Legendy minulosti: Fiat X1/9

Fiat X1/9 se poprvé představil jako koncept v roce 1969, tenkrát ještě pod jménem Autobianchi A112 Runabout. Návrhem karoserie byl pověřen šéf studia Bertone Marcello Gandini. Ta se vyznačovala přísně klínovitým profilem, přičemž řada detailů byla inspirována křivkami tehdejších závodních motorových člunů. Přestože se některé z nich na produkční verze Fiatu X1/9 nedostaly, příbuznost obou vozů je na první pohled patrná a z X1/9 to činí designově velice výrazné auto. Zajímavým detailem je odnímatelný panel střechy, který bylo možné uložit do vpředu umístěného zavazadlového prostoru, aniž by tím došlo k výraznému omezení prostoru pro zavazadla. Některé společnosti nabízely tento díl střechy v průsvitném kouřovém provedení z lehkého polykarbonátu.

Srdcem vozu Fiat X1/9 byl v té době zbrusu nový motor 128.A s rozvodem SOHC. Ten byl v autě společně i se zavěšením (původně předních kol z Fiatu 128) uložen za sedadly napříč, čímž bylo dosaženo konfigurace s motorem uprostřed. Převodovka rovněž pocházela z Fiatu 128. Kvůli lepšímu rozložení hmotnosti a ovladatelnosti byla hned za sedadly uložena také nádrž a rezervní kolo. Dokonce tím vznikl prostor pro uložení zavazadel jak vpředu, tak vzadu.Výjimečná pozice modelu X1/9 (měl motor uložený oprostřed, pohon zadních kol, excelentní ovladatelnos,t lehkou odnímatelnou střechu a zavazadlový prostor vpředu i vzadu) byla vyjádřena i tím, že navzdory zažitému značení modelů numerickým systémem (127, 128, 124, 131) si i pro sériovou výrobu udržel označení z fáze prototypu. Fiat tehdy používal X0 pro označení prototypů motorů, X1 pro prototypy osobních aut a X2 byly označovány prototypy užitkových vozů. X1/9 tedy vyjadřovalo, že se jedná o prototyp osobního vozu, v pořadí devátý vyvinutý od zavedení téhle nomenklatury.

Sériová verze Fiatu X1/9 šla na evropských trzích do prodeje v roce 1972 jako náhrada modelu 850 Spider. Občas je mylně uváděno, že Fiat X1/9 měl nahradit Fiat 124 Sport Spider. Ve skutečnosti byly ovšem oba modely vyráběny souběžně. Monokok Fiatu X1/9 byl vyráběn v továrně Bertone v Turíně a následně přepravován do montážního závodu Fiatu v Lingottu, kde probíhala finální kompletace. V roce 1982 pak přešla kompletní výroba pod Bertoneho a v návaznosti na to bylo auto přejmenováno na Bertone X1/9. Přesto se ovšem i nadále prodávalo v síti prodejců Fiatu. Bertonem vyráběné vozy měly modifikovaný prostor pro nohy tak, aby se do auta pohodlně usadili i pasažeři vyšších postav, než pro které byl navržen původní koncept.První Fiaty X1/9 byly osazeny motorem o objemu 1290 ccm s výkonem 75 koní a se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou. Pro modelový rok 1979 dostal Fiat X1/9 větší motor označovaný jako 138.B o objemu 1498 ccm s výkonem 85 koní, s ním do vozu přišla i pětistupňová přímo řazená převodovka, zesílené nápravy, větší ložiska kol atd. V téhle verzi uměl Fiat X1/9 pokořit 100 km/h v čase pod 10 sekund a dosahoval maximální rychlosti přes 180 km/h. Pod taktovkou Fiatu bylo v letech 1972 – 1982 vyrobeno zhruba 140 500 vozů, Bertone pak v letech 1982 – 1989 přidal dalších 19 500.

Na autosalonu v Ženevě v roce 1973 závodní tým Scuderia Filipinetti prezentoval závodní verzi Fiatu X1/9. Ta byla vyvinuta ve spolupráci s Fiatem a na jejím vývoji se podílel inženýr a závodník v jedné osobě Mike Parkes (později pomáhal i s vývojel Lancie Stratos). Filipinetti X1/9 mělo čtyřválec o objemu 1290 ccm osazen mechanickým vstřikováním paliva Lucas, který dosahoval maximálního výkonu 160 koní při 8600 min-1. Nejvyšší rychlost činila 210 km/h.Jako náhradu za rallyeový speciál 124 Spider Abart vyvíjel Abarth verzi Abarth X1/9 Prototipo. Paralelně s ní byl ale vyvíjen i Fiat 131 Abarth, který byl nakonec vybrán na úkor X1/9. V Abarthu X1/9 Prototipo byl čtyřválec o objemu 1840 ccm (převrtaný motor o objemu 1,6 litru z Fiatu 124), osazený šestnáctiventilovou hlavou a dvěma dvojitými karburátory Weber IDF. Abarth X1/9 Prototipo se od standardní verze odlišoval rozšířenými blatníky, decentním spoilerem na zádi a sáním vzduchu vyvedeným nad střechu po vzoru vozů F1. Všechny Abarthy X1/9 Prototipo závodily v tradičních, tedy zeleno-žlutých a růžovo-oranžových barvách. Vzhledem k nejasnému zadání není jisté, kolik vlastně exemplářů X1/9 Prototipo vzniklo, protože během vývoje a testování byly skelety a jednotlivé komponenty běžně zaměňovány. Z některých zdrojů vyplývá, že vzniklo minimálně pět Abarthů X1/9 Prototipo.V roce 1975 italská Dallara zvolila Fiat X1/9 jako základ svého vozu pro mistrovství světa značek ve skupině 5. Ve voze byl použit výrazně přepracovaný motor se čtyřventilovou technikou. Také podvozek neměl s tím sériovým vůbec nic společného, stejně jako dramaticky rozšířená karoserie a obrovské zadní křídlo.

Zajímavá drobnost se váže ke kódům barev, kterými byl Fiat X1/9 lakován. Kódy barev Mica Red (408) a Mica Blue (407) byste totiž v katalogu Fiatu hledali marně. Jsou to totiž Bertoneho barvy. Ale našli byste je v katalogu Volva. Důvod je jednoduchý, Volvo 780 a X1/9 byly ve stejné době vyráběny a lakovány v Bertoneho továrně…

Petr Horák

Měření a technické údaje