Hyundai i30 kombi 1.5i DPi je stále normální auto. A to z něj dělá růži mezi trním.

„Ty sis půjčila na testování takový lowcost? Proč to děláš?“, ptá se mě kolega, který je zarytý zastánce nejmodernějších technologií a nejradši by byl, kdyby se už konečně dotáhla technologie autonomního řízení. Odpověď je velmi prostá. Ano, protože přesně i30 v kombíku ukáže, jestli je ježdění ještě zábava, a když do ní naložíte celou rodinu, přátelé nebo smečku psů a vyrazíte na dovolenou do Chorvatska, tak vás nezklame. (pozn. i proto byl model i30 v minulosti nejoblíbenějším modelem českých rodin).

Videojízda s Hyundai i30 kombi

Mám ráda auta, co mají smysl. Onen smysl má různá kritéria v různých segmentech. U kombíků pro mě největší prim nehraje to, jak to auto vypadá, ale kolik se do něj vejde věcí, jak se s ním jezdí a jestli je schopen vyladit výkon v poměru k tomu, jak je naložený. Pokud to má asistenty, jedině dobře, ale nejsou nutností. Jak to má i30 kombi?

Zvenku nestárnoucí klasika

Vizuální stránku lízneme jen zlehka. Model prošel v roce 2020 decentní úpravou, která mu přidala na dravosti. V rámci výbavy Smart jsme na testovaném modelu měli k dispozici LEDková světla včetně funkce přisvěcování do zatáčky, černý dekor mřížky chladiče, který působí hezky kontrastně s příplatkovou červenou karoserií a nesmí chybět 16palcová kola. Příjemně designově působila i kombinace chromované lišty kolem oken, doplněná klikami u dveří v barvě karoserie. A to je v podstatě všechno, co vás zvenku zaujme a vlastně i zajímá. i30 nemá přitáhnout pozornost, má se nenápadně ztratit v davu a splnit funkci, ale na silnici působit jistě a vyrovnaně.

Nenáročnost je základ

A tady už se dostáváme dovnitř. Žádné složitosti. Nic okázalého. Klasicky interiér, který znáte z mnohem starších modelů. Všemu vévodí přístrojová deska s klasickými mechanickým budíky, žádná „projekce“, žádná digitalizace. Počítač zde sice ve středu budíků máte, ale nabízí jen základní funkce. To je taková paráda. Volant je multifunkční s „mačkacími“ tlačítky, takže srdce staromilce zaplesá. Uprostřed auta můžete zavnímat trochu novoty v podobě displeje infotainmentu, ale stejně tu hlavní slovo má stará dobrá klasika v podobně manuální řadící páky. Ta je obtékána tlačítky vyhřívání sedadel a parkovací kamerou. Kromě USB portů nechybí ani 12V zásuvky a dvouzónová automatická klimatizace. A to je vlastně tak všechno, co k životu uvnitř potřebujete. Tady spíš než o všechno jiné, jde hlavně o místo. Ve předu ani vzadu s ním problém nemáme, ostatně, jak bychom mohli, když auto má na délku 4585 metrů. A nechybí ani v zavazadlovém prostoru, což je asi u kombíku očekávatelná věc. Krásných 602 litrů, a při sklopených sedadlech, 1650 litrů slibuje možnost narvání celé chaty či zmíněné smečky psů, i včetně jedné nalezené kočky na ulici.

Ačkoliv sedadla nenabízí kdovíjaké boční vedené, mají pohodlné velké sedáky a sezení v nich je poměrně příjemné.

Interiérově tak i30 splňuje základ lehce šmrncnutý lepší výbavou.

Žádný drak, ale plynulost zvládne

Zdroj: Hugo Kottás

Test Hyundai i20 N 1.6 T-GDI, neposedného raubíře

Číst článek

Pod kapotou se v testovaném modelu nalézal atmosférický benzínový čtyřválec o objemu 1,5 litru s vícebodovým vstřikováním. Ne, dámy a pánové, nejedná se o nějaký starý motor. Naopak. Má proměnné časování ventilů, stejně tak jako délku sání. Takže poznámky, že je to motor „za zenitem“, nejsou na místě. Ostatně díky absenci přímého vstřikování je zde jistota, že motor dlouho vydrží, a ještě se vám odmění nízkou spotřebou. Papírově se tu bavíme o výkonu o 80.9 kW/109 koních, což možná nevypadá špatně, když je to napsáno, ale onen přenos do silniční zkušenosti už je jiný. Abychom autu v mrštnosti pomohli, museli jsme hodně podřazovat a vytáčet ho do vysokých otáček a stejně jsme nikdy nedosáhli optimálního „vtlačení“ do sedadel. Nejlepší se ukázala varianta „netlačit“ aka Řadit sice ve vyšších otázkách, ale na auto, co se týká rychlosti nespěchat a nechat ho dělat svou práci. Pak je s ním radost jezdit. Jen je třeba počítat s eventualitou, že briskně to auto před vámi nepředjedete, i když se budete hodně snažit.

Zdroj: Sabina Sarkisovová

Dálnice a vyšší rychlost působí občas složitě

A jaký by to byl test, pokud bychom auto nenaložili a nezkusili s ním jízdu na dálnici. Nebudeme si nic nalhávat, při zátěži v zadní části vozu se autu chce „do práce“ poměrně líně. Musíte ho hodně přemlouvat k nějakému rychlejšímu pohybu. Ale když se nakonec vyšplháte do požadované rychlosti a otáček za pomoci řazení (připomínáme, že je to manuál), které je sice přesné, ale trošku pomalejší, odmění se vám i30 vyrovnanou a komfortní jízdou. Ale jen za zmiňovaného předpokladu, že na ni prostě netlačíte. A taky že jste ochotni přehlídnout, respektive přeslechnout ono akustické nepohodlí v podobě hlučnosti vycházející z motorového prostoru.

Podvozek je ochotný

Co se Hyundai povedlo je naladění podzvoku. Ten ochotně kousal i ty nechutně velké díry v okreskách a do interiéru toho moc nepustil. V zatáčkách auto hezky podržel a nedovolil mu kdovíjaký náklon.

Vzhledem k našim testovacím jízdám, které probíhaly hodně na dálnici a částečně na okreskách, jsme se dostali ve finálním měření na hodnotu 6,6l/100 km. To sice takto psané neoslní, ale nezapomínejte, že jsme jeli naloženi a rychlostí 130 km/h.

Zdroj: Sabina Sarkisovová

Hyundai i30 je určena především lidem, kteří jsou nenároční. Chtějí větší auto, na které „nespěchají“ ve smyslu výkonu a které jim poskytne oporu v podobě dlouhé životnosti. A s tím vším souvisí i cena testovaného modelu, která je přesně 499 990 Kč.

A jak si vede Huyndai i30 kombi v porovnán se svými konkurenty naleznete ZDE.