Jak se měří spotřeba paliva?

Spotřeba paliva se v posledních letech stala jednou z nejdůležitějších položek v technických parametrech osobních automobilů. Ačkoliv je tento trend spíše smutný, alespoň u nás ve střední Evropě se není čemu divit – cena paliva nám dlouhodobě roste a Evropská unie tlačí na neustálé snižování emisí. Dnes se však podíváme nikoliv na problém ceny paliva, ale na dosahování hodnot spotřeby uváděné přímo automobilkami.

Nejprve však nahlédněme trošku do historie. Do roku 1996 jste ve svém technickém průkazu našli tři hodnoty, které udávaly následující: jízda po městě (měření podobná těm při emisích, max. rychlost 50 km/h) a mimoměstský provoz, kdy se dosahovalo rychlostí 90 – 120 km/h podle typu silnice. Poslední položkou měření byl aritmetický průměr těchto dvou hodnot, což je přinejmenším úsměvné. V roce 1996 však byl zaveden nový systém měření, který měl minimalizovat rozdíly a vnést mezi údaje více reality. Nazýval se NEDC, což v originálním znění znamená New European Driving Cycle, v překladu pak nový evropský jízdní cyklus. Vše je podle platné směrnice 99/100/ECE a sdruženo společně s vypouštěnými emisemi vozu. Nakolik byl NEDC úspěšný, posoudíme níže, připomeňme si však ještě pár nutných faktů.

Co tedy nový systém obsahoval? Tak především jsme se dočkali studených startů, jež byly v minulosti zcela opomíjeny, ačkoliv v reálu k nim dochází takřka pokaždé. Dále byl upřesněn nájezd, který musel být v rozmezí 3-15 tisíc kilometrů testovaného vozu. Samozřejmě jeden z nedílných faktorů ovlivňujících výslednou spotřebu je skutečnost, jak je automobil zajetý, a právě proto je testováno více kusů. Dále pak městský cyklus nečinil pouze 33 %, ale nově 36,8 %. Pro městskou část pak jsou vyhrazeny 4 testovací části, při nichž automobil třikrát po sobě zrychlí na 15, 32 a 50 km/h. Celková délka testu je 13 minut, automobil jede nejvýše 50 km/h a na trase dlouhé 4 km je průměrná rychlost 19 km/h. Mimoměstské měření pak zahrnuje pohyb v rychlostech 0-120 km/h, celková délka 400 sekund. Poslední, a pro mnohé také nejdůležitější, kombinovaný režim, tvoří oba zmíněné cykly, délka trvání je přibližně 20 minut a na trase dlouhé 11 kilometrů automobil jede průměrně 34 km/h. Při všech měřeních je automobil zatížen 75 kg řidičem a 100 kg zavazadlem.

Jak můžeme vidět, i nový systém má mnoho chyb, které zdaleka neodrážejí skutečnost. Mezi největší problémy zahrňme podmínky, ve kterých je testováno. Auta nejezdí po cestách, nýbrž jsou testovány na válcích, což zkresluje skutečné tření na běžné silnici. V hale, kde testy probíhají, je absolutní bezvětří, s automobilem se nezatáčí. Stručně řečeno, podmínky testování zcela popírají všechny aspekty běžnému provozu vlastní. Navíc, během testu se neměří skutečný úbytek objemu paliva z nějaké normované nádoby, nýbrž obsah emisí CO2, ze kterého se pak podle tabulek přepočte spotřebované množství paliva.

Položme si však otázku zda je to chyba automobilek samotných? Nikoliv. Tak jako v mnoha případech, i zde narážíme na chybu v systému samotném. Je zcela logické, že ta či ona značka nezačne hromadně testovat vozy na závodním polygonu, jelikož by za těchto podmínek dosahovala určitě jiných hodnot, než ostatní výrobci testující na válcích. Abychom však nebyli pouze kritičtí, pak musíme říci, že z času na čas tabulkových hodnot lze dosáhnout, avšak mnohdy s urputným úsilím a rozhodně ne za standardních podmínek.

A jak tedy přesně změřit spotřebu vašeho vozu? Zapomeňte na palubní počítače, maxidoty, cokoliv. Ty nelžou o nic méně než hodnoty na papíře. Nejlepší cestou, jak dosáhnout co možná nejpřesnější spotřeby, je klasické měření tankování. I to však má svá úskalí. Pokud byste chtěli být absolutně přesní, museli byste tankovat plnou nádrž u jednoho stojanu, té jedné benzínky po dobu přibližně 5 tisíc kilometrů, což sice není nemožné, ale minimálně obtížně dodržitelné. Pozor také na rozšířené klišé, že stačí tankování do „cvaknutí“ pistole, to je nesmysl. Jednotlivé tankovací pistole se liší a čidlo tak vždy není ve stejné pozici. Benzín při tankování do nádrže tryská, čímž dochází k vlnění hladiny, která tak čidlo sepne dříve, než je palivo skutečně na pomyslné rysce. Automobil musí být na zcela rovné ploše, prost nerovnoměrného zatížení (tj. 80 kg pasažér na zadním sedadle vám udělá rozdíl klidně několika litrů). A rozhodně nelze spotřebu relevantně měřit po jednom tankování. Traduje se, že minimum pro představu je deset nádrží.

Je však smutné, že tyto měřící postupy musíme provádět sami. Ono totiž vymyslet něco skutečně funkčního není úplně jednoduché a logicky žádný z výrobců nechce být diskriminován. Ať tak či onak, zatím si musíme poradit sami. Existují servery jako spritmonitor.de či další, tyto však doplácejí na to, že zde většinou píší lidé od přírody šetřiví, navíc zde nejsou uvedeny podmínky, za jakých bylo spotřeby dosaženo. Nezbývá nám tedy než doufat, že v následujících letech dojde k nějaké změně, která přiblíží čísla na papíře realitě.