Josef Semerád na Německé rely

Na Německé rely jsme měli svého reprezentanta i ve skupině produkčních vozů. Pro Josefa Semeráda a Bohuslava Ceplechu to byla premiéra v závodě MS a své pocity z průběhu závodu Vám vylíčí sám jezdec. Slovo má Josef Semerád, úřadující mistr republiky ve sprintrely, pilotující Mitsubushi Lancer EVO VII: „Vrátili jsme se bohužel dříve, než jsme původně chtěli, ale zážitek to byl veliký a zkušeností k nezaplacení.
Začalo to již v tréninku. Po první napsané RZ jsme byli trochu v šoku, ale to jsme ještě neviděli erzety na vinicích a ve vojenském prostoru… Vinice, jako první tři rychlostní zkoušky, byly pro nás něco jako maturita za volantem i na horkém sedadle vedle. Cesty na šířku auta zaseklé do prudkého srázu a navazující ve zběsilém tempu na sebe, budily velký respekt a jak se později ukázalo, zcela oprávněně. Pro nás byl už i trénink na dva průjezdy v takových terénech velkým adrenalinem.
Večer před startem bylo představení posádek na náměstí v Trieru, a to byl šok č.2. Bylo tam snad více českých fandů než všech ostatních národů dohromady a byli to oni, kdo udělal fantastickou atmosféru všem, nejen českým účastníkům Deutschland Rallye a to jak na zahájení, tak po celou dobu trvání soutěže. Projíždět pod bránou z našich vlajek někde v kopcích daleko od vlasti,… neznám lepší pocit.

Po startu do první RZ nám hned nastaly problémy. Už na 15. kilometru jsme svlékli levou zadní gumu a asi tři kilometry před cílem odešlo servořízení – prasklo těsnění a vytekl olej. Zbývaly dvě zkoušky do servisu (16 a 26 km) a tak nezbylo, než se s tím poprat. Po každé z nich jsem byl celkem dost na prach a Bohouš mi musel otvírat i pití, jak jsem už neměl žádnou sílu. Na přejezdech mi pomáhal i s volantem, ale to všechno přece stálo za pokračování v soutěži. Mimochodem, už jste někdy jeli se zamčeným volantem? Fakt síla.

Další várka tří vložek už byla celkem bez problémů až na to, že při výměně řízení jsme se zpozdili do časové kontroly o 12 minut a obdrželi penalizaci 120 sek. Startovali jsme tedy jako poslední auto startovního pole a propadli jsme se ze 4 na 8. místo ve sk. N. Snažili jsme se ze všech sil o rychlou, ale i pohlednou jízdu a doufám, že to i z hlediska diváků bylo v pořádku.
Druhý den jsme začali šestým časem na RZ 7, a to nás posunulo na 7. místo. První ´panzerplatte´ pro nás však znamenala konec (šok č.3). Na cca 4. kilometru se nám na rovině ve vysoké rychlosti okolo 180 km/hod. ulomilo PZ kolo. Byl to únavový lom v náboji, u ložiska kola. Při tom se zlomila poloosa a utrhlo se to i s brzdičem. Takhle komplet jsme to potom našli asi o 200 metrů dále. My, bez brzd, jsme už jen na následující ´levou 5´ provedli pouze ´levou 3´ a naštěstí zcela rovné pole nás zastavilo úplně.
Škoda, ale i díky všem českým divákům mě účast na této soutěži rozhodně nezklamala a už nyní jsem pevně rozhodnut to příští rok zkusit znovu! Doufám, že jsme Vás, kdož jste tam byl, nezklamali a příště nás opět takhle pěkně podpoříte.
Ještě jednou moc díky!“

Zdeněk Umlauf