Hyundai Veloster 1.6 GDI

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7.4

RADOSTI
Tváří se, že předjede Ferrari…

STAROSTI
…ale k tomu by potřeboval víc než jen jeden slabý motor.Ono je všechno relativní a když řeknete o nejsilnější atmosférické šestnáctistovce na trhu, že je slabá, máte zaděláno na problém. Jenže podívejte se, kde jsou dneska všechny větší automobilky. Atmosférické motory se už nenosí a prim nyní hraje přeplňování. Už jsme si odvykli na motory, ve kterých se musí čekat, než výkon dorazí, a proto může z některých úhlů pohledu vypadat pohonná jednotka pod kapotou Velosteru jako nedostatečná.

Hyundai Veloster fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Jenže podívejme se na to i z druhé stránky. Výkon 140 koní byl ještě donedávna vyhrazen spíše atmosférickým dvoulitrům a dnes skutečně na trhu nenajdete motor o objemu 1,6 litru s atmosférickým sáním, kterým by odevzdával takový výkon. Problém nového asymetrického kupé Hyundai Veloster je ale v tom, že se tváří na víc. Když ho vidíte, máte pocit, že má aspoň dvě stovky koní a že si podá Focus ST k snídani a jako dezert si dá nějakého méně zkušeného motorkáře.

Dobrá zpráva (jak pro koho) je ta, že pozornost na sebe Hyundai Veloster poutá a ani nemusí jet. Stačí zaparkovat a hned je kolem hlouček zvědavců, od dětí přes starce po matky s kočárky. Poprvé v životě se mě neznámá paní s kočárkem zeptala, co je to za auto, kolik to jede a kolik to stojí.Přesto není bez diskuse, kam Hyundai s tímto modelem míří. V nabídce značky toho totiž pro „mladou“ klientelu nebylo moc a i když se modelům i20 či i10 nedá upřít určité kouzlo, teprve auta jako Veloster dokáží přimět zdivočelý dorost k tomu, aby se vůbec nějakým Hyundaiem zabýval.

Nový Veloster mě hodně zajímal a už jsem se prvního svezení nemohl dočkat. Neustále se totiž mluvilo o nových motorech a o tom, jak natrhne Volkswagenu Scirocco triko. Teď, s odstupem času, si ale nejsem jistý, jestli Scirocco je konkurencí pro Veloster, neboť mám stále silnější pocit, že Volkswagen cílí na úplně jinou skupinu, spíše bych řekl na trošku starší a vyzrálejší zákazníky. Tím ale nechci říci, že by se obě skupiny nepřekrývaly, jen mi přijde vůči oběma autům trochu nefér je přímo srovnávat.

Upřímě, to už bych spíše srovnával Hyundai Veloster s Mini Cooperem a jestli je to v pořádku nebo ne, budu rád, když mi sdělíte názor v diskusi (nebo třeba na nově spuštěném fóru Autowebu). Vidím to ale tak, protože obě auta jsou svým způsobem zbytečná, přesto atraktivní. Jsou tak trochu nesmyslná, přesto funkční. A jsou také bláznivá tak, jak jen může osobní auto být. Volkswagen je proti nim skutečně příliš promyšlený, příliš racionální. Ale to neznamená, že je horší. Je jen jiný.

Při představení auta veřejnosti se hodně mluvilo o jeho netradičním asymetrickém designu, kdy na straně řidiče najdete jedny (asi metr) dlouhé dveře á la coupé a na straně spolujezdce kratší dveře vpředu a jedny maskované vzadu, podobně jako třeba na Mazdě RX-8. Tady se ale otvírají po směru jízdy. Sám bych ale takové řešení viděl rád i na straně řidiče, protože je to praktičtější. Ovšem pak by zmizela jedna nápaditá fíčura, kterou už má jen Mini Clubman. Takže dobrá, nebudu to kritizovat.

Pravdou ale je, že díky třetím maskovaným dveřím je dozadu lepší přístup a nemusíte neustále sklápět přední sedačky (což navíc nejde moc dobře). Má to i výhodu při přepravě dětí. Dětskou sedačku sem pohodlně nacpete, takže Veloster může posloužit i čerstvě rozrostlé rodině, což je zrovna můj případ. Kočárek se do kufru také vejde, i když hrana je dost vysoko a musíte chvíli laborovat s tím, jak ho tam vecpete. Pokud jste ale skromná rodinka, „oktáfku fkombíku“ nepotřebujete.Zatímco cestující obecně žádný problém nemají (pokud tedy neměří dva metry a nepokouší si sednout dozadu), jako řidič jsem za volantem Velosteru trochu problém měl. Zejména kvůli překvapivě špatnému místu na hlavu a také kvůli ne úplně dokonalé pozici. Sice se to oproti jiným hyundaiům významně zlepšilo, ale ještě by to chtělo doladit. Všechno je sice akceptovatelné, ale stačí malinko a mohlo to být naprosto ideální. Mluvím zejména o rozmístění pedálů a možnosti nastavení volantu a sedačky.

Asi nikoho nepřekvapí, že je na silnici Hyundai Veloster divočejší a vyžaduje od řidiče více pozornosti. Svým způsobem je to v pořádku, ale není úplně v pořádku to, jakým způsobem Veloster řidiče nutí více pracovat. Nezavání to totiž „stoprocentní sportovností“, ale spíše jen špatným podvozkem. Nastavení tlumičů a pružin oceníte tak možná na okruhu nebo na těch nejlepších německých silnicích, ale u nás auto neustále poskakuje a na průměrné silnici je s ním jízda skutečně nepohodlná. Přední kola mají tendenci se chytat do vyjetých kolejí a tahat s sebou celé auto. Zadní náprava, která má jen primitivní vlečená ramena se zkrutnou příčkou, zase na nerovnostech odskakuje (v zatáčce je takové odskočení skutečně lahůdka…) a řízení je zbytečně rychlé a zbrklé. Celé to vypadá, jako byste hráli Need for speed na klávesnici… Taková podivná arkáda, kde všechny ovládací prvky fungují principem ANO/NE. Je to sice rychlá a docela zábavná arkáda, ale bez zpětné vazby a citu.

Je to škoda, protože motor, ač ze staré školy, nabízí slušnou dynamiku a nebýt eurounijně prodloužené převodovky kvůli emisím CO2, které stejně nikomu a ničemu nevadí, dokázal by autem pěkně hýbat. Jenže převody jsou moc dlouhé a motoru kradou nadšení. Vždyť takhle dlouhé rychlosti neměly před pár lety ani velké motory. Na dvojku se rychlost dostane na stovku a pětka a šestka jsou spíše udržovací, žádného dramatického zrychlení se nedočkáte. Musíte řadit, neustále. Naštěstí motor miluje otáčky a těch 140 koní najdete až v 6300 ot./min.

Problémy s dynamikou potvrzuje i naše měření na polygonu v Mostě. Na stovku se Hyundai Veloster dostal za 9,9 sekundy a pružné zrychlení z 50 na 80 km/h na trojku za 5,16 sekundy je jasným důkazem, že takhle dlouhá převodovka by se hodila spíše k šestiválci (nebo k foukanému motoru). Brzdná dráha ze 100 km/h má délku 38,83 metru, což je také trošku horší výsledek, ale testovaný Veloster neměl úplně nejlepší pneumatiky.Testovací okruh přinesl zklamání. Čas rovných 36 sekund řadí Veloster do dolní části tabulky a je o pár setin horší, než co zajel Volkswagen Golf 1.2 TSI. Udržovat s Hyundaiem na úzkém okruhu vysoké tempo není moc jednoduché a autu se nechce držet zvolená stopa. Věci neprospívá ani v nízkých rychlostech nekomunikativní řízení a právě příliš dlouhé převody. Na dvojku se auto ještě rozjede, ale jakmile jsme zařadili trojku, akcelerace uvadla a bylo po nadějích na dobrý čas.

Venku na silnici je to trošku lepší, když s autem jedete tak na 80 %. Když si totiž necháte citelnou rezervu a nebudete tlačit na pilu, Veloster se zlepší a je jistější. Potřebuje pevnou ruku a především se nesmíte nechat rozhodit jeho falešnými signály, že už jedete moc rychle. Kola budou na horší silnici odskakovat, ale nechte auto trošku žít vlastním životem a pojede se vám dobře. I v rychlejších zatáčkách se dá slušně odhadovat mez přilnavosti, protože jakmile se Hyundai usadí na vnějších kolech, řízení se stane jistějším a vy můžete auto lépe řídit a máte ho pod kontrolou.

Překvapivá je i ochota na povely pedálem plynu a když v zatáčce uberete, Veloster poslušně utáhne stopu a na kluzké silnici by i rád pohodil zadkem. Všechno ale utne stabilizace. Můžete si ji sice vypnout, ale kvůli trošku nepředvídatelné povaze ji doporučuji nechat zapnutou.

Problém Hyundaie Veloster je ještě v jedné věci – v omezené nabídce motorů. Na našem trhu by si zasloužil trošku větší rozpětí a i když se může diesel zdát pod kapotou takového auta jako ultranesmysl, plno lidí to tak nevidí a do kupé si diesel klidně koupí. A jednotka 1.6 CRDI, kterou známe z Hyundaie i30, není špatná. Dále by neuškodil nějaký silnější motor. Nyní se prý připravuje přeplňovaný motor o výkonu přibližně 200 koní, ale zatím to vypadá, že ho dostanou jen zákazníci ve Spojených státech a Evropa bude mít smůlu.Ještě že už se připravuje aspoň automatická převodovka. Hyundai vám za příplatek 40 000 korun dodá dvouspojkovou skříň, která by mohla být zajímavou volbou. Manuální šestikvalt je sice v pořádku, ale dvouspojka by mohla posunout Veloster do vyšší ligy. Tam ostatně svou cenou půl milionu patří. Výhodou ale je, že již v základní výbavě dostanete všechno myslitelné – například klimatizaci či tempomat a solidní audio systém.

Základní cenovka 479 990 korun se pak najednou jeví jako adekvátní, ale doporučuji si připlatit rozumných dvacet tisíc, a tak za 499 990 korun dostanete vyšší stupeň výbavy s plně automatickou klimatizací, polokoženými sedačkami a dalšími „užitečnými zbytečnostmi“. Rozhodně si připlaťte za paket s parkovací kamerou, kterou oceníte – z Velosteru vůbec není vidět.

Celkově by ale Veloster neměl být průvanem vaší peněženky. Měl by si držet hodnotu lépe než ostatní hyundaie, přímovstřikový motor slibuje velmi slušnou spotřebu paliva (v testu jsme sice jezdili za 9 litrů, ale dlouhou cestu lze absolvovat s průměrem i pod sedm litrů na 100 km) a zatím to nevypadá, že byste v servisu nechali nehoráznou sumu jen za to, že řeknete příjímacímu technikovi „dobrý den“.

Verdikt
Jestli vám záleží především na stylu, neváhejte a utíkejte k prodejci Hyundai, protože Veloster si jen za to, jak vypadá a jak se tváří na okolí, zaslouží pozornost. Skutečný Řidič s velkým Ř ale bude z Velosteru trošku zklamán a nedivil bych se, kdyby všichni zapálení nadšenci čekali víc. Jako stylová hračka auto funguje báječně a rychlosti nabídne dost, když ji z něj vydolujete. Není ani beznadějný jako každodenní dopravní prostředek, i když vyšší kultivovanost by neuškodila. Uvidíme, jestli se nabídka motorů rozroste o něco silnějšího. Zatím to je na lepší průměr, ale jestli stavíte styl a design nad schopnosti a dynamiku, přidejte si k hodnocení ještě půl hvězdičky.

Dalibor Žák (foto: Honza Koubek)

Měření a technické údaje