurney tu s ním objel několik velmi rychlých kol (údajně nebyl o mnoho pomalejší než monoposty Formule 1). Auto bylo jednoduché a v principu laciné, ale koncepce připomínala spíš lotusy než pozdější sériový model. Mustang I měl uprostřed uložený čtyřválcový motor z Fordu Cardinal o objemu 1,5 litru a výkonu až 110 koní a pohon zadních kol. Koncepce s motorem za sedadly a prostou karoserií typu roadster byla příliš odvážná. Ford s autem dva roky objížděl vysoké školy a akce pro mladé, než vedení dospělo ke správnému závěru: lidový sportovní Ford musí zůstat rychlý a levný, ale potřebuje koňskou dávku každodenní použitelnosti navíc.Kromě dobře namíchaného koktejlu dynamických kvalit dala studie pozdějšímu modelu ještě jednu věc. Jméno Mustang se nerodilo snadno. Počátkem šedesátých let byla populární italská označení a nové kupé se mělo jmenovat Torino. Henry Ford byl zase odhodlaným zastáncem jména T-bird II. První jméno však neznělo dost americky, druhé zase nebylo nové. Nakonec vedení vybíralo z jmen Cougar, Bronco, Puma, Cheetah, Colt a Mustang. Které po mnoha strategických poradách vyhrálo, je jasné (ostatní také nepřišla nazmar).
Úplně první označení, které projekt dostal, bylo Special Falcon. Ne že by měl Mustang I po technické stránce cokoli společného se sedanem Falcon. Byl však dítětem stejné filozofie, která jen pár let před ním zplodila dvou a čtyřdveřový Falcon. Ještě v padesátých letech se Američané specializovali na velká drahá auta. Pozorně však sledovali rostoucí popularitu malých importovaných vozů, a tak se už v roce 1959 objevil na trhu Chevrolet Corvair, následovaný o rok později chryslerovým Valiantem a Fordem Falcon. Special Falcon, později Mustang, byl jedním z pokusů o aplikaci nového myšlení na sportovní vozy.
Nebyl zdaleka první, Lee Iacocca se však rozhodl zkusit pár nových nápadů. Napoprvé to přehnal, snad záměrně: roadster se čtyřválcem uprostřed byl pro nemajetné mladé se spoustou kamarádů příliš jednoúčelový. Díky pilnému sbírání názorů a reakcí však bylo jasné co dál. Auta jako dvoudveřový Falcon se objevila velmi záhy po sedanech a měla v první polovině šedesátých let své fanoušky. Stačilo udělat další krok. Evoluce starších konzervativních modelů vyvrcholila prvním modelem Plymouth Barracuda. Kupé na podvozku Valiantu vyrazilo na trh 1. dubna 1964 se silnými motory, příznivou cenovkou a schopným podvozkem. Nikdo z tvůrců Barracudy netušil, že jen o šestnáct dnů později Chrysleru nenávratně ujede vlak. Na svět přišel stejně dobrý, ale odvážný a atraktivní Ford Mustang.
To už předbíháme. Produkčnímu modelu v roce 1963 předcházel Mustang II, koncept, kterým se celý projekt posunul od původního roadsteru ke čtyřem sedadlům a motoru vpředu. Právě on je na první pohled chybějícím článkem mezi první studií evropského střihu a pozdějšími auty. Základní linie, vstupy vzduchu za dveřmi i zadní světla Mustangu II přímo inspirovaly produkční vozy. Přestože jméno Special Falcon bylo v té době zapomenuto, druhá ze studií už (logicky) stála na podvozku Falconu.V polovině dubna 1964 tedy na scénu vstoupil Ford Mustang. Jeho vývoj trval jen osmnáct měsíců. Stál polovinu toho co Corvette a měl všechny předpoklady spolehlivosti – jeho techniku už čtyři roky testovaly statisíce řidičů falconů. Nabídka obsahovala široký výběr příplatkových prvků včetně klimatizace a výčet dostupných motorů vrcholil osmiválcem Windsor o objemu 4,3 litru (260 cu in) a výkonu přes 160 koní. Nejsilnější verze zvládla sprint z nuly na sto kilometrů v hodině pod devět sekund, ale brzy ji nahradil silnější model s 4,7 litry (289 cid), 210 koni a stovkou za 7,5 sekundy. Ještě před koncem roku 1964 dorazil osmiválec 289 HiPo s 270 koni a o rok později dodal Caroll Shelby první GT350 se stejným motorem, jen posíleným na 310 koní. Legenda byla na světě.
Raketový start Mustangu podpořila chytrá reklama. Veřejnost viděla auto už před sedmnáctým dubnem. Sériový model vyrazil poprvé na světlo světa 11. března, když si s ním synovec Henryho Forda mladšího vyjel na oběd do centra Detroitu. Zajistil tím autu článek v Newsweeku měsíc před oficiální premiérou. Mustang se představil v televizní reklamě, na kterou Ford upozornil dopředu inzercí v novinách. „Nejzajímavějším pořadem bude dnes večer reklama,“ říkal slogan. Spot vysílaný v devět večer sledovalo 29 milionů lidí. Kvůli živé premiéře v Empire State Building v New Yorku technici Fordu auto rozebrali, odvozili výtahem a opět složili.Zákazníci dobrou práci iacoccova týmu ocenili tím nejlepším možným způsobem. Start Mustangu byl pro Ford tím nejdivočejším od dob Modelu A. První den přijali prodejci 22 000 závazných objednávek. Ještě v roce 1964 se prodalo 121 538 mustangů, o rok později to bylo už 559 451 kusů a v roce 1966 vyvrcholily prodeje číslem 607 586. Na pokoření prvního milionu nepotřebovalo auto ani rok a půl. Přestože prodeje z prvních tří let neměl Mustang už nikdy překonat, jeho pozvolný sestup se usadil počátkem sedmdesátých let vysoko nad sto tisíci auty ročně.
První generace Mustangu, vyráběná mezi lety 1964 a 1973, zplodila celou řadu verzí a nosila několik karoserií. Kromě posledních vozů, které srazily k zemi emisní předpisy a první ropný šok, byl Ford Mustang s každým faceliftem hrozivější a silnější. Model z roku 1967 přišel s motorem 390 GT, s nímž si zahrál ve filmu Bullitt. Osmiválec o objemu 6,4 litru (390 cu in) původem z Thunderbirdu měl udávaný výkon 320 koňských sil. Pouliční závodníci mohli pořídit i o poznání dražší, ale také rychlejší Mustang Cobra Jet s 340 koni z Windsoru o objemu 428 kubických palců, tedy sedm litrů. Komu ani to nestačilo, ten si počkal další rok na 427 FE HiPo se čtyřmi stovkami koní na papíře a daleko větším stádem ve skutečnosti, případně ještě silnější 429 Boss z let 1969 a 1970. Homologační speciál pro NASCAR měl oficiálně 375 koní, ve skutečnosti prý přes pět set.Přísné emisní předpisy z roku 1972 a skokové zvýšení ceny benzínu o pár měsíců později byly pro americké svaly ledovou sprchou, ale Mustang se dokázal přizpůsobit. Neměl to těžké, stačil návrat ke kořenům. Menší a slabší druhá generace s méně nápadným designem, který zákazníci v polovině sedmdesátých letech preferovali, byla opět hitem s víc než třemi sty tisíci prodaných aut v prvním roce (1974). Mustang ustál situaci, kterou mnozí soupeři nezvládli.
Dodge Challenger, který propásl nejlepší léta a dorazil až počátkem sedmdesátých let, nikdy nepřekonal 77 tisíc zákazníků z prvního roku. Sesterský Plymouth Barracuda třetí generace dosáhl dokonce jen na 55 tisíc zákazníků v prvním roce. Další sezóny byly pro Chrysler daleko horší, málokdy prodal víc než padesát tisíc kusů obou modelů dohromady, a Challenger i Barracuda v roce 1974 tiše zmizely ze světa (Challenger se vrátil v roce 1978 jako přeznačené Mitsubishi Galant). Krize zničila i AMC Javelin a ostatní méně zámé sportovní vozy.
Jedinou výjimkou byl Chevrolet Camaro (a sesterský Pontiac Firebird), který chytil vlak ještě v roce 1967. První generace se prodalo 221, 235 a 243 tisíc kusů, než ji v roce 1970 nahradila druhá. Ta přežila krizi a po odpadnutí soupeřů (včetně Mustangu, který se s druhou generací zcvrknul) vyšplhala na 283 tisíc prodaných aut v roce 1978. Jenže Camaro se přestalo vyrábět před devíti roky, než jej vloni nahradil nový model (ten je v současnosti úspěšnější než Mustang). Lidový Ford tak nebyl jen prvním pony carem. Jako jediný zůstává ve výrobě i 47 let poté, co dal chromovaným mustangem na masce chladiče světu označení „pony car“.
autoweb.cz
