Kottás: Proč mě nebaví motokáry? A jak to napravit…

Téměř každý profesionální závodník si musel projít obdobím závodění na motokárách. Každá kariéra musí mít nějaký jednoduchý začátek, aby mohla pokračovat výš. Pro obyčejného smrtelníka jsou motokáry skvělým způsobem, jak se na chvilku také stát závodníkem, poměřit síly s přáteli a dobře se přitom zabavit. Přestože mne motokáry bavily, mám za sebou zkušenosti s organizovanými amatérskými závody, na něž dodnes vzpomínám jako na jedno z nejlepších období za volantem, přesto do půjčoven motokár nechodím rád. Mám k tomu prosté důvody.

Zaprvé, motokáry mne už tolik nebaví. Jsou to stroje, které jsou mým pohledem příliš vzdálené „dospělému“ autu. Co se týče techniky, ovládání a stylu jízdy. Vadí mi jejich extrémně široký půdorys, chybějící diferenciál, kvůli čemuž těžko zatáčí, brzda na zadní nápravě, chybějící údaje o rychlosti nebo alespoň otáčkách, odstředivá spojka, která neposkytuje pevné spojení motoru a kol a v neposlední řadě krkolomná pozice za volantem.

Bylo by troufalé tvrdit, že jsem z nich už vyrostl. Naopak, vůbec jsem techniku jízdy na motokáře nepochytil. Přiznám se, neumím na ní jezdit, využívat přenosu váhy těla, udržovat draze získanou kinetickou energii, nemám fyzickou sílu, kterou bych využil ke svému prospěchu. Prostě jsem pomalý.Potom by mě motokáry začaly znovu bavit. Prozatím budu raději trhat partu, natankuji do auta a půjdu se sám projet po okresce. Pokud tedy máte nějaké tipy, kde si kvalitně zazávodit, neváhejte se podělit v diskuzi. Já jsem zatím po celé republice pověstnou jehlu v kupce sena zatím nenašel…Zadruhé, motokáry jsou v našich půjčovnách v žalostném stavu. Chápu, že je ekonomicky náročné neustále udržovat techniku v perfektním stavu. I ty největší zavedené půjčovny s tím mají problém. Stále mám ale pocit, že u nás převládá český podnikatelský přístup „to ještě dojezdí“. Šlo by to i jinak, kdyby byla alespoň malá vůle…

​Mám také silné podezření, že si provozovatelé půjčoven ani nepřejí, aby zákazníci mezi sebou závodili. Je to pochopitelné, protože čím méně závodí, tím méně bourají a poškozují techniku. Chápu to, když se za den na strojích vystřídá takové množství lidí. Smutné je, že jsem tento názor několikrát zaslechl přímo od těch nejpovolanějších.

Zatřetí, okruhy nestojí za nic. Jsou příliš úzké, dvě motokáry se vedle sebe nevejdou, jsou ohraničené řadou pneumatik a s množstvím umělých šikan. Opět za účelem toho, že si provozovatelé ve skrytu duše nepřejí, aby se závodilo. A také proto, aby byl okruh co nejdelší. Co naplat, že si na úzké trati člověk nezazávodí, protože není kde předjíždět a přes pneumatiky není do zatáček pořádně vidět (paradoxně to přispívá k bouračkám), hlavní je mít delší trať než konkurence.Přitom by stačilo tak málo, aby kart centra nepřipomínala Velkou cenu Monaka s Jarnem Trullim v čele závodu (který byl známý pro svou schopnost zdržovat celé závodní pole), ale aby se z nich stala místa, kam se člověk skutečně rád vydá za kvalitním adrenalinovým zážitkem.​

Stačí kratší, 200 – 300 metrů dlouhý, na tři káry široký okruh, s pár zatáčkami, pět šest strojů a plastové nebo betonové obrubníky. A trocha péče o techniku. Nejsou ani potřeba rychlé motokáry, standardní o objemu 200 ccm bohatě stačí, když na trati existují místa, kde využít chyby soupeře. Znám to z vlastní zkušenosti, ať už z toho mála okruhů u nás, tak ze zahraničí. Plastický terén přijde vhod, ale postavit kvalitní kart centrum na parkovišti před nákupním centrem nemusí být tak složité.

Potom by mě motokáry začaly znovu bavit. Prozatím budu raději trhat partu, natankuji do auta a půjdu se sám projet po oblíbené okresce. Pokud máte nějaké tipy, kde si kvalitně zazávodit, neváhejte se podělit v diskuzi. Já jsem zatím po celé republice pověstnou jehlu v kupce sena sice našel, ale pořád je dost tupá i na přišití knoflíku…