Jaguar XKR

• Dynamika 10

• Chování na silnici 10

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 10

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 10

Zaměstnání motoristického novináře není taková idylka, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale nebudu se vám snažit namluvit, že je to neustávající nudná dřina. Není. Přestože dost často testujete auta, která byste si v životě nekoupili, protože jsou nekvalitní, ošklivá, nebo nefungují tak, jak by měla, jednou za čas se objeví něco opravdu zábavného.

Ve srovnání se západními kolegy jsme ale pořád ještě žabaři. Mezi českými novinářskými auty nenajdete žádná Ferrari či Lamborghini a vypůjčit si alespoň na pár hodin Porsche je téměř nadlidský úkol. Naštěstí je tu pár automobilek, které se novinářům snaží vyjít vstříct, takže se občas můžeme těšit na něco skutečně zajímavého. Na nový Jaguar XK jsem se těšil opravdu hodně. Zaprvé mě navnadily komentáře anglických kolegů, kteří se vesměs rozplývali nadšením. Pochopitelně jsem bral v úvahu, že v tom bude i kousek patriotské hrdosti, jenže ono se stačí na nové XK podívat. Je to prostě nádhera a pro mě osobně jedno z nejkrásnějších aut současné produkce. Víc se mi líbí jen Aston Martin DB9, který je ovšem cenově o kategorii výš a navíc patří k těm autům, které asi v české novinářské flotile nikdy nebudou. Není náhoda, že oba tyto krasavce vytvořil stejný designér.

Nepolapitelná kočka

Jenže Jaguar se pro mě stal jednorožcem. Poprvé se o zapůjčení začalo mluvit už na podzim minulého roku, ale pořád to nevycházelo. Nakonec jsme dokázali domluvit termín na vánoce. Těšil jsem se, jak s atmosférickým XK objedu polovinu republiky v rámci svátečního rodinného navštěvování, jenže Murphy opět zaúřadoval. Kolegovi, který měl auto přede mnou, nějaký šikulka při parkování mírně načechral příď, takže Jaguar musel do servisu a já měl opět smůlu. A provázela mě celý zbytek zimy. Ještě než atmosférický model oběhl zbytek důležitějších redakcí, šťastný zákazník na něj složil zálohu, takže další testovací termín už jsem si dohodnout nemohl.

Naštěstí se ale mezi novinářskými auty objevil další Jaguar. Špičková verze XKR má stejný vidlicový osmiválec o objemu 4,2 litru, ale tentokrát přeplňovaný kompresorem, takže na zadní kola posílá 420 koní. Možná to vzbuzuje představu supersportovních výkonů, ale nenechte se zmást. XKR není sporťák, je to grand tourer v tom nejlepším slova smyslu. Jeho doménou jsou transkontinentální vyjížďky, ale v žádném případě netvrdím, že patří výhradně na dálnice. Naopak, nedokážu si představit lepší nápad, než tohle auto vzít na výlet před alpské průsmyky a pak po okreskách francouzské Riviéry. Jenom si nepředstavujte nějaké extra vražedné tempo. Na vymetání úzkých zatáček je Jaguar příliš velký a hlavně – i přes celohliníkovou karoserii to není žádná lehká váha. Automobilka udává necelých 1700 kg (což už samo o sobě není málo), jenže několika nezávislým zdrojům ukázala váha o celý metrák víc.

Žádná lehká váha

Vážně je to znát. Společně s Jirkou jsme vzali XKR na jednu z odzkoušených okresek a většinu jízdy se naše komentáře točily okolo hmotnosti. V ryzích sporťácích by o tom nepadlo ani slovo. Také jsme se shodli, že těch 420 koní není při akceleraci cítit tak, jak jsme čekali. Žádný kopanec do zad, spíš neustávající, sametově plynulý tah. Zatímco jsme polemizovali, kolik koní by asi Jaguar ještě potřeboval, aby byl opravdu rychlý, zapomněli jsme se podívat na tachometr. Ten se nám totiž celou dobu snažil taktně naznačit, že koně navíc potřeba nejsou. XKR vám sice nehází hlavou jak při metalovém koncertu a v zatáčkách vám neskrývá, že něco váží, ale zároveň si udržuje daleko větší rychlost, než by se zdálo. I když v zatáčkách musíte o něco pomaleji, než byste zvládli třeba v MX-5 nebo Cliu Sport, na rovninkách váš kompresor podobné soupeře rozemele na prach.

V souvislosti s tímhle autem lze určitě mluvit o potěšení z jízdy, i když úplně bez výhrad to není. Například řízení – v zatáčkách je příjemné vyvážené a poskytuje i chvályhodnou zpětnou vazbu, ale kolem středové polohy v něm není cítit skoro nic. Ani jedinou výhradu ale nemám k automatické převodovce. Řadí velmi dobře a při podřazování ve vyšších otáčkách umí vykouzlit krásné meziplyny.

Rychlost a komfort

Maskování rychlosti patří mezi největší přednosti nového XK, i když by se dalo polemizovat, jestli je to vlastně přednost. Na dálnici se Jaguar sám od sebe ustálí na rychlosti 160 – 170 km/h, aerodynamický hluk je téměř neznatelný, uvnitř panuje naprostá pohoda. To je výhoda. Nepohoda nastává v okamžiku, kdy projedete kolem radaru… Jediná šance, jak uchránit váš řidičák před zvýšenou těžnou trestných bodů, je použití tempomatu. Aktivní radarový kousek na palubě Jaguaru se určitě řadí mezi ty lepší systémy, které s vámi při zpozorování tři kilometry vzdáleného kamionu nebudou nervózně cukat a když se pruh před vámi uvolní, nečeká čtrnáct dní, než zase povolí autu zrychlit.

Když už ale mluvím o jízdním komfortu, rovnou zmíním jedno z největších překvapení, které mi XKR přichystal. Ohromující dvacetipalcová kola, obutá do nízkoprofilových slupiček plus tužší sportovní podvozek XKR (o 38% vpředu, o 24% vzadu) napovídají, že to s pohodlnou jízdou ve městě nebude žádná sláva, ale kupodivu je pravdou pravý opak. Běžně velké výmoly a nerovnosti Jaguar prostě ignoruje, ucítíte jen ty skutečně velké. Přesouvání po městě je překvapivě bezproblémové, tohle se Jaguaru skutečně povedlo.

Luxus s výhradami

Nemohu si odpustit srovnání s minulou generací, ačkoli se vlastně dá říct, že se srovnávat vůbec nedají. Do starého XK jsem se skoro nevešel, jízda byla kodrcavá a ovládání auta mělo k ergonomii daleko. Uvnitř vládla záplava dřevěného obložení, která náročně zkoušela vkus všech prřihlížejících. V porovnání s tím, je interiér současného XK naprosto úchvatný. Ergonomicky mu jde vytknout jen málo co a leštěné dřevo vypadá daleko přijatelněji – i když osobně bych si raději objednal nějakou imitaci hliníku či karbonu. Nelze ale uniknout faktu, že některé plasty nevypadají úplně nejlíp. Například kaplička okolo displeje navigačního systému rozhodně není z materiálu, na který bych chtěl v autě za tři miliony koukat. Také některé další ovladače působí trochu levně.

Pokud jde o praktičnost, na zadní sedadla rovnou zapomeňte. Nevejde se tam nikdo – a tím myslím skutečně nikdo. Ani děti – protože tam nedostanete dětské sedačky. O zadních místech spíš přemýšlejte, jako o rozšíření zavazadlového prostoru. Kufr byl navržen tak, aby se do něj vešly dva vaky golfových holí – ale i když tomuto poklidnému sportu neholdujete, svou velikostí vás nezklame. Zavazadla dvou cestujících spolkne bez problémů.

Místo divocha uhlazený elegán

Někteří z vás si možná už od začátku říkají, že 420 koní na zadních kolech bude skvělá zábava třeba někde na letišti. Ano, myslel jsem si to taky. Jenže společně s kompresorem montuje Jaguar do XK také nevypínatelný stabilizační systém, takže jsem na nějaké rozmařilé driftování musel bohužel zapomenout.

Nedá mi to a musím se znovu zmínit o designu. Základní tvarosloví je shodné s minulou generací, což určitě není na škodu. Jak jsem si měl možnost ověřit, tmavě zelený exemplář minulého XK8 s krémovým interiérem je jedním z nejmocnějších nástrojů, chcete-li si na ulici získat přízeň něžného pohlaví. Nebudu rozebírat kvality a pohnutky slečen, které na mě z chodníku mávaly, ale zkrátka a dobře to funguje. Nový XK je ještě krásnější. Kompresorová verze se liší předním nárazníkem (osobně se mi víc líbí základní verze) a vdechy na kapotě.

Vydržel bych se na něj dívat hodiny. Když jsem ho fotil, šlo to úplně samo od sebe, byla to radost. S výjimkou již zmíněného Astonu je to jediné auto, jehož obraz bych snesl na stěně v obýváku – jinak se snažím svou domácnost prací příliš nezatěžovat. Jenže Jaguar je spíš socha, než auto. Šestkový bavorák je možná technicky dokonalejší a Mercedes od AMG bude mít určitě brutálnější zátah, ale kdybych sháněl třímilionové gétéčko, jedno vím naprosto určitě. Neváhal bych ani minutu.

Honza Koubek

Měření a technické údaje