KIA Soul 1.6 CRDi

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Na úvod

Když jsem před nějakými sedmi lety začínal svou kariéru v české verzi časopisu Autocar, vylosoval jsem si jednoho krásného jarního dne Černého Petra. Lépe řečeno, byl jsem v redakci služebně nejmladší, takže jsem si nemohl vybírat. A upřímně řečeno, nedostatek zkušeností způsobil, že jsem si k dealerovi značky Kia jel pro auto docela bezstarostně.

Tím krasavcem byl model se šťavnatým jménem Rio RS (první generace). Až později jsem zjistil, že RS ve skutečnosti znamená nejchudší stupeň výbavy a navíc jde o benzínovou třináctistovku o výkonu zhruba 11,5 koně. Interiér po zahřátí vydával nesnesitelný toxicky plastový zápach, pneumatiky byly vyrobené ze stlačené tmy, takže se jejich přilnavost limitně blížila nule a nejlepší ze všeho byl podvozek: zadní zkrutná náprava byla (zřejmě ve snaze o nalezení jízdního komfortu) nastavená velmi měkce, takže i s mizivým výkonem se při pokusu o svižnější rozjezd zadní kola ponořila do blatníků a odlehčená přední začla divoce hrabat – ovšem spíš vinou mizerných gum, než přebytku točivého momentu. Přední náprava a podivně vyosený motor nad ní pak způsobovaly, že při rychlejší jízdě zatáčelo auto jinak doprava, než doleva.

Asi to docela stačí, abyste si představili, jak mizerné auto to bylo. A když se podíváte na dnešní nabídku, zejména na pomyslného nástupce, model KIA Cee’d, můžete udělat dvě věci. Buď nechat klesnout čelist a posadit se z toho na své ctěné pozadí a nebo, pokud se dovedete trochu lépe ovládat, si rychle sehnat nějaký klobouk a poté ho hluboce smeknout směrem k vývojovému oddělení automobilky. Z absolutního outsidera se za pár let stal plnohodnotný soupeř pro ostřílené evropské značky. A teď si dokonce troufá postavit „cool“ auto. A to je potenciálně hodně velký problém.Technika

Když se asijská automobilka pokusí postavit něco stylového a určeného pro stylovou mládež, dost často to funguje pouze na domácím trhu. Vkus asijských a evropských zákazníků je prostě diametrálně odlišný a auta, která tam působí cool, si v Evropě oblíbí jen pár extravagantních podivínů.

Kia Soul fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Jenže KIA Soul podle všeho trefila přesně tu správnou rovnováhu mezi neobvyklostí a moderním vzhledem – není ani nudná, ani příliš extravagantní. Jistě, vzhled je subjektivní záležitost, takže čistě subjektivně: mě se líbí. Je to vpodstatě normální krabice, ale zabalená do tak zajímavých detailů, že to nevadí. A navíc se podobá původnímu konceptu víc, než kdokoli od téhle automobilky čekal, což je potřeba ocenit.

Pod neobvyklým kabátem se ovšem skrývá zcela konvenční technika. Přední náprava MacPherson a zadní zkrutná příčka patří v téhle kategorii k běžnému standardu, ovšem jeho první nastavení bylo poněkud nešťastné. Po lavině stížností od všech možných novinářů se KIA chytila za nos a nechala podvozek přeladit. A ne jen tak ledajak, přímo u firmy Lotus. Že jsou tam odborníci skutečně na slovo vzatí, dokazuje fakt, že pouhou změnou ladění tlumičů dokázali z podvozku dostat velmi přijatelné chování.

K pohonu Soulu slouží dvě šestnáctistovky, benzínová a turbodieselová. Je sice otázka, která volba bude v dnešní době ekonomičtější, ale pokud jde o dynamiku, navrch má rozhodně nafta, kterou jsem také měl v testovacím autě. Díky vyššímu točivému momentu (260 Nm) nemusíte motor tolik trápit, abyste se dostali na požadovanou cestovní rychlost. Zaplatíte za to samozřejmě svou cenu, naftový motor je o 40 tisíc dražší, než benzínový. Ale nezoufejte, zůstatková hodnota při prodeji bude také vyšší.Na silnici

V Lotusu sice na podvozku zapracovali, ale zase nečekejte žádné zázraky. Soul jezdí přesně tak, jak byste čekali – jako trochu vyšší hatchback. Bylo by tedy naivní čekat nějaké nadšení v zatáčkách, ale nijak přehnaně se nenaklání, přilnavosti má dostatečnou zásobu a velmi příjemná zpráva je, že na první místo klade jízdní komfort.

Rozbitou silnici, dlažbu, i zákeřné příčné prahy zvládá s grácií a především bez jakéhokoli tlučení, bouchání, skřípání, vrzání, či jiného nezvaného zvukového doprovodu. Působí zkrátka bytelně, což jde na vrub pečlivé montáži a kvalitní konstrukci. KIA propaguje Soul jako „městský crossover“, takže je pozitivní zjištění, že řízení (ač trochu přeposilované) je velmi přesné a dodává autu potřebnou obratnost v hustém provozu. Řazení je také přesné, brzdy dostatečně silné a dobře ovladatelné, zkrátka: slušné auto.

Jakmile vyjedete z města a pustíte se na dálnici, projeví se nevýhody stylově hranaté karoserie. Ploché boky reagují na boční vítr víc, než v případě nižších hatchbacků a v této souvislosti také zjistíte, že řízení má kolem přímého směru podivně umělý odpor, takže jemné korekce nejsou tak přirozené, jak by bylo vhodné.

Motor ovšem stačí na městskou i dálniční jízdu a spokojí se průměrně s necelými 6,5 litry nafty. Hlučnost při jízdě je v normě, ačkoli občasnému zadunění se motor ze své podstaty zkrátka nevyhne.Prostor a výbava

Kdo by ovlivněn stylovým zevnějškem čekal kdovíjak funky interiér, bude zklamán. Uvnitř je všechno víceméně „normální“. Je totiž pravda, že příliš extravagantní vnitřek by mohl zákazníky spíš odradit, než nalákat. Nejneobvyklejším prvkem je kruhový „kráter“ na vrcholu palubní desky, který v nejvyšším stupni výbavy slouží jako základna pro basový reproduktor. V nižších stupních si do něj můžete zřejmě nasypat popcorn, nebo něco podobného.

Zacílení na mladší klientelu prozrazuje slušná audioaparatura, ačkoli při vyšších hlasitostech jí výrazně schází onen subwoofer, dveřní reproduktrory nízké frekvence příliš nezvládají. Standardem je také přípojka na iPod, USB paměť, nebo jiný externí zdroj muziky. Jediný výstřelek objevíte, když se vám (bohužel po několika minutách zoufalého mačkání) podaří otevřít schránku nad řadící pákou. Zjistíte totiž, že uvnitř je červený plast, který vypadá jako nekvalitní hračky z komunistického Polska (pro mladší ročníky: jako nějaká hodně zpackaná kopie z Vietnamu) a je opravdu, ale opravdu ošklivá. To samé ve větším vydání a se snadnějším otevíráním se odhrává ve schránce před spolujezdcem.

Čtyřčlenná posádka bude mít místa dost, případný pátý už trochu sníží komfort všem na zadní sedačce. Řidič bohužel nemá k dispozici teleskopicky výsuvný sloupek volantu, takže vyšším postavám nezbyde, než adoptovat „italský“ posaz krátké nohy – dlouhé ruce. A mezi nejnepříjemnější chyby v interiéru patří ostře bílé podsvícení budíků, které v noci nejde dostatečně ztlumit a jakmile vyjedete z města, bude vás oslňovat.Verdikt

Na prodejní úspěchy Soulu se docela těším a se zájmem je budu sledovat. Moc rád bych totiž věděl, nakolik odvážní a moderně smýšlející jsou dnešní čeští zákazníci. Pokud jde o mě, pravděpodobně bych o Soulu uvažoval spíš než třeba o domácí Fabii, která (ač je to technicky celkem povedené auto) mě svým designem vskutku neoslovila – a to jsem hodně politicky korektní.

Soul s benzínovým motorem a základní výbavou Base začíná těsně pod hranicí 300 tisíc Kč. Testovaný nafťák se středním stupňem výbavy Comfort stojí 409 980 Kč a má klimatizaci, dálkové centrální zamykání, slušné rádio s ovládáním na volantu a všestrannou konektivitou, elektrická zrcátka i všechna čtyři okna (na rozdíl třeba od výrazně dražší Toyoty Urban Cruiser), plus samozřejmě kompletní bezpečnostní výbavu, zahrnující sadu airbagů, ABS, ESP a tak dále.

Důvěru automobilky v kvalitu výrobku jasně naznačuje záruka na pět let, nebo 150 tisíc ujetých kilometrů, což by u některých zákazníků také mohl být docela zásadní argument. A jako sladká tečka je tu marketingový tah, který se mi velmi líbil už u Fiatu 500: při objednávání si můžete navolit všechny možné kombinace barev a stylových polepů karoserie, které zajistí, že vaše auto bude opravdu *vaše*.

Jestli se o Soulu dá říct něco na sto procent, pak je to fakt, že téměř nikoho nenechá chladným. Vzbuzuje poměrně ostrou polaritu názorů – jedněm se líbí, druzí žádají kbelík a trávicí sodu. Jen málokdo nerozhodně pokrčí rameny. Tím bude ovlivněna i jeho úspěšnost – pokud se najde dost lidí, kterým se prostě bude opravdu líbit, zřejmě mu odpustí i nějaké ty vady na kráse, které bezesporu má. Pokud jde o mě, jsem rád, že se na silnicích objevilo další neobvyklé a zajímavé auto, které přeruší nudu zaběhlých tvarů.

Honza Koubek

Měření a technické údaje