Jak být lepším řidičem – kapitola 4: Vedení pohledu

Minulý díl: Jak být lepším řidičem – kapitola 3: Plynulost = rychlost

Už jsme se naučili v autě správně sedět, zvládli jsme i správné držení volantu a trénovali jsme plynulou jízdu a její přínos pro skutečnou rychlost. V další části seriálu Škola jízdy – jak být lepším řidičem se podíváme na vedení pohledu a jak dokáže pomoci při řešení krizových situací.

Buďte napřed
Dívejte se a myslete daleko dopředu. Včas se tak připravíte na situaci, která se děje na horizontu. Svítí v dálce na dálnici všem brzdová světla? Nejede v protisměru na rušné silnici už dlouho žádné auto? To všechno může signalizovat, že se v místech, kam dojedete za minutku, něco děje. Čtěte tak dění na silnici a přizpůsobte tomu svou rychlost. Pojedete potom plynuleji a efektivněji.Při dynamické jízdě se snažte odhadovat profil silnice a zatáček, jak daleko dovedete. Nečekejte, až se před vámi otevře nová zatáčka, přizpůsobte stopu v první zatáčce tak, abyste ideálně vjeli do zatáčky další a tak dále. Sklon a zakřivení silnice snadno poznáte pomocí orientačních bodů, jako jsou stromy a sloupy.

Mějte vždy únikový plán
Nenadálá situace potká každého, proto na ni buďte připraveni. Ať už se jedná o auto, které vyjede do protisměru, zvěř nebo třeba díru v silnici, hledejte neustále možná místa k úniku. Je přece lepší vyjet s autem ze silnice do rovného pole, než se čelně srazit s protijedoucím vozem.

Zvláště pozorně si promyslete „plán B“, když se blížíte ke křižovatce z  hlavní silnice. Nikdy se nelze spoléhat na to, že přednost dostanete. Když budete připraveni, můžete případnému střetu zabránit. Toto platí hlavně pro motorkáře, protože ti se na přednost spoléhat nemůžou vůbec…

Nekoukejte na špičku kapoty
Co se děje metr před vaším autem, vás zajímat nemusí, protože s tím už stejně nic neuděláte. Pokud totiž budete pohledem i myšlením napřed, dění pár metrů před sebou budete znát dlouho dopředu. Situaci před autem stejně vnímáte automaticky, neboť ji vždy máte v zorném poli. Buďte proto neustále očima daleko vpředu a netěkejte s nimi z levého okraje kapoty na pravý. Koukat těsně před auto má smysl jen tehdy, když se snažíte s off-roadem projet velmi náročný terén, ale to jedete velmi pomalu.Kam koukáš, tam jedeš
Docela často se stává, že řidič, který se snaží projet zatáčku, se upne zrakem na její apex a není schopen se od něj odpoutat. Přestane tak vnímat silnici před sebou a vlastně vůbec neví, jak vypadá výjezd ze zatáčky a situace za zatáčkou, jen aby trefil přesně ten apex. Vrchol zatáčky si ale řidiči často zvolí příliš brzy, takže si zatáčku jako by narovnají. Výsledkem je pak vyšší rychlost průjezdu a nutnost korigovat směr a dotáčet (někdy i dokonce brzdit) auto daleko za apexem, aby nevyjelo do protisměru. A tady se celý problém ještě prohlubuje, protože řidič pak začne hledět těsně před auto, aby se ujistil, jestli už nepřejel dělící čáru na silnici. Když se pak v takovém místě objeví protijedoucí auto, o kterém řidič, který civí metr před kapotu, neví, vzniká další nebezpečí – že řidič upne zrak na toto auto.

Pohled musí směřovat dál a pryč ze zatáčky, nesmí se přenést na nenadálou překážku. Najděte si únikovou cestu a tlačte zrak tam, kam chcete jet, přesouvejte vědomě pohled dál od překážky. Tím, že se upřete na nežádoucí předmět uprostřed silnice (spadlý strom, jelen, opilý cyklista…), ho pravděpodobně trefíte „na komoru“. Tento fenomén, kdy se vaše oči leknutím upřou na nebezpečí, se nazývá:

Fixace na překážku
Protože krizová situace přichází z nenadání, člověk se jí zpravidla lekne. Každý se tak na vzniklý problém upne a neumí od něj odpoustat zrak. Jenže to je, jako byste byli v tunelu a místo toho světla na konci je právě překážka. Srážka je tak nevyhnutelná.

Často dochází k tomuto problému, který můžete pozorovat i na sobě, při dlouhé monotónní jízdě po dálnici, kdy se řidič přestane soustředit na dění daleko před sebou a jeho zrak se upne na světla před ním jedoucího auta. Když pak začne toto auto intenzivně brzdit, řidič vidí jen žhnoucí brzdová světla a ten za ním to samé a tak dále a tak dále… Výsledku se pak říká hromadná nehoda a televizní stanice si na tom rády smlsnou. Příčinou tak není, jak se policie snaží tvrdit, jen nedodržení bezpečné vzdálenosti. Příčinou je také fixace pohledu na překážku, v tomto případě na světla a kufr před vámi jedoucího auta.

Asi nejznámnějším příkladem fixace pohledu na překážku je jeden závodník v Rally Paříž-Dakar. Motorkář se hnal pouští, kde široko daleko nebylo nic než jen písek a písek. A jeden strom. Tento závodník ten jediný strom na tisíci čtevečních kilometrech trefil.Jak se fixaci pohledu vyhnout?
Přeneste pohled dál a stranou, vaše ruce budou pohled následovat a je velmi pravděpodobné, že se překážce vyhnete. Snadno si to můžete vyzkoušet ve škole smyku, kde se podobně vedení pohledu trénuje na náhodně spouštěných vodních stěnách. Zůstaňte zírat na vodní stěnu a  připravte se na důkladné mytí podvozku vašeho auta. Když však přesunete pohled stranou a za překážku, budete v suchu.

Dá se to naučit, stejně jako se naučíte mačkat spojku nebo řadit. Dívejte se přes auto před vámi. Pokud přes něj nevidíte, vykoukněte stranou (nemusíte nutně přesahovat půlkou auta do protisměru). Když auto začne například prudce brzdit, vy s nějvětší pravděpodobností jen cuknete volantem a  auto objedete, protože váš pohled je již namířen před něj – tedy do míst, kam chcete jet. Když ale bude upřen na jeho brzdová světla, už se mu nevyhnete.

Co tím vším získáte?
Krom pocitu, že „víte, do čeho jedete“, bude vaše jízda i mnohem plynulejší a klidnější. Zároveň vyšší plynulostí pomůžete snížit spotřebu paliva, protože budete lépe číst terén, odhadovat zatáčky a místa, kde je třeba zpomalit. Díky správnému vedení pohledu získáte mnohem lepší přehled o dění na silnici a lépe se připravíte na řešení krizových okamžiků a nenadálých situací.

Příště: Podíváme se na to, jak předvídat a odhadovat situaci na silnici a jak tomu přizpůsobit rychlost.