Isuzu D-Max Double Cab 2.5 Diesel Custom

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 7

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7

RADOSTI Dobrý motor se skvělým průběhem výkonu a přátelskou spojkou, na pickup s tunovou nostností pohodlný podvozek, rád jezdí smykem

STAROSTI Jako osobní auto se nehodí, nerad jezdí víc než stovkou, rád jezdí smykem

Nejsem žádný mistr driftu, a právě proto se vždycky kolem vánoc snažím ukrást v redakci nějakou zadokolku a trénovat. Tentokrát to vyšlo na poslední chvíli. Klíče od Mazdy 3 MPS jsem s Daliborem směnil (proti jeho vůli) den předtím, než v Chomutově poprvé pořádně napadl sníh. Vlastně to bylo ještě vloni, takže by Isuzu D-Max mělo patřit do článku o tom nejlepším, co mě potkalo uplynulý rok. Mezi svátky už byl bohužel napsaný.

Vězte, že toho zasněženého předsilvestrovského večera mi cesta z občerstvovny domů trvala třikrát déle, než kdybych šel pěšky. Pickupy se samosvornými diferenciály mají něco do sebe. Vždycky mě udivovalo, že se do drtivé většiny z nich vůbec nedá pořídit ESP – vždyť kdo jiný než poctivý podnikatel by měl chtít elektronickou pojistku proti neopatrnosti zaměstnanců? To umí profesionální řidiči tak dobře jezdit smykem?

Ne že by šel D-Max na suchu nějak snadno bokem. Plavný je stejně jako všechny nenaložené pickupy, ale silnice se drží výborně. Když pak přijde na věc, přední kola to samozřejmě vzdají první. Na mokru, a nedej bože na sněhu, je to ovšem úplně jiný příběh. Už slabší dvouapůllitr dosahuje svého nejvyššího točivého momentu 280 newtonmetrů kdekoli mezi 1800 a 3400 otáčkami za minutu, takže razantní přišlápnutí plynu na kteroukoli z rychlostí pošle zadek okamžitě bokem. Jde o velmi uspokojivou zábavu, protože stejně jako ve všem co dělá, také při jízdě smykem je Isuzu D-Max dokonale čitelné. V tom tkví jeho síla.Do hloubky
Stručný zmatený úvod bychom měli za sebou, teď k vážným věcem. D-Max samozřejmě není stroj na driftování. Má vozit náklad a Isuzu se tím netají – pokud sháníte osobní auto s korbou, Nissan vám rád prodá Navaru, nebo si můžete počkat na nový Ranger. D-Max mnohem víc připomíná minulou generaci Fordu a další pracovní pickupy.

Ne že by neměl co nabídnout po cestě do práce. Jediný malý model v současné nabídce českého importéra Isuzu je naopak až nečekaně pohodlný – pokud mé vzpomínky časem nevybledly, jde o zdaleka nejpohodlnější pickup, jakým jsem kdy jel. Možná s výjimkou Navary, která ovšem neklade důraz na užitné vlastnosti a snaží se být osobním autem (na tahání nákladu má Nissan model NP300).

D-Max je pracant, a pokud to příplatková výbava náhodou ukryje před okolním světem – v nabídce příslušenství najdete dokonce i chromované rámy kolem celého auta – uvnitř se nákladní kořeny neschovají nikdy. Interiér je jednoduchý a při srovnání s běžnými osobními vozy nejméně o generaci zastaralý. Najdete tu jedinou řadicí páku, připojitelný pohon předních kol i redukci řadí elektronika na povel tlačítkem. Možná šli u Isuzu po moderní image, možná vyvinuli elektronické ovládání pro verze s automatem, a když už ho měli, vybavili stejně manuální verze. Kdo ví. Mimochodem předek lze připojit za jízdy do sta kilometrů v hodině. Kvůli redukci se musí zastavit.

Pokud vás zajímá výbava, Japonci nebyli skoupí na rozmazlování. Klimatizaci mají už v základu všechny D-Maxy vyjma toho nejlevnějšího, jehož pohonné ústrojí jako jediné spoléhá výhradně na zadní kola. Všechny čtyřkolky dostaly také otáčkoměr (ano, zadokolka ho nemá) a věci jako centrální zamykání i elektrická okénka na všech relevantních pozicích (tedy vpředu a podle verze i vzadu, páté okno otevírací není) jsou standardem napříč nabídkou. Elektrická zrcátka a výškově nastavitelný volant bohužel dostanete výhradně k dražším výbavám Custom, které stojí o 53 víc dražší než základní Basic. Custom obsahuje také jinou palubní desku, lakované lemy blatníků nebo litá kola. Zajímavostí verze s dvojitou kabinou jsou pak úchyty IsoFix vzadu.

Rádio kupodivu není součástí žádné výbavy, D-Max má pouze přípravu, zbytek najdete v katalogu příslušenství. Jak už zaznělo výš, nedostanete ani ESP a zapomenout můžete na parkovací senzory. Absence těchto dvou položek není v ceníku pickupu ničím neobvyklým, ale já bych se ještě jednou odvážil této skutečnosti podivit. D-Max není nic pro amatéry a zbabělce – neopatrného řidiče s těžkou nohou dřív (v zimě) nebo později (v létě) pořádně vyděsí a o parkování v hustě obydlených oblastech budete vyprávět ještě svým dětem. Už proto bych D-Max doporučil jen starším a pokročilým.

Jestli se za takového považujete, určitě neopomeňte prohlédnout katalog příslušenství. Spousta zajímavých doplňků se ukrývá právě tam. Chcete nezávislé topení? Vzduchový podvozek Bilstein? Kryty na podvozek, větší světlou výšku, Alcantaru na sedadla (navlékací, zato s vyhříváním)? V nabídce najdete mnohem víc včetně tří různých hardtopů, plachty, už zmíněných rámů, jiných kol a nových nárazníků. Možností není málo.Na silnici a v terénu
Jak už bylo řečeno, D-Max patří mezi svými k pohodlným. Zadek drncá, ale rány nejsou tak ostré jako v jiných pickupech. Mohou za to zřejmě pětilistá pera na zadní tuhé nápravě, která dostala do kolébky značně progresivní chod. Přední náprava verzí 4×4 je odpružená torzními tyčemi, zřejmě z prostorových důvodů (zadokolka má vinuté pružiny), ale toto uspořádání není nijak méněcenné. Kola naopak pohlcují nerovnosti s naprostou samozřejmostí a pneumatiky s vysokým profilem spolehlivě zlikvidují i ty nejmenší nerovnosti.

Ve vyšších rychlostech je auto stabilní, neplave a neskáče po silnici jako třeba Jeep Wrangler, přestože už ten se chová na off-road přijatelně. V legálním tempu zůstává nákladní Isuzu klidné i na rozbité dálnici. Jen po něm nesmíte chtít příliš rychlé změny směru, pak má sklony jet prostě rovně.

K předchozímu odstavci je nutné říct, že spojení „ve vyšších rychlostech“ neznamená sto osmdesát. Pětistupňová převodovka a skromný výkon 136 koní znamenají, že se auto cítí dobře pod stovkou. Nad ní až příliš dobře uslyšíte křik motoru a z jeho hlasu nechuť. Pohyb vyšší rychlostí auto prostě jen zvládá – už za to zasluhuje uznání. D-Max se nejraději pomalu sune po nezpevněném povrchu. Tady vynikne skvělý průběh výkonu. Nízký litrový výkon i historie Isuzu podporují přesvědčení, že vynikající bude rovněž spolehlivost pohonného ústrojí.

Nemám důvot zpochybňovat schopnosti auta v terénu. Čísla ho vykreslují jako rovnocenného soupeře ostatních pickupů. Já jsem nenarazil na překážku, kterou by auto nepřekonalo. Pravdou ovšem je, že pokud jezdíte do skutečně těžkého terénu, víte o pohybu v něm daleko víc než já, a tedy vám asi neporadím. Mám jediný postřeh: D-Max se rozjíždí velmi hladce, spojka zabírá progresivně, takže se auto zbytečně nepřipravuje o cennou trakci posíláním rázů do kol, jak mívají silné diesely ve zvyku.

I nejlépe vybavené verze japonského pickupu uvezou na korbě téměř tunu a stroje s menšími kabinami mají nosnost ještě vyšší. Důležitá je skutečnost, že Isuzu D-Max utáhne třítunový vlek, a to bez rozdílu motorizace (jen zadokolky mají 2500 kg).

Neumím úplně posoudit spotřebu, palubní počítač ukazoval po čtrnácti dnech testování asi devět litrů na sto. Dokud ještě bylo sucho, dokázal se Dalibor dokonce přiblížit udávaným osmi litrům a jedné desetině. To jsou slušné výsledky na auto, které váží dvě tuny a za kabinou má velmi účinnou aerodynamickou brzdu. Mě se podařilo displej udržet na devítce jen s trochou sebezapření, ale desítku na začátku neukazoval skutečně ani jednou. A ručička palivoměru se hýbala podezřele pomalu. Připisoval jsem to obrovské nádrži, ale zas tak velká není, má jen 67 litrů. Takže dvouapůllitr nejspíš skutečně nežere.Posádka
Byť o podélně nastavitelném volantu žádný D-Max jakživ neslyšel, pozici za volantem navrhli v Japonsku dobře. S metrem devadesát jsem se do auta poskládal akorát, žádné krátké nohy a dlouhé ruce. Řadicí páku najdete díky velkorysé délce také vždy na správném místě.

Řízení auta je příjemná kratochvíle, ani za volantem však nezkoušejte velký spěch. Motor se nejde s plněním přání řidiče přímo přetrhnout. Řazení chce čas, a když je kluzko, připočtěte si vteřinku navíc na meziplyn při každém podřazení. Bez něj se zadní kola nekompromisně blokují.

Testované Isuzu D-Max dostalo dvojitou kabinu se čtveřicí dveří a pěti sedadly. Lavici vzadu však stále považujte za trestnou. Je tu právě dost místa na hlavu i nohy kamarádů, které nemáte moc rádi, ale opěradlo připlácnuté k zadní stěně kabiny je stejně vzpřímené jako v kterémkoli jiném pickupu. Jakmile vaše děti vyrostou z autosedaček, nebude se jim tu líbit.Doporučení
Zapomeňte na chromované rámy a pózování před kamarády. D-Max je upřímný nákladní stroj. Dává dobrý smysl i bez výbavy a s lakovanými nárazníky a klikami nevypadá o nic lépe než bez nich. Strohý interiér vybízí k nasednutí v montérkách, s párem zablácených bot na nohou. Ať budete vymýšlet jakkoli, nic jako iDrive do kabiny nedostanete, i když ovládání rádia Pioneer si s nejlepším hlavovalmem od BMW v ničem nezadá. Interiér bude vždy evokovat slovo „užitkový“, stejně jako projev motoru a všechny ovládací prvky.

Mohu se jen dohadovat, co navíc nabídne silnější třílitrový motor. 27 koní je zjevným benefitem, auto bude příjemnější při jízdě po dálnici. Zpřevodování však zůstane podobné, takže hluk nad stovkou nezmizí a maximální rychlost vzroste jen nepatrně. 360 newtonmetrů v žádném případě nepotřebujete, 280 je v tomto případě až dost. Třílitr však Isuzu standardně montuje k automatu. Dává to smysl, samočinná převodovka má totiž jen čtyři rychlosti, takže využije všechnu sílu navíc. Jinak by měl být větší z motorů charakterem podobný testovanému dvouapůllitru, jde o stejnou jednotku s prodlouženým zdvihem.

Vzhledem k možnostem, které nabízí katalog příslušenství, nechci příliš spekulovat o ceně. Na první pohled je D-Max cenově konkurenceschopný. Stojí podobně jako největší soupeři, ale v nejnižších výbavách nabízí obvykle něco navíc – proti stejně drahému Hiluxu například klimatizaci. Zase ale nemá rádio, vestavěné dokonce nedostanete vůbec. Isuzu tedy shánějte, pokud chcete laciné auto s rozumnou výbavou. Dražší verze konkurentů D-Max snadno převálcují vymoženostmi, které od Isuzu vůbec nedostanete.

Dobře také prověřte dostupnost servisu. Neumím posloužit opravci, ale na celé moravě je jediný prodejce Isuzu v Brně. Ani Prahu dealeři přímo neobsypali. Do padesáti kilometrů od mého domu jsou překvapivě hned tři showroomy Isuzu, jenže to je také skoro polovina prodejních míst značky na českém území. Vyhlídky do budoucna nejsou nijak velkolepé, Isuzu tu mimo velkých užitkových aut prodává pouze D-Max, a i ten jako nákladní vůz (má zatím jen Euro 4, náprava je na cestě), takže prodejci osobních aut se nehrnou.

Verdikt
Vždy jsem Autoweb pokládal za čtení pro běžného řidiče. Podnikatelé auta podle našich testů příliš často nevybírají. Proto dostal D-Max jen tři a půl hvězdičky, přestože co dělat má, dělá přímo skvěle. Je praktický, silný, jednoduchý na ovládání, pohodlný, příjemný, na první pohled dobře naceněný… Isuzu postavilo skvělé nákladní auto. Jenže jako osobní vůz na každodenní užívání poslouží dobře jen úzké skupině lidí. Uveze tunu, takže prázdný skáče, má ošklivý interiér a slabý, nekultivovaný motor. Neumí jezdit ostře a na suchu je nedotáčivý.

Nechci vám Isuzu D-Max rozmlouvat. Naopak ho mohu jen doporučit, musíte však chápat a akceptovat jeho nedostatky. Musíte potřebovat jeho specifické přednosti. Pokud jen přesedáte z Hondy CR-V do něčeho drsnějšího, obcházejte Isuzu obloukem.

Druhý pohled:
I přes zřetelné zaměření Isuzu jakožto pracovního stroje se mi s ním poměrně snadno žilo každý den a dokázalo celkem slušně suplovat i funkci osobního auta. Kultivovanost sice není, hlavně na dálnici, kdovíjak vysoká, ale dá se to vydržet. Navíc se auto příjemně řídí a naftový motor pod kapotou se povedl – je dostatečně silný, pružný a neobtěžuje hlukem a vibracemi. Díky připojitelnému pohonu všech kol a redukci se pak s Isuzu dostanete všude a když je venku takový ten zimní sliz a teploty kolem nuly, dá se s tímto pick-upem užít díky pohonu zadních kol více zábavy než s kdejakým moderním BMW.

Měření a technické údaje