Infiniti M35h

• Dynamika 10

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 6

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 8

RADOSTI
Dynamika; reálná spotřeba; kultivovanost; dojem kvality; zajímavá cena

STAROSTI
Vysoká hmotnost škodí ovladatelnosti; ergonomie palubních systémů; malý kufr; pomalu se ohřívající sedačky

Co o něm říká automobilka
Odkaz vás dovede na české stránky Infiniti.

Na úvod
Když se řekne „hybrid“, většina lidí si s tím hned spojí auto s mrzkými výkony, nulou charakteru a především nízkou spotřebou. Jenže automobilky poslední dobou místo nahánění emisí a spotřeby používají hybridní systém i k něčemu jinému – ke zvýšení výkonu auta. Je to podobný přístup jako přeplňování, jen místo turba spalovacímu motoru pomáhá elektromotor.Pamatujete na náš test Hondy CRZ? To je také příklad auta, které používá „baterky“ primárně ke zlepšení průběhu výkonu a točivého momentu. To, že pak auto v reálném provozu vykazuje velmi zajímavá čísla spotřeby, je jen vedlejší příjemný efekt. Ale ne vždy to funguje tak přesvědčivě. To svět viděl třeba u BMW X6 ActiveHybrid, které bylo tak složité, těžké a drahé, že zákazníci raději koupili obyčejnou osmiválcovou X6 50i, nebo rovnou X6 M – jejich provoz vyšel na stejné peníze.

Design a technika
Ale to jsme trochu odbočili od tématu. Teď tu máme velký sedan od Infiniti, luxusní odnože automobilky Nissan, která měla původně dobývat jen trh americký, ale nyní se prosazuje už i v Evropě. A docela jí to jde. Zákazníci si zřejmě cení originálního designu a především nevšednosti. Když někdo z nějakého důvodu nechce prestižní německý sedan, poskytuje mu Infiniti také docela zajímavou alternativu, aniž by musel přijít o slibné parametry a vlastnosti.

Vzhled auta je otázkou osobního vkusu, ale nutno dodat, že proporce modelu Infiniti M vypadají docela zajímavě. Mám sice trochu výhrady k tvarování zadní části auta a především pak k designu interiéru, ale obecně se auto líbí. Uvnitř pak člověka potěší vysoká kvalita materiálů a zpracování, aspoň tedy na první pohled. Sem tam sice najdete detail z Nissanu, ale rozhodně to nepůsobí rušivě. Asi podobně, jako detaily z BMW 760i v Rolls-Royce Ghost…Tím nejdůležitějším ale nejsou prošívané kožené sedačky, nýbrž technika pod kapotou. Už jsme tu měli konvenční diesel Infiniti M30d, ale tentokrát tu máme něco exotičtějšího – hybrid. Vpředu najdete podélně uložený vidlicový šestiválec o objemu 3,5 litru, výkonu 306 koní a točivém momentu 350 Nm, který má přímé vstřikování, proměnné časování ventilů a pracuje v upraveném atkinsonově cyklu. Není to sice pravý atkinsonův cyklus, ale výsledek je stejný. Sací ventil totiž zůstává otevřený déle proti chodu pístu při cyklu sání. Tím dochází ke stejnému efektu, jako kdyby měl píst kratší zdvih u sacího/kompresního cyklu a delší u expanzního/výfukového.

K motoru je pak přes suchou spojku připojen elektromotor o výkonu 68 koní a točivém momentu 270 Nm a k němu je dále připojena s mokrou spojkou převodovka. Ta je sedmistupňová automatická, ale nemá měnič točivého momentu – ten je suplován právě mokrou spojkou a elektromotorem. Na zadní kola pak putuje podle Infiniti výkon 364 koní, ale točivý moment nikde udávaný není. Nelze jen prostě sečíst hodnoty 270 + 350, protože po složení výkonových křivek motorů tomu bude jinak.

Jízda
Rozepisovat se zdlouhavě o jízdním projevu Infiniti M35h asi nebude mít moc smysl, spíše se zaměřím na funkci hybridního pohonu a jeho použitelnost. Ostatně, auto váží skoro dvě tuny, je takové houpavé a řízení neposkytuje vůbec žádnou zpětnou vazbu a má neurčitý chod. Ale na všechno se dá zvyknout…

Ta houpavost a váhavost je ale vyvolána právě řízením, jinak je podvozek velmi slušně naladěn a poradí si i s nekvalitní silnicí. Hodně bude záležet na zvolených gumách a opět bude platit, že čím vyšší profil, tím poddajnější jízda. Vpředu najdete dvojité lichoběžníky se stabilizátorem, vzadu pak víceprvkovou nápravu, rovněž nezávisle zavěšenou. Kompromis mezi ovladatelností auta a komfortem je velmi blízko ideálnímu stavu, rozhodně je auto příjemnější než prkenné Audi A6 nebo kodrcavé BMW řady 5. Více připomíná klidný a rozvážný Mercedes-Benz třídy E.Zajímavé je, že akumulátor s kapacitou 1,4 kWh vystačí na docela dlouhé projížďky po městě, aniž by musel spalovací motor vůbec naskočit. Za studena sice motor pracuje hned od začátku, ale ohřátá jednotka brzy zhasne a nechá v nízkých rychlostech pracovat jen akumulátory a elektromotor. Při mírné akceleraci na čtvrt plynu se auto rozjíždí důstojně a neslyšně vpřed, teprve až v rychlostech kolem 60 km/h naskočí šestiválec a dodává potřebnou energii. Ve vyšších rychlostech je totiž elektromotor už neefektivní.

Jenže to se bavíme o akceleraci. Když jedete plynule, motor zhasíná i v poměrně vysokých cestovních rychlostech a k udržení tempa autu bohatě stačí elektromotor. Tak se mi stalo, že i v dálničních tachometrových 150 km/h (ano, jsem ohavný zlomyslný pirát!) motor při jízdě z mírného kopce zhasl a auto jelo snad dva kilometry jen na elektřinu.

Mimo město na okreskách pak spalovací motor zhasíná velmi často a elektromotor rekuperuje, takže málokdy dokážete vybít akumulátor na méně než 20 % kapacity. Mírným zpomalováním před zatáčkou si tak baterku hned dobijete a můžete za zatáčkou na plyn, kdy oba motory pracují současně a auto velmi přesvědčivě nabírá rychlost. Díky tomu využíváte nahromaděnou energii z akumulátorů prakticky neustále, ne jen na křižovatkách ve městě.

O tom, jak často řídící jednotka odpojuje motor, svědčí i počítadlo ujeté vzdálenosti, které započítává nejen celkové kilometry, ale i kilometry ujeté pouze na elektřinu. Auto mělo na konci testu skoro 14 000 najetých kilometrů, z toho na elektřinu přes 3500 km, tedy asi čtvrtinu. Tomu se říká efektivita. Sami si ale, jako třeba v Lexusu RX450h, pouze elektrický mód nezapnete, vše automaticky řídí počítač.

Když nebudete zkoumat techniku pod kapotou a zeměříte se čistě na jízdu, auto je velmi uspokojivé, jen není tak precizní, jak by mohl někdo očekávat. Brzdový pedál se špatně dávkuje (to je ale problém většiny hybridů s rekuperací) a při výjezdu ze zatáčky auto často zazmatkuje a po přidání plynu náhle pošle dozadu hodně výkonu, jako když vám „sepnou“ u přeplňovaného auta turba. Jednou mě takhle na nájezdu na dálnici auto nepříjemně vystrašilo…

A to mluvím stále o chování auta v normálním režimu. Jízdní režimy si volíte otočným ovladačem u řadící páky. Volba ECO je neřiditelná a nepoužitelná, snad jen ve městě v koloně. Elektronický plyn vám totiž působí proti noze a auto se chová, jako by jezdilo se zataženou ruční brzdou. Jízda je s tímto režimem frustrující, standardní nastavení je mnohem přirozenější a příjemnější – ve výsledku snad i efektivnější. Sportovní režim se snaží využívat maximum potenciálu pohonného ústrojí, ale motor je zas takový podivně přebuzený a pokud nejedete stylem „plný plny/plné brzdy“, je k ničemu.Polygon, měření a dynamika
Zatímco na silnici je Infiniti M35h velmi přesvědčivé, neboť se chová kultivovaně a důstojně, při dynamickém měření na mosteckém polygonu jsme odhalili vážnější chyby. Nicméně se jedná o záležitosti, které se takovému autu dají odpustit.

Tak předně hmotnost, respektive její rozložení. Auto ukáže na váze minimálně 1830 kg, ale to je údaj automobilky. My tipujeme, že podle chování auta má blízko ke dvěma tunám. Do zatáček se auto musí přemlouvat, na čemž se podepisuje i poměrně pomalý převod řízení a dojem ještě umocňují sedačky s nepříliš dobrým bočním vedením. V zatáčkách je cítit, jak se nejprve předku dovnitř moc nechce, ale pak se přeci jen rozhodne povel volantu následovat. Jenže jak se předek zhoupne, vzadu uložené baterky začnou zadní nápravou nepříjemně házet. Musíte si zvyknout, že se auto chová tak, jako byste měli neustále v kufru tři pytle brambor.

Infiniti je přirozeně mírně nedotáčivé, ale díky možnosti vypnout stabilizační systém se nechá přemluvit k přetáčivosti. Přechod je pak ale velmi náhlý a obtížně kontrolovatelný. Předně k driftování potřebujete větší rychlost a auto rozhoupnout, protože tíha baterií nad zadní nápravou zlepšuje trakci. Nástup výkonu je po přidání plynu masivní a musíte provést velmi rychlé kontra skoro celou otáčku volantem kvůli pomalejšímu převodu řízení. Jakmile se ale auto usadí v táhlém smyku, docela snadno se řídí a kroužilo by, dokud by to nevzdaly gumy nebo váš žaludek. Přesto je například BMW 530d nebo 535i kontrolovatelnější a při přechodu k přetáčivému smyku přirozenější a plynulejší. I tak ale chválím Infiniti za snahu, protože se nechá řídit a neřídí ono vás.

Samotné měření ukázalo, že čísla slibovaná automobilkou nebyla jen vykřiknutá někam do větru. Infiniti M35h se má dostat na stovku za 5,5 sekundy, my jsme i přes mokrý povrch, teploty jen lehce nad nulou a zimní pneumatiky naměřili 5,68 s. To je sakra dobrý čas! Na brzdách se projevila hmotnost auta, ale 43,61 metru potřebných k zastavení ze stovky není špatné číslo, vzhledem k podmínkám, při nichž jsme měřili.Automatická převodovka umožňuje i ruční volbu rychlostí, proto jsme mohli změřit pružné zrychlení z 50 na 80 km/h na trojku. Časem 2,91 sekundy patří mezi rychlejší auta a i hodnota pro zrychlení z 50 na 100 km/h na trojku (5,03 sekundy) slibuje velmi snadné a pohodové předjíždění.

Testovací okruh pak Infiniti objelo za 35,55 sekundy. To je na vlas stejný čas, jakého dosáhla Mazda MX-5 a jen o trochu horší než mrštný Peugeot RCZ (35,42 s). Srovnávám auta na mokru a zimních gumách, abyste měli přibližnou představu. V zatáčkách byl těžký sedan pomalý, ale na krátkých rovinkách všechno dohnal. Infiniti M35h je v přímce skutečně rychlé auto.

Jediný jeho problém je chování na brzdách, respektive citlivost brzd, které fungují trochu způsobem ANO/NE. Špatně se dávkují, ale nejhorší je to při pomalém popojíždění, kdy se občas doslova kousnou. Přesnosti pak ubírá i nekomunikativní řízení a trochu nervózní zadek, který je choulostivý na změny zatížení při náhlém přidání plynu či ubrání a také na prudké změny směru.

Například přemotorovaná Alpina B5 se řídila mnohem jednodušeji, i Hyundai Genesis Coupé na sjetých gumách. Infiniti M35h zkrátka není stavěné na dovádění na úzkém okruhu (nebo silnici), takže mu to nevytýkejme jako vážný nedostatek. Spíše s tím jen musíte počítat.

Spotřeba paliva a peníze
Tak, a teď čísla spotřeby. Klidně prozradím, že hybrid jezdí za prakticky stejné peníze jako dieselový model M30d, s tím rozdílem, že je nepoměrně dynamicky nadanější, rychlejší a kultivovanější. Cesta na mostecký polygon ukázala na palubním počítači hodnotu 6,5 litru na 100 km, po dynamickém měření sice vylezla hodnota na 10,2 litru, ale pak zase padala až na výsledných 8,9 litru na 100 km na konci testu.

To jsou velmi slušné hodnoty. V reálném provozu není problém jezdit za 8,5 litru, i za méně, pokud se s výkonem 364 koní trochu mírníte. Na dálnici při tachometrových 120 km/h je auto ještě dostatečně efektivní, při vyšší rychlosti už výhody hybridu nepocítíte a pojedete za 10 a více litrů. Na dálniční přesuny vyšší rychlostí se vám spíše vyplatí diesel, ale jestli se pohybujete hodně po městě a na okreskách, dává hybrid spoustu smyslu. Asi nejvíce z celé modelové řady M.

A pak je tu pořizovací cena. V testovaném autě bylo snad všechno, co můžete chtít – navigace, ventilované kožené sedačky, vyhřívaný volant… Prostě bylo „fplný“, jak by řekl klasik. Základní hybridní model M35h ve výbavě GT stojí 1 456 270 korun, testovaná verze GT Premium přijde na 1 612 270 korun. „Naše“ auto pak už mělo jen metalízu za 23 000 korun. Celkový účet 1 635 270 korun je tak akceptovatelný, zvláště ve srovnání s německou konkurencí podobných parametrů.

Verdikt
V evropských a českých podmínkách funguje Infiniti M35h naprosto uspokojivě. Vlastně snad nejlépe ze všech hybridů, se kterými jsem mohl zatím jezdit. Mám sice stále výhrady k funkci některých palubních systémů (jako třeba aktivního tempomatu a všech těch pípátek, která pořád pípají), ale co se funkce pohonné soustavy týče, je tohle skutečně špičkové auto. Rozhodě bych mu dal přednost před dieselem, už jen díky výtečné „osmiválcové“ dynamice. Příplatek proti dieselu činí jen 28 270 korun, proto tohle auto můžu jedině doporučit. Musíte ale vědět jednu věc – kufr je kvůli bateriím tak mrňavý, že i Mini Cooper je proti Infiniti M35h náklaďák.

Dalibor Žák

Měření a technické údaje