​Hyundai Genesis Coupé 3.8 V6 (2013)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 7

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7.4

Radosti

Levná zadokolka se silným motorem a vypínatelnou stabilizací

Starosti

Ehm, brzy pochopíte, proč je tak levná

Nedávno jsem někde četl, že Češi jsou nejhorší řidiči na světě. Tak proč teď u všech čertů jedu za dědou v hondě v levém dálničním pruhu mezi Linzem a Salzburgem devadesátkou? Ne, nejhorší řidiči jsou Rakušané a Němci, protože neumí uhnout z levého dálničního pruhu a nenechají člověka, který si před chvíli koupil jejich dálniční známku a přispěl jim tak do eráru (a za chvíli na mimořádném mýtném přispěje znovu), aby mohl jet normálně sto deset…

Hyundai genesis fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Pirát jeden! Dědula po asi deseti minutách konstantní jízdy devadesátkou vlevo pravděpodobně zemřel z hondy city žalem, takže byl odklizen na prvním sjezdu a dálnice na Salzburg se najednou otevřela. Hyundai Genesis Coupé 3.8 V6 zase zrychlil na nastavených 110 km/h a jal se polykat zbylé asi dvě stovky kilometrů cesty do lyžařského střediska Obertauern.

V Alpách to ale nevypadá, že by byla zima. Teprve v nadmořské výšce tisíc metrů se začíná objevovat první sníh a i když jsou sjezdovky uměle zasněžené, už slyším ten křik ekologických pomatenců, že za všechno může globální oteplování a hlavně vy, protože jezdíte do práce autem a ne na kole. Fajn, říkám si, takže podřazuji na dvojku a těch zbylých pár set zatáčkovitých metrů do průsmyku si dám s plynem na podlaze a motorem vytočeným do omezovače, abych k tomu celkovému oteplení, duhový božínku, přispěl také svou troškou. Stejně si za to můžou lední medvědi sami, že se nenaučili bydlet a lovit na souši.Ono to může znít jako náramná zábava dávat si alpský průsmyk s manuální šestiválcovou zadokolkou, ale když je tím autem Hyundai Genesis Coupé, nic není tak růžové. Sedačku bych potřeboval mnohem níž, ale stejně mě už z ní po těch čtyřech stovkách kilometrů bolí záda a zadek takovým způsobem, že si neustále poposedávám a nedzvedávám se, jako bych místo kožené sedačky musel sedět na rozžhavené kovadlině. Pozice za volantem dokonalá rozhodně není a reakce na plyn je taková divná, nepřirozená. Tohle dělal i kdysi dávno testovaný model s automatem, jenže já celou dobu žil v přesvědčení, že to s manuálem bude lepší.

Ne, není. Je to stejně mizerné. Jemně se dotkněte se plynu a auto poskočí dopředu, jako by ho někdo nakopnul. Dejte plný plyn, ale najednou výkon opadne a motor se sbírá, jako by měl obří turbo. Teprve potom se jen neochotně přehoupne přes 4000 ot./min. a líně se začne táhnout k omezovači a nepůsobí, že by měl přes 300 koní. Zatáčka se blíží, takže ubírám plyn, ale motor se chová jako někdo, kdo ještě nedojedl a vy ho vyháníte od stolu. Takže zatímco už stojíte s rukama v bok u dveří a netrpělivě přešlapujete, on se ještě láduje zbytky na stole, jako by to mělo být jeho poslední jídlo.

Reakce šestiválce nejsou bezprostřední a brání to precizní jízdě. Brání to ale také zábavě, protože necitlivý a neochotný motor nevzbuzuje důvěru. V zatáčkách se tak bojím přidat, protože opatrné dávkování plynu je prostě nemožné a hrozí, že se zadní kola utrhnout dřív, než by člověk chtěl. A to mi věřte, že není nic příjemného chytat přetáčivý smyk v momentě, kdy se smráká, máte v zadku přes čtyři stovky kilometrů na jeden zátah, chce se vám na záchod a neznáte místní silnici. A za svodidly je bezedná propast někam hluboko do údolí.

Zkrátka, bědoval jsem, že jsme nejeli kamarádovým bavorákem, jehož řadový třílitrový šestiválec má naprosto pohádkovou reakci na plyn, sametový nástup výkonu a tak dokonalé vyvážení, že vedle něj Hyundai působí jako průměrné americké auto. Kterým bezpochyby je.Druhý den ráno by ale všechno mohlo být jinak. Čeká mě totiž jedna moc zajímavá činnost, které se říká „škola jízdy na ledové ploše„. A ne, že si sem jedu jen tak zaklouzat a zase domů. Mám k dispozici celé dva dny. Ještě že tak, protože jsem za to vysolil poslední našetřené peníze.

Hned ale všechno vypadá zajímavěji, protože jsem si bolavá záda přes noc v posteli rozležel (a večer v místní putice s kamarády rozpil) a auto lepší koncepce jsem si přivézt snad ani nemohl. Najednou se ukazují šestiválec, pohon zadních kol se samosvorem a jednoduchým stisknutím tlačítka vypínatelná stabilizace jako skvělí společníci.

Jen je tu pořád ta reakce na plyn… Trvá mi docela dlouho, než se dokážu s Genesisem sehrát a pořád si nemohu zvyknout na to, že motor reaguje spíše jako přeplňovaný diesel než jako atmosférický benzínový šestiválec. Ale stačí trocha cviku se spojkou a už to začíná jít. Na silnici auto působilo trochu neohrabaně a nečitelně, ale tady na ledu se ukazuje, že je docela dobře vyvážené.

Na ledové ploše začne být nejdříve mírně nedotáčivé, ale stačí vyšlápnout spojku, jemně si ťuknout do brzd a jak se váha přesune dopředu, zadek se začne odlahčovat a velmi, opravdu velmi progresivně začne klouzat do strany. Pak už jen stačí dát kontra, auto rovnat a když se začne stabilizovat uprostřed zatáčky, povolit spojku a jemně ťukáním do plynu přidávat. Drift je tak na světě a na konci prvního dne už to celé působí jako nudná rutina… Prostě zívačka.

Jo, jde to. Genesis je sice velký a těžký, ale díky tomu je čitelný. Umí tak být zábavný a jeho vyvážení není úplně zlé. Řízení však vyžaduje hodně zvyku, protože i přes náznak aspoň nějaké zpětné vazby brání rychlému kontra podivným ztěžknutím, jakmile za volant vezmete. Asi nějaká bezpečnostní fíčura kvůli Američanům či co, ale stačí si na to zvyknout a počítat s tím a s autem se dá najednou solidně pracovat i v přetáčivém smyku. Bohužel, upovídaného volantu, který svými pohyby řidiči „napovídá“ jako ve starých bavorácích nebo v Toyotě GT86, se člověk nedočká, což je trochu škoda.Samosvorný diferenciál vzadu je ale výraznou pomůckou, kterou řidič neocení jen na ledové ploše, nýbrž i druhý den ráno, když potřebuje vyjet do čerstvě zasněženého svahu na parkovišti. Kde se tu ten sníh přes to drastické globální oteplení jenom vzal?

Druhý den šla jízda bokem už sama, ale stejně by bylo potřeba tohle praktikovat aspoň jednou za měsíc, aby se to prostě vrylo pod kůži. Nedá se to totiž naučit nějakým teoretizováním nad články o přetáčivosti, ale jen a pouze praktickým cvičením. Je tak celkem jedno, jestli si přivezete nejnovější osmiválcové BMW M3 nebo obyčejný Hyundai Genesis Coupé 3.8 V6. Nebo starou Sierru. Jde to s každým autem a když to dostanete konečně do ruky, užijete si spoustu legrace. A ještě se k tomu něco užitečného naučíte.

Verdikt

Ukazuje se, co říkám už dlouho. Spousta lidí řeší, že potřebuje lepší gumy, lepší podvozek, víc přítlaku a silnější motor. Jenže jen velmi málo z nich ví, že auto rychlejší nebude, dokud se nezrychlí a nezlepší jeho řidič. Proto i s Hyundai Genesis Coupé, který objektivně není zrovna vzorem konstrukční preciznosti, můžete být rychlejší než papírově silnější konkurence, pokud to s ním umíte. A věřte mi, že vás takové učení bude setsakramentsky bavit.

Jenom musíte za kurz jízdy na sněhu vypláznout peníze na dřevo, protože nic není zadarmo. Ale když už jste si koupili zábavnou a pravděpodobně nejlevnější šestiválcovou zadokolku na trhu, snad vám ještě nějaká ta koruna bokem na školu smyku zbyla. Nebo ne? No, svoje priority už musíte znát sami.

Dalibor Žák

Druhý pohled:

Hyundai Genesis jsem řídil už někdy před půl rokem a tehdy mě nadchnul. Pamatuji se na vyvážený podvozek maskující hmotnost, dostatečný výkon k překonání přilnavosti zadních kol, skvělé brzdy a trochu trhavé řazení, se kterým se musí člověk prát. Auto mi tehdy učarovalo. Háček je ale v tom, že se takto chovalo při tvrdém zacházení na okruhu, takže se na chaotickou odezvu na plyn dalo s trochou snahy zvyknout.

Nyní jsem objevil druhou stranu jeho charakteru ve městě a na okreskách. Poskakování po městě se ještě dá přežít, ale na okreskách vás bude limitovat fakt, že s tím zatraceným plynem prostě nejde auto vodit precizně. Spíše vás neustále překvapuje nahodilými momenty nepochopitelné odezvy na plyn, což se třeba na mokru opravdu zrovna nehodí ani se zapnutou stabilizací. Kromě této skutečnosti jsem ale s autem nakonec za čas srostl, všechno kromě plynu na autě funguje velmi dobře, auto se pocitově zmenší a opticky navozuje rychlejší dojem. Útulně se mi v něm sedí, i když interiér by mohl být lepší. Toyota GT86 za podobné peníze je ale ve všem dotaženější, praktičnost zadních sedaček a kufru není o tolik horší a ve výsledku je stejně rychlá.

Hugo Kottás

Měření a technické údaje