Jak na zkušební jízdu při koupi ojetiny?
Zdroj: archiv redakceMnoží se nám v Poradně dotazy, jak správně vyzkoušet ojeté auto před jeho koupí. A my to chápeme, je to nadčasové téma, potřebné dnes a denně pro všechny zájemce o pořízení auta z druhé ruky. Oprašme tedy článek, který se problematice věnuje, a nezáleží na tom, jestli jde o ojetinu z bazaru anebo od soukromého prodejce, tedy od přímého majitele.
Jízdní test odhalí mnohé nedostatky, které při pouhé statické kontrole poznat nelze. Pokud pořizujete vůz na inzerát, nabízí se tak příležitost zjistit, jak s ním nejspíš současný majitel zacházel. I to může být při rozhodování podstatné.
Samozřejmě každý automobil je náchylný k jiným problémům, avšak řadu běžných opotřebení poznáte u všech vozidel stejně. Zkrátka platí, že ať už máte v hledáčku škodovku, fiat nebo mercedes, několik důležitých prvků u všech vozů prověříte při dodržení shodného postupu. Patří mezi ně například stav poloos či automatické převodovky.
Než vyjedete
Důležité je, aby byl před zkouškou motor studený. Nejprve prověřte, zda není na víčku doplňování oleje vysrážená voda – po vychladnutí udělá bílý film. V expanzní nádobce zase nesmíte nalézt stopy mastnoty ukazující na pronikání oleje do chladicí kapaliny. To by ukazovalo na poškozené těsnění pod hlavou či samotné hlavy motoru. Prohlédněte si také olejovou měrku a hleďte nejen na množství oleje – u atmosférických zážehových pohonných jednotek nesmí být olej černý. V případě přeplňovaných zážehových agregátů může trochu změnit barvu, ale černý by také neměl být.
U dieselů je to něco jiného, zde olej mění barvu velice rychle a to až do černa. „V případě, že jde o vozidlo s automatickou převodovkou, prohlédněte měrku i zde. Olej nemá být špinavý. Důležité je, že se jeho množství měří u různých automobilů jinak. Někde v klidu, jinde za běhu agregátu a podobně,“ upozorňuje na odlišnosti Petr Vaněček, ředitel výkupu AAA AUTO.Před otočením klíčkem v zapalování nastražte uši – teď musí zachytit každý nezdravý zvuk, každé klepnutí či zadrnčení. Samotné nastartování by mělo proběhnout hladce. Motor má naskočit na poprvé a to bez přidání plynu! Otáčky musí držet bez potíží a nesmí „houpat“.
Zdá se vám zpočátku běh motoru příliš hlučný? Tomáš Rajchman, specializující se na opravy vozidel Ford, uklidňuje: „Prvních pár vteřin může být hlučnější, jakmile se naplní hydraulická zdvihátka, musí utichnout. Zároveň se během těch pár sekund dostane olej všude a na snížení hlasitosti se tedy podepíše i správné mazání.“ Od této chvíle je třeba sledovat teploměr. Ručička se nikdy nesmí dostat přes 90 stupňů. První kilometry zkušební jízdy by měly být pozvolné, zejména pokud jde o auto se vznětovým agregátem, který se zahřívá pomaleji. Pro provozní teplotu (oleje) bude potřebovat asi patnáct kilometrů jízdy.
Dobrým tahem je požádat prodávajícího, aby nejprve řídil on a zavez vás někam, kde bude možné vozidlo vyzkoušet – třeba na nějaké parkoviště. Získáte tak možnost sledovat, jak se k automobilu chová, třeba jak řadí, zda nevymetá každou díru a podobně. To je důležité zejména pokud jde o vůz s automatickou převodovkou, kde se nemá za jízdy vyřazovat, protože v tu chvíli nemaže. Mnoho majitelů to neví a myslí si, že vyřazením a pozdějším opětovným zařazením „déčka“ šetří palivo. Že sebou auto škubne, a ze skříně kolikrát vyjde rána jak z děla, je nechává klidné. Od takto poznamenaného vozu rychle pryč. Automat je zde časovanou bombou a opravy přijdou draho.
Pozor na specifika automatických převodovek
Rozjíždění s vozem musí být bez problémové a plynulé. Pokud jde o automobil s automatem, předem si zjistěte, jak má řadit. Třeba vozy Mercedes se šestiválcovými motory se od určitého roku rozjíždějí na dvojku (u dieselů se s tím začalo později než u benzinu). Setkat se s tím můžete například v řadě W124.Pokud jde o automat, tak ten musí vždy řadit při mírném plynu bez škubání! Při sešlápnutí plynu na podlahu (nejsou-li již nyní vysoké otáčky) má dojít k podřazení. „Podřazení můžete cítit více, ale výrazný ráz by to být neměl. Je dobré ozkoušet více vozů, aby bylo možné srovnávat,“ radí Rajchman.
Pokud to skříň dovoluje, vyzkoušejte manuální řazení všech rychlostí. Až zastavíte, prověřte parkovací polohu. „Do polohy „P“ se volič nikdy nesmí dávat za jízdy, ne každý to ale dodržuje. I při pomalém popojíždění jde o značný ráz, který rozhodně není ku prospěchu,“ doplňuje Tomáš Rajchman. Zkuste si s vozem také zacouvat, právě zde se často poznají první problémy. „Nikdy vůz nesmí poskakovat nebo se chovat, jako kdyby prokluzovala spojka. To značí únik tlaku v převodovce a tedy nutnou opravu,“ varuje před typickými příznaky Petr Vaněček z AAA AUTO.
Po jízdě ještě jednou vytáhněte měrku oleje převodovky a opatrně přičichněte (pozor, olej je horký!). Nesmíte cítit spáleninu!
Za volantem
Je-li automobil vybaven dvouhmotovým setrvačníkem a slyšíte od spodu motoru klapot, který po sešlápnutí spojky utichne, je na vině jeho nadměrné opotřebení (po zahřátí může utichnout). Výměna přitom není levná.
Při jízdě si všimněte, zda vůz netáhne do strany. Na rovném úseku můžete vyzkoušet brzdy, pozor ale na vozidla jedoucí za vámi. Petr Vaněček popisuje, jak postupovat: „Nejprve brzděte zlehka, automobil neznáte a tak není dobré hned dupnout na brzdu. Pozorujte, co dělá volant. Klepe se? Nemá tendenci se otáčet? A co noha na brzdě? Jde-li o vůz bez ABS, nesmí pedál pulzovat. To by značilo zvlněné brzdové kotouče.“ Najděte si vhodné rovné místo a vyzkoušejte brzdit na plno s koly přímo. Auto se nesmí stáčet, ABS musí pracovat. U vozu bez ABS se musí zablokovat všechna kola ve stejnou chvíli.
Ani za jízdy kdy nebrzdíte, se nesmí volant rozvibrovat. „Pokud se to děje, jde pravděpodobně o vadu pneumatik, špatně vyvážené kolo nebo vůle na silentblocích stabilizátoru. Může jít ale i o problém se řízením. Hučení od kola zase značí, že je ložisko na konci životnosti,“ dodává Rajchman.Poloosy zkontrolujete tak, že budete kroužit na jednu a poté na druhou stranu s koly v plném rejdu. Jejich špatný stav prozradí typické cvakání. Přibrzďováním v zatáčce (při přenosu váhy na přední nápravu, tedy ideálně z kopce) se také často prozradí vadné silentbloky motoru a to nárůstem vibrací. U mnohých vozidel postižených tímto problémem, se při vypínání značně zaklepe motor. Při přejezdu nerovností dobře naslouchejte. Cvakání od nápravy může značit vytlučené čepy nebo vůle v táhlech stabilizátoru. Závadu je třeba definitivně určit na zvedáku.
„Pokud testovaný vůz lidově řečeno plave při výjezdech ze zatáček a na horizontech, hledejte příčinu v opotřebeném zavěšení zadní nápravy. Avšak pozor, také by se mohlo jednat o automobil po vážné nehodě. Vadné silentbloky odhalíte při prověrce vozu na zvedáku,“ popisuje další možné závady zástupce autobazaru. Jestli zaznamenáte při prudkém přidání a ubrání plynu škubání či dokonce tupé rány od podvozku, jde nejspíš o vůle v uložení ramen. Může se jednat i o vůle v horním uložení tlumičů, pak se ale zvuk neozývá zespodu od kol.
Po jízdě
Motor nikdy nesmí při zkušební jízdě vařit. Teplota se musí držet v normálu. Jestli je automobil vybaven klimatizací, nezapomeňte ji za jízdy zapnout a vyzkoušet.
Po zastavení motor nevypínejte. Při volnoběhu si vezměte i rukavice, do ruky hadr a velice opatrně otevřete víčko pro dolévání oleje – zde opravdu pozor, olej je horký a může stříkat ven! U nevyběhaného motoru by se to ale dít nemělo! U některých agregátů je možné, že vyjde pár okem těžko viditelných kapiček. Zde nejde o závadu – záleží totiž na konstrukci vršku pohonné jednotky. Přesto nesmí olej výrazně stříkat.
Po uzavření motoru lze ještě otevřít expanzní nádržku chladicí kapaliny – avšak velice opatrně, čekejte horkou páru. Je-li motor poškozen, tak i vařicí vodu! Zde je riziko opaření velké! Pokud je vše bez závad, voda zůstane v nádržce. Požádejte prodávajícího, ať krátce sešlápne plyn. V nádržce se nesmějí dělat bubliny, což by značilo vadnou hlavu válců. Po zhasnutí motoru ještě jednou prověřte, že nejsou ve vodě stopy oleje.
Poté zkuste znovu nastartovat. I teplý motor musí naskočit bez potíží. Zejména u dieselů si dejte pozor. Nezřídka totiž odejde naftové čerpadlo a za tepla pak vůz nestartuje. Všimněte si, v jakém pořadí a s jakou prodlevou zhasínají kontrolky na přístrojovém štítu. Kontrolka airbagů musí vždy zhasnout samostatně, jinak je přepojena na jinou kontrolku!
Nyní za běhu již ohřátého motoru zjistěte barvu výfukových plynů. Hustý bílý kouř ukazuje na pronikající vodu do spalovacího prostoru, což je velice vážný problém. Pravděpodobnou příčinou je opět poškozené těsnění pod hlavou či prasklina samotné hlavy válců. Modrý kouř ukazuje na velké opotřebení pohonné jednotky. Přes pístní kroužky se do spalovacího prostoru dostává množství oleje a to způsobuje typické zabarvení výfukových plynů. U takového vozu se lze setkat také se zaolejovaným vzduchovým filtrem.
Černý kouř značí, že se do spalovacího prostoru dostává více paliva, než je agregát schopen spálit. Pohonná jednotka je tedy takzvaně přednastavena, tlaky ve válcích nejsou dostatečné a vadu se prodávající snaží zamaskovat nastavením palivového čerpadla na větší průtok pohonných hmot.
Jaké jsou nejčastější problémy jednotlivých značek?
Alfa Romeo, Fiat, Lancia jsou velmi náchylné na problémy s poloosami.
Audi, Seat, Škoda, Volkswagen – s motory 1.9 TDI trpí na vadné váhy vzduchu.
BMW – u vozidel se silnějšími motory a vyšším kilometrovým proběhem se objevují vůle v diferenciálu a na silentblocích zadní nápravy. Automobily jsou velice citlivé na vyvážení kol. Drobné nedostatky mohou způsobit velké vibrace.
Ford – starší vozy této značky se nezřídka potýkají s nepravidelným během motoru vinou zaneseného volnoběžného ventilu, časté jsou vůle na předním příčném stabilizátoru. Čtyřstupňové automatické převodovky mají velice špatnou pověst z důvodu častých závad.
Mercedes – čtyřstupňové samočinné převodovky jsou dávány za vzor spolehlivosti, novější pětistupňové však spadají do průměru.
Citroën, Peugeot – vozidla s multiplexní sítí trpí na potíže s elektronikou.
Renault, Dacia – starší agregáty 1.5 dCi nezřídka zlobí drahé vstřikovače common railu.
Starší automobily obecně – nezřídka se objevuje váznutí brzd z důvodu koroze, zvlněné brzdové kotouče, stará brzdová kapalina se sníženým bodem varu či nadměrné opotřebení dvouhmotového setrvačníku, je-li jím vůz vybaven.
