Legendy: Kompletní fotogalerie z motoristické slavnosti
Mým pohledem byly Legendy jednoznačně skvělou akcí. Kdybych chtěl být hnidopich, samozřejmě bych nějaké ty chybičky našel – některé exponáty, jako třeba Morgan, mi přišly zvláštně umístěné. A u některého auta jsem postrádal tabulku s technickými údaji. Výtky bych směřoval i k občerstvení, ale z pohledu stravování jsem všeobecně hodně vybíravý, takže věřím, že jiní si v nabídce klobás, gyrosů a párků v rohlíku vybrali to své.
To všechno jsou v kontextu toho, že šlo o první (oficiální) ročník, opravdové malichernosti. K vidění byly opravdové skvosty, které ani motoristický fajnšmekr nemá mnoho příležitostí spatřit na vlastní oči, a už vůbec ne pohromadě s jinými. Mě osobně dostala nejvíc do kolen kolekce Porsche v čele s ikonickou 959, neméně mě ale fascinovala také komplexní přehlídka Mercedesu. I proto jsem se na Legendy vyrazil kochat jak v sobotu, tak i v neděli.
Nemám důvod nevěřit, že druhý ročník už nebude trpět dětskými nemocemi, a předvede neméně exkluzivní kousky, které se jejich majitelé nebudou bát prohnat po krátké erzetě.
Ondřej Lilling
Legendy mě velmi příjemně překvapily jak hojnou účastí návštěvníků, kterou jsem skutečně nečekal, tak především mnoha automobilovými skvosty. Osobně jsem se nejvíce kochal nad sbírkou silničních verzí starých speciálů DTM, která se sešla v pro mne svaté trojici BMW M3 E30 Sport Evolution, Mercedes-Benz 190E 2.5-16 Evolution II a Ford Sierra Cosworth RS500. A stejně jako Ondru mne nepřestalo fascinovat Porsche 959. Úžasný kousek techniky.
Z ostatních aut jsem nejvíce hleděl na jízdní vložku starých závodních speciálů, kterým podle mého, alesopň zvukově, kralovalo Audi Quattro se svým melodickým pětiválcem. Akce byla hlučná dost, takže za mne spokojenost, možná jen jízdní vložka by mohla být na příští rok o něco zajímavější, nikoliv skladbou vozů, která skutečně stála zato, ale spíše delší a členitější tratí. Naopak bych o něco uvítal menší rozlohu celé akce.
Procházet se krásným bohnickým parkem a přitom hledět na auta rozprostřená všude okolo je krásný zážitek, ale s trochou nadsázky musím říct, že s fotobatohem a těžkým stativem v podpaží jsem skutečně trpěl. Počasí vyšlo, dorazila spousta lidí a k vidění bylo tolik zajímavost, že je v této skladbě jen tak nikde neuvidíte. Ode mne proto dostávají Legendy jednoznačně palec nahoru.
Hugo Kottás
Strávil jsem brouzdáním mezi auty zaparkovanými v areálu bohnické Psychiatrické nemocnice téměř celý víkend a můžu říci, že jsem sám na sobě vypozoroval pocity, které by zdejším lékařům posloužily jako solidní studijní materiál. Přesto z festivalu Legendy nejlepší vozy vybrat nedokážu. Tedy ne jeden, dva nebo tři. Bylo by to tak trochu jako říci, které ze svých pěti dětí máte nejraději, takže po mně, prosím, tohle nechtějte.
Navzdory uvedenému však přiznávám, že jsem asi nejvíce času strávil na dvou nebo třech konkrétních místech. Kromě slintání v expozici vozů značky Tatra a povinné zastávky u několika exponátů od Porsche (959, 2.7 RS…) mě dokonale rozebrala trojice homologačních speciálů DTM z přelomu osmdesátých a devadesátých let, které zmiňuje také kolega přede mnou.
Co nešlo rovněž přehlédnout, byla sestava starých amerických strojů. Nechyběl v ní třídveřový kombík Chevrolet Bel Air Nomad, parádní Plymouth GTX se 7,2litrovým vidlicovým osmiválcem o výkonu 430 koní anebo nablýskaný Ford T Speedster z roku 1912, o jehož existenci jsem popravdě neměl ani tušení.
Pokud jste se na Legendy náhodou nebyli podívat, nabízím alespoň ve zkratce to nejlepší, co bylo možné mezi „Amerikami“ shlédnout a pro lepší orientaci najdete v galerii rovněž tabulky se základními parametry, protože sám nejsem chodicí encyklopedie, abych si vše pamatoval.
Miro Mihálik
