Kia Stinger nebezpečně útočí! Korejskou zadokolku berte vážně (první jízdní dojmy)

Když poprvé korejská automobilka představila svoje plány na stavbu sportovně zaměřené zadokolky, většina lidí nevěřila. Postupem času se začalo ukazovat, že je třeba brát tohle auto vážně. A nyní se první sportovně zaměřená Kia stává skutečností.

Zprvu je třeba si ujasnit jednu věc – Kia Stinger se nesnaží být sportovním autem v pravém smyslu. Je to spíš elegantní grand tourer, který má svoji posádku přepravovat rychle, stylově a luxusně. Také nemá trhat prodejní rekordy, ale budovat značku.

Už jenom samotná existence Stingeru vzbuzuje zájem a pozitivní reakce. Mohu prozradit, že Kia Stinger všechna nadšená očekávání naplňuje i způsobem, jakým jezdí. Ale nepředbíhejme, pojďme se podívat na několik detailů, které stojí za zmínku.

Hodnocení designu nechám stranou, každý má svoje oči, které vnímají krásu jiným způsobem. Vynechám také obligátní marketingovou omáčku, co který detail znázorňuje. Osobně však nemohu nechat bez zmínky klasické proporce zadokolky s motorem umístěným za přední nápravou a dnes tolik módní linie fastbacku, které se mi opravdu líbí.

Je mi sympatická i skutečnost, že se Stinger nesnaží zaujmout falešnými designovými prvky. Vynechal bych odrazku na bocích u zadních světel, která prostě vypadá divně. Jinak všechny průduchy a výdechy jsou funkční včetně difuzoru v zadním nárazníku. Koncovky výfuků sice nejsou pevně spojeny s výfukovým potrubím, ale úplně falešné také nejsou a vypadají docela pěkně.

Za zmínku stojí i kompletně zakrytovaný podvozek s průduchy na chlazení předních brzd a lišty na předních okenních sloupcích, které pomáhají usměrňovat proudění vzduchu tak, že karoserie celkově dosahuje koeficientu odporu 0,30.

Kia Stinger dostala do vínku celkem devět barevných odstínů. Základní žlutá je bez příplatku, takže nemusíte nutně zůstat u nudných černých či stříbrných odstínů. Metalické barvy vyjdou na 20 tisíc, klasická červená, která Stingeru opravdu hodně sluší, potom na 25 tisíc.

Uvnitř možná Stinger zaujme trochu méně než zvenku. Interiér je jednoduchý a kromě plovoucího displeje multimédií a tří výdechů klimatizace palubní desce nedominuje nějaký výrazně luxusnější prvek. Jenom na dveřích najdete pěkný kus hliníkového profilu, který nápadně připomíná nová Audi. Volit můžete ze tří barevných kombinací – černo-černé, černo-červené a černo-šedivé. Vzadu je trochu méně místa na hlavu, ale dva dospělí se vejdou v pohodě a na nohy budou mít prostoru akorát. Kufr pojme 406 litrů, po sklopení sedadel pak 1 114 litrů.

Celkově interiér působí celistvě a řidič se v něm cítí opravdu dobře. Volant perfektně padne do ruky a má bohatou možnost seřízení (v základu elektrické), sedačky jdou opravdu hodně nízko k zemi a všechny ovladače mají logiku. Sem tam se najdou i kovová tlačítka, která zvedají dojem na vyšší úroveň, a bez zajímavosti není ani volič převodovky v podobě joysticku.

Automatickou převodovku s klasickým hydroměničem a osmi stupni vlastní konstrukce automobilky Kia dostanete ke všem motorizacím. Volit je možné pouze jediný turbodiesel 2.2 CRDi, nabízí ovšem slušné parametry 200 koní a 440 Nm. Dodává se jak s pohonem zadních, tak všech kol. Benzínové jednotky zastupují přeplpňovaný čtyřválec 2.0 T-GDI a vidlicový šestiválec 3.3 T-GDI twin-turbo.

První nabízí 255 koní a 353 Nm a pouze pohon zadních kol, druhý potom 370 koní, 510 Nm a naopak pouze pohon všech kol. Vrchol nabídky zrychlí na stovku za 4,9 sekundy a uhání až 270 km/h. Přestože jediná verze nenabízí manuální převodovku, jistě potěší přítomnost samosvorného diferenciálu.

Má to ovšem jeden podstatný háček – dostupný je pouze k motorizacím s pohonem zadních kol. Dostanou jej tedy pouze čtyřválce na benzín a naftu. Dokonce v základu. Na druhou stranu, kdo vám tohle nabídne? Vrcholný šestiválec si ovšem musí vystačit bez samosvoru. Trhy s pravostranným řízením ovšem nemají možnost volby 4×4, takže třeba ve Velké Británii seženete 3.3 V6 jako zadokolku se samosvorem.

Škoda je to hlavně proto, že Stinger opravdu moc dobře jezdí. Vrcholný šestiválce jsem bohužel řídil přesně pouhých 52 sekund, takže vám o něm příliš neřeknu, jede ovšem adekvátně ke svému výkonu, tedy vážně dobře. Čtyřkolka je ovšem naladěná poněkud nudně – přestože slibuje preferenci zadní nápravy, sklouznete se jenom mírně a přední kola ihned dotahují ztracenou trakci, takže kazí rozvernou zábavu.

Ve všech autech ovšem můžete zcela vypnout stabilizaci! V jednom z pěti jízdních režimů Sport se posune hranice zásahu stabilizace, ve Sport+ se navíc vypne kontrola trakce a samostatným tlačítkem můžete dále stabilizaci poslat úplně pryč. Většinu času na polygonu letiště Dlouhá Lhota jsem strávil ve dvoulitrovém benzínu a zábava to byla opravdu veliká.

Mechanickou vazbu, jako nabízí třeba japonská auta, nečekejte, ale celkově Stinger příjemně padne do ruky a poslouchá podle očekávání. Řízení je akorát vyvážené, citlivé a přesné, podvozek dobře maskuje hmotnost a ochotně se vrhá do zatáček, zatímco zadní náprava je dokonale vyvážená a se samosvorem neskonale hravá. Z auta jsem měl takový ten příjemný bavorácký pocit. Jak by tak ne, když Stinger vyvíjel Albert Biermann, člověk stojící za nejlepšími produkty divize M!

Bohužel jsem neměl možnost projet se po běžných silnicích, takže nemůžu referovat, jak podvozek zvládá nerovnosti, hrubý asfalt a spáry letištního povrchu ovšem filtroval dobře. Uvidíme později v redakčním testu, hádám však, že to bude dobrý kompromis. Vynechal jsem také turbodiesel, který se na mě nedostal.

Krátkou jízdu s benzínovým dvoulitrem jsem si však pořádně užil. Kia Stinger totiž nepůsobí jenom jako rychlé gétéčko, které má za cíl jezdit hlavně po dálnicích a před okreskou se zalekne, ale moc pěkně ze řídí a okamžitě si na všechno zvyknete, protože vám nehází klacky pod nohy. Je to auto ze staré školy, které jde na věc poctivě, nikoliv povrchně, jak je dnes zvykem.

Takže kde je háček? Vlastně nikde, jelikož i při pohledu do ceníku všechno vypadá dobře. Základ v podobě 2.0 T-GDI vyjde bez dvacky na 1,1 milionu, turbodiesel 2.2 CRDi stojí o 50 tisíc víc jako zadokolka a o dalších 50 tisíc dražší je čtyřkolka. Všechny tři verze jsou dostupné pouze v nižší výbavě GT-Line, šestiválec se čtyřkolkou potom jako jediný ve vyšší výbavě GT stojí 1,4 milionu. A pokaždé dostanete nálož výbavy.

GT-Line přijíždí na 18″ kolech, svítí full LED světly, má automatickou klimatizaci, kožená sedadla vpředu s vyhříváním a odvětráváním, vzadu vyhřívaná, elektricky ovládané víko kufru, elektricky nastavitelný volant a samozřejmě také onen samosvor u pohonu zadních kol. Verze GT nabízí navíc 19″ kola, čtyřpístkové brzdy Brembo, výrazněji tvarované sedačky se vzduchovým dofukováním bočnic, kožené čalounění Nappa, adaptivní tlumiče nebo řízení s variabilním převodem.

Samozřejmostí je také armáda asistenční a bezpečností elektroniky jako parkovací kamera, sedm airbagů vč. kolenního, aktivní přizvedávání kapoty při nehodě, autonomní brzdění, adaptivní tempomat, sledování mrtvého úhlu, asistent jízdního pruhu, asistent při vycouvání, barevný head-up display, automatické dálkovky nebo monitorování únavy řidiče. Přední LED světlomety jsou natáčecí ve dvou směrech  nenatáčí se jenom do zatáček, ale také kompenzují náklon při akceleraci a brzdění.

Multimediální systém se zobrazuje na 8″ displeji, umí Android Auto a Apple CarPlay, hraje z 15 reproduktorů Harman Kardon (včetně dvou subwooferů pod sedadly) o celkovém výkonu 720 W a nabízí také navigaci TomTom s Kia Connected Services. Mobilní telefon zase nabijete přes bezdrátové rozhraní. Příplatkovou výbavu tvoří navíc ještě dvoubarevný itneriér, který vyjde na 20 tisíc, a panoramatické okno za 30 tisíc.

Ve srovnání s úhlavními rivaly BMW 4 Gran Coupé nebo Audi A5 Sportback vychází Kia Stinger ve všech výbavových stupních zhruba na dvě třetiny ceny prémiových konkurentů. A to je hodně dobrá nabídka vzhledem k tomu, že rozhodně nejezdí dvoutřetinově, ale zcela srovnatelně. Tohle vypadá na „kauf“ roku…