Japonský kombík dal světu pohon všech kol a změnil směr značky

Subaru Leone bylo ve své době navrženo jako kompaktní vůz, který měl automobilce pomoci k expanzi na zámořské trhy. V USA už sice byla přítomná od roku 1968, avšak model Leone znamenal zcela novou éru. Tento vůz byl také prvním, jímž se Subaru začalo ucházet o přízeň evropských zákazníků.

Japonskou premiéru mělo Leone v polovině roku 1971. Navázalo na předchůdce s označením Subaru 1000, ale i když využívalo jeho koncepci s vpředu podélně uloženým plochým motorem s protilehlými písty a pohonem předních kol, byl to zcela nový vůz vybavený moderní technikou s nezávislým zavěšením kol přední i zadní nápravy a kotoučovými brzdami na všech čtyřech kolech.

Jako první se představila atraktivní karosářská verze kupé, Subaru nicméně novinku navrhlo modulárně. Díky tomu postupně na stejném technickém základu vyjely další karosářské verze: sedany se dvěma a čtyřmi bočními dveřmi, kombi i alternativní verze kupé s odlišně tvarovanou střechou, označovaná jako Hardtop. Nabídku později doplnil ještě odvozený osobní pick-up Brat.

Ačkoliv se o této řadě dnes mluví jako o Leone (italsky „lev“), v různých částech světa se tyto automobily se jmenovaly odlišně. V USA se vžilo označení DL či GL, jinde se používalo pouze pojmenování Subaru doplněné zdvihovým objemem motoru zaokrouhleným na stovky. V Evropě tak pro druhou a třetí generaci, jež je známá také jako L-Series, zdomácněl název Subaru 1600 a Subaru 1800 podle objemu motoru.

První generace: Zrození čtyřkolky Subaru

Značná modularita a unikátní technická koncepce umožnila tuto řadu vybavit rovněž pohonem všech kol, jehož je Subaru v osobních sériově vyráběných vozech průkopníkem. Po zkouškách s tímto systémem již v předchozím Subaru 1000 se první prototyp budoucího sériového modelu ukázal počátkem října roku 1971 na tokijském autosalonu jako kombi Subaru 1300 G 4WD. První sériové Subaru s pohonem všech kol se nakonec představilo v roce 1972 jako Leone 1400 4WD Station Wagon.

Pohon všech kol Subaru vyřešilo relativně jednoduše, když na konec převodovky přidalo zubovou spojku, která po sepnutí přenášela točivý moment na spojovací hřídel a dále přes zadní diferenciál na zadní kola. Šlo tedy o připojitelný systém 4×4 bez středového diferenciálu. Subaru pohon všech kol postupně nabídlo jako volitelnou výbavu i pro ostatní karosářské verze.

První generace typu Leone byla postavena na rozvoru náprav 2455 mm a její délka atakovala hranici čtyř metrů. S výjimkou základních užitkových variant určených pro japonský trh, jež používaly motor 1,1 litru, byly v nabídce tři ploché čtyřválce s objemy 1,2, 1,4 a 1,6 litru a výkony od 46 do 68 kW (od 62 do 93 koní). Vzhledem k hmotnosti začínající na 775 kg (varianta 4WD vážila 855 kg) poskytovaly zejména objemnější verze ve své době nadstandardní dynamiku.

Model Leone byl oblíbený zejména pro svou spolehlivost a jízdní vlastnosti dané nízko umístěným těžištěm. V roce 1977 se Subaru s tímto vozem zúčastnilo dálkové rallye na 30 000 km z Londýna do Sydney, v níž skončilo ve třídě vozů s pohonem všech kol na čtvrtém místě. První generace Leone ještě stihla projít modernizací vzhledu, interiéru a částečně podvozku s rozšířeným rozchodem zadních kol, nicméně již v roce 1979 se představila druhá generace.

Druhá generace: Vzhůru na rallye

Nová technika umožnila celkové zvětšení, konkrétně prodloužení délky o 25 až 30 cm podle konkrétní verze. K dispozici byly tentokrát karoserie sedan, kombi (se standardní, nebo zvýšenou střechou), kupé bez středního B-sloupku a nově pak i třídveřový hatchback Leone Swingback (někdy označovaný jako Turismo 1800 4WD) s délkou čtyři metry.

K pohonu byly připraveny motory s objemy 1,3, 1,6 a 1,8 litru a výkony sahajícími od 50 do 88 kW (68–120 koní). V roce 1983 měl právě v Leone druhé generace premiéru i první přeplňovaný boxer Subaru. Zajímavým vývojem prošel také pohon všech kol a vlastně celé ústrojí.

Ve spojení s manuální převodovkou byl k dispozici redukovaný převod zlepšující průchodnost terénem. Nabídku rozšířila také kombinace pohonu všech kol a třístupňové samočinné převodovky. V tomto případě byl připojitelný pohon všech kol řešen lamelovou spojkou, která se aktivovala tlačítkem – k sepnutí se využíval tlak oleje v převodovce.

Zajímavostí byl režim 4WD Auto, v němž se pohon všech kol automaticky spínal současně s aktivací stěračů – výrobce předpokládal jejich použití za deště, tedy za snížené adheze. Novinkou byla také možnost manuálního zvětšení světlé výšky z 210 na 240 mm u varianty kombi s pohonem všech kol a od roku 1983 nabídku doplnila mechanická funkce hill-holder zabraňující couvnutí vozu při rozjezdu do kopce. Moderní technická řešení u druhé generace Leone dokazovaly také volitelně dodávané digitální přístroje, palubní počítač nebo ukazatel nezapnutých bezpečnostních pásů.

Subaru začalo svoji originální techniku propagovat i ve světě automobilových soutěží. Již od roku 1980 tovární tým Subaru Rally Team Japan, předchůdce dnešního Subaru Tecnica International (STI), nasazoval Leone do mistrovství světa v rallye.

V roce 1983 Japonci s Ari Vatanenem za volantem získali na africké Safari rallye první mistrovské body. V roce 1982 se na start rallye Paříž-Dakar postavila třídveřová verze Turismo 1800 4WD s bývalým sjezdovým lyžařem a ambasadorem značky Bernhardem Russim za volantem. Soutěž tehdy dokončilo pouze 98 z 352 účastníků a mezi nimi bylo i toto čtyřmetrové Subaru.

Třetí generace: Víc prostoru i síly

Druhá generace byla vyráběna do roku 1984, kdy se představilo Leone číslo tři (třídveřová varianta pokračovala ve výrobě do roku 1989). S délkou 4430 mm byl vůz o 150 mm delší než předchůdce a rozvor narostl o 25 mm na 2470 mm. Nejoblíbenějšími variantami byly pětidveřové kombi, opět se dvěma různými výškami střechy, a sedan.

Elegantní třídveřové kupé nabídku obohatilo v roce 1986. Motory přecházely z větší části z předchozí generace a v nabídce byly objemové verze 1,3, 1,6 a 1,8 litru, přičemž vrcholem byla přeplňovaná verze největší jednotky, jež v poslední evoluční verzi nabídla v Evropě výkon 100 kW (136 k). Tato varianta byla s pohonem všech kol schopna zrychlit na 100 km/h za 9 sekund a jet až 190 km/h.

Od roku 1987 dostaly všechny vozy s přeplňovaným motorem trvalý pohon všech kol. Zatímco vozy s manuální pětistupňovou převodovkou a redukcí měly centrální samosvorný diferenciál a hnací sílu rozdělovaly mezi přední a zadní nápravu v poměru 50:50, verze se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou byly vybaveny lamelovou spojkou využívající ke své činnosti tlak oleje v převodovce.

Jednou z technických zajímavostí třetí generace typu Leone byla možnost vrcholnou verzi objednat s elektro-pneumatickým odpružením s možností změny světlé výšky a jejím automatickým udržováním, později uvedeným také v extravagantním kupé Subaru XT.

Výroba typu Leone postupně skončila do roku 1994, když jej nejdříve v roce 1989 doplnilo větší Legacy, dodávané jako sedan a kombi, a následně menší Impreza, která oslavila premiéru v roce 1992. Modelu se do té doby podařilo automobilku Subaru proslavit doslova po celém světě a etablovat ji jako výrobce spolehlivých vozů s technicky unikátním systémem pohonu všech kol.

Převzato se souhlasem časopisu Automobil